27. května 2017

Ervín

Když jsem v únoru psala článek, myslela jsem si, že již budu psát pravidelně. Bohužel to z psychických důvodů nedávám. V rozepsaných mám jeden článek na téma víra, dále bych ráda napsala článek o sexualitě, popřípadě i něco ze svého života. Vždy mám hlavu plnou nápadů, myšlenek, ale jakmile se je pokusím svázat do jednoho článku, schovají se do všech zákoutí nebo nenacházím ta správná slova. Když chci vypovědět, co se mi poslední dva měsíce stalo, nevím, co bych měla napsat, protože bych psala hodně neveselých myšlenek, a to raději nepíši vůbec. Snad se odhodlám jindy. Nic zde neslibuji. I přesto bych vám ráda dala nějaký článek, a jelikož jsem se včera dozvěděla výsledky soutěže cemach, které jsem se účastnila i minulý rok, mohu s klidem dílo zveřejnit. Nikde jinde totiž k vidění nebude. Neumístila jsem se, a tak mi nezbývá nic jiného, než doufat, že si moje kamarádka, která si i bez účasti naplánovala cestu do Izraele s maminkou, Izrael vychutná a doveze mi třeba záložku do knížky. :-) 

Něco k samotnému dílu a jeho myšlence: Dílo je psáno na kafkovské téma (Samotný Kafka se hebrejsky učil a byl sionistou.), tedy obrácené Proměny, která narušuje zautomatizovaný život dvou tvorů. Ženy a brouka. Chtěla jsem ukázat, že Izrael je místo, kde jsou si  všichni rovni. To by bylo na delší povídání, tak ve zkratce pár bodů: Existují kibucy, což jsou skoro takové platónské vesnice, kde lidé jasně znají svoje úkoly a nikdo není nad nikým povýšen, dále ženy i muži mají povinnou vojenskou povinnost, v Izraeli nežijí jen židé, ale je to multikulturní země, moje oblíbená stránka je Humans of Judaism a Humans of Tel-Aviv na fb. Hodně zjednodušeně řečeno. Více podrobně jsem popisovala obhajobu v přihlášce. Abych nezapomněla: Zadání je maximálně 5000 znaků bez mezer, já to původně psala do 5000 slov, takže mi trvalo dost dlouho, než jsem to zkrátila z nějakých 13 000 znaků. :-D

2. dubna 2017

Můžu si pohladit beránka?

Už jste někdy na poslední chvíli zjistili, že vám odpadli všichni lidi, kteří s vámi měli jít do divadla? Znáte někoho, kdo má dlouhý partnerský vztah, který vypadá zcela idylicky, ačkoliv není? Drbali jste někdy ovci na hlavě a krmili jehňátko z flašky? Ať vás zaujala jakákoliv z těchto otázek, vezměte si sušenky, čaj či kávu a najděte na ni odpověď. 

26. února 2017

Rok ve znamení sedmnáctky

Zatímco moje maminka věší prádlo, které já nikdy neumím pověsit podle jejích představ, snažím se zde po skoro půlroční pauze sesmolit článek. Ne ledajaký článek. Mám toho na srdci mnoho, avšak nejsem si jista, kolik toho mohu vměstnat mezi řádky. a je-li vůbec přípustné vše vyřknout. Uvařte si tedy něco dobrého k pití, tentokráte můžete zkusit třeba horký pomerančový džus se skořicí, a pohodlně se usaďte. 

11. listopadu 2016

Musíme se při každému filmu smát?

Dělám to málokdy, ale dokážu to. Napsat zamyšlení na téma kino, místo kam chodíme, když chceme vidět nový film. Většinou nový film, pokud ovšem nechodíte na maratony filmových klasik. Dnes jsem měla možnost se po delší době dostat do kina, tentokrát na film Anthropoid, jelikož tam šla většina naší školy. Dostal mě moment, kdy se skupinka studentek za mnou smála. A to mě inspirovalo k tomuto článku. Pojďme se na to podívat podrobněji.

1. listopadu 2016

Kdybych byla domem


Po delší době bych se s vámi ráda podělila o jednu ze slohových prací. Psáno na jaře, na téma Jarní cesta domů. Jedná se o líčení. Název článku není oficiálním názvem slohové práce, avšak chtěla jsem vás trochu navnadit. Moje spolužačky z toho mají ještě pořád legraci, protože si myslí, že cestou domů beru psychotropní látky. Jenže líčení není můj styl, a tak jsem se musela nechat hodně unést, abych něco takového stvořila. A je to asi nejlepší líčení, jaké jsem kdy napsala. A hlavně je to asi jediné téma, které mi z celé nabídky sedlo. Nečetla jsem Dostojevského, takže jsem nemohla dělat charakteristiku jeho postav, nechtěla jsem charakterizovat ani typickou nerudovskou postavu ani zbytek, který si nepamatuji. Přeji příjemné počtení. Snad se trochu zahřejete v tyto podzimní dny.