23. prosince 2012

Vánoce

Kde jsou ty časy, kdy jsem jako malá už týden dopředu jančila, že musím být hodná, jinak mi Ježíšek nic nedonese? Kdy to u nás každý den vonělo cukrovím a nejlepší rohlíčky dělal tatínek? Čtrnáct dní před Štědrým dnem a měsíc po jsme si místo kazety ABBY pouštěli s tátou na dobrou noc Vánoční koledy Karla Gotta (a myslím, že Zagorky?). S tátou se chodilo na nákup a tajně k sousedce na kafe pokecat. Maminka vyšilovala a vždy vlétla do pokoje, vynadala mi, že nemám uklizeno, většinu věcí z polic smetla doprostřed pokoje a řekla: ,,Ukliď si to nebo ti všechny hračky odnesu do sklepa." a dvakrát svoji výhrůžku splnila, ale to mi vůbec nevadilo, protože jsem na dva měsíce měla klid a nemusela jsem lítat s prachovkou a nic rovnat :-D. 

24. se stávalo brzo, což spáčovi, jako jsem já, dělalo obrovský problém. Ladily se poslední drobnosti, dělaly se chlebíčky, s tatínkem se zdobil živý stromeček, a ujídal se salát. Samozřejmě se u toho koukalo na pohádky. Okolo půl šesté se každý člen rodiny vykoupal, pěkně se nastrojil (jen táta to vždy bojkotoval a oblékl se jen tak aby se neřeklo.), maminka mi udělala culíčky, dodělala večeři a usedlo se ke stolu za zvuku koled z kazeťáku. Sakra dlouho se u stolu sedělo, protože naši nemohli pochopit, že mi ryba nechutná a že ji nesním. V osm hodin se na mě podívali, jak trucuju a bulím, a pak nevím, jak se to povedlo, ale zazvonil zvoneček v obyváku a šly se rozbalovat dárky, koukat na pohádky, hrát si s novými věcmi a mlsat. Později jsem i já mohla pít domácí vaječný koňak, z čehož vznikly nejlepší fotky v rodinném albu. Nikdy jsme moc neslavili ty extra tradice, později odešla z domu sestra, později se rodiče začali hádat, domlouval se rozvod a to už jsme se stěhovali do nového bytu. Jen já a moje máma. Od té doby už Vánoce nejsou co bývaly. Ve dvou je to takové nic. 

Měl letos přijet táta, ale nevyšlo mu to, což mě mrzí, protože jsem ho rok neviděla, ale po svátcích za ním pojedu já. Navíc mi slíbil, že se mnou chce oslavit moje  patnáctiny, takže doufám, že se v lednu uvidíme. Ono nevidět tátu rok, když jste zvyklí ho vídat třeba třikrát za rok, je takové smutné.

Doufám, že vy ostatní svátky prožíváte pohodově, já též, akorát už to není takové to těšení, jako když mi bylo šest let. Navíc si víc uvědomuji, že to není jen o dárcích. Přeji vám tedy za sebe a za moji maminku, neboť vždycky říká: ,,Když přeješ, přej za nás za obě.", i když to platí u rodinných známých, ale to nevadí. V Novém roce 2013 hodně úspěchů, příležitostí a lásky. Lásky není nikdy dost. :-)


9 komentářů:

  1. Taktéž, Taychi.

    Naprosto Ti rozumím, letos jsme o Štědrém dnu také samy s mámou.

    OdpovědětVymazat
  2. Taky Ti (i tvé mamince) přeju krásné Vánoce a taky šťastný nový rok :)

    U nás kdysi vánoce probíhaly v posobném duchu, ale časem už se máma zjevně nechtěla přetvařovat a jako člověk, co Vánoce nemá rád, je kazila svým přístupem, takže už posledních pár let u nás sice je stromeček a dárky a na štědrý den všichni večeříme u jednoho stolu, máme i cukroví. Ale tím vše hasne a nálada nebývá zrovna moc pozitivní ;)

    OdpovědětVymazat
  3. Jo, docela to chápu, že to není ono. I když já slavím Vánoce s mamkou a mladším bratrem, což je přece jen o něco lepší. Ale taky už to není jako v době, kdy jsem byla malá. Asi je to tím, že tehdy bylo všechno tak bezstarostný, se vším jsem leda pomáhala a dárky nosil Ježíšek... Ne jako teď, když je na mně salát, nejspíš i zdobení stromečku a někdy musím ještě zabalit dárky...

    OdpovědětVymazat
  4. No, celá já. =D Zapomněla jsem napsat, že každopádně taky přeju hezký Vánoce... =)

    OdpovědětVymazat
  5. Já jsem na tom ještě líp, prožívám už druhé Vánoce sám. Mohl bych sice u dcery, ale ta je 700 km daleko.
    Taky ujídám salát. :D
    I taky si je hezky s maminkou užij. :)

    OdpovědětVymazat
  6. Síce už to nieje ako to bývalo ale ja vidím jeden rozdiel. Teraz si viac všímam tú pohodu ako darčeky :)

    OdpovědětVymazat
  7. No, docela tě chápu. Dřív Vánoce bývaly o něčem.. teď už mě to taky zrovna dvakrát nebere. Ale nemůžu remcat a kazit to ostatním, že (tak si remcám aspoň na blogu :D). Ale stejně - šťastný a veselý!

    OdpovědětVymazat

  8. Tohle prostě neznám a nedokážu si to představit. Neřekla bych ani, že rodiče patří k sobě, ale že já patřím k nim a kdyby jeden z nich odešel, já bych se chtěla rozpůlit...

    Chriss

    OdpovědětVymazat