16. ledna 2013

Když si život řekne, že si poslední dva dny musíte pořádně užít

Ne že bych umírala, takový pocit jsem sice večer fakt měla, ale spíše jde o to, že to začíná být fakt komické. Zítra budu s myšlenkou mého stárnutí chodit po škole, usmívat se blaženě, rozdám bonbóny, možná mi pár lidí popřeje smskou a tím to vlastně celé hasne. Jo, ještě si napíšu takový menší souhrn za čtrnáctý rok života, samozřejmě, že ho uvidíte i vy. Nu, a teď zpátky k tématu.

Včera ten den začal celkem nevinně. Napsala jsem si tři písemky a šla s Bendou a s Bels fotit na Špilas. Jelikož jsme pak všichni tři už necítili končetiny, tak jsme zalezli do Chajovny, ačkoliv to nebylo v plánu, protože Benda se mi zmiňoval, že nerad chodí do neznámých míst a pije neznámé věci. Chvilku to bylo v pohodě, to jsem roztála, ale pak mě rozbolela hlava a můj žaludek byl jako na vodě. Pokoušela jsem se to zajíst, což byla ještě větší chyba, protože se mi několikrát málem převrátil kufr(ten výraz se mému tátovi hrozně líbí a vždy se směje, když to řeknu). No, taky jsem se klepala jako ratlík, to je u mě docela typické. Neuvěřitelně mě štvalo, že se mnou nebyla skoro žádná řeč, protože jsem se snažila nějak se uklidnit, aby mi bylo lépe. S pomocí Bendy, který si mě k sobě přitulil bylo fajn, i po té, co jsme se rozloučili a já jela domů.

Jenže... Věřte nebo ne, já ztratila klíče. Fakt. prohrabávala jsem celý batoh, kabát a klíče nikde. Přiznám něco, co jsem mámě nepřiznala. Dala jsem si je zase do blbé kapsičky u báglu(ano, do té, z které jsem ztratila i mobil). Musela jsem tedy hodinu čekat, než máma přišla. Naše sousedka (ta co nám párkrát vyhodila jističe, aby byla prdel) mi dala nějakou tyčinku. Nechtěla jsem ji, už jen z toho, že mi bylo fakt zle, ale tak děkuji. Soused mě zase zval na večeři. Když máma dojela, řekl, že jsem prý strašně skromná. Houby skromná, blbě od žaludku mi bylo a věděla jsem, že jen myšlenka na jídlo (i na samotnou vodu) mě mučí. Doma jsem okamžitě zalezla do postele, kde jsem pak pila černý čaj a snědla pár piškotů. Marně, všechno šlo pryč. Okolo desáté se mi povedlo při hudbě z rádia usnout. Jinak ne, to jsem čuměla do stropu a bylo mi hrozně. Navíc usínám jen na břiše nebo na boku a já musela ležet na zádech, jinak bylo zle. Ale smála jsem se, při čtení smsek od Bels. :-)

Odpoledne mě čeká příjemná procházka, při které budu hledat své klíče, tak to se těším. Největší pozitivum na tom všem je, že máme pár super fotek s tím nejúžasnějším a nejochotnějším člověkem na světě. Už se nemůžu dočkat, až je uvidím. :-)

3 komentáře:

  1. No teda, to jsi měla vážně povedený den :D Taky se mi kolikrát povedlo ztratit klíče, ale spíš jsem si je zabouchla doma a pak musela sedět před dveřma, je to hrozná otrava. Obdivuju tě, že jsi to zvládla, i když ti bylo špatně. A přeju všechno nejlepší k narozeninám! Já chci, aby mi taky bylo 15 :D

    OdpovědětVymazat
  2. Jsem ráda, že ses smála u těch smsek, aspoň nějaké to minimum jsem pro tebe mohla udělat ;) Doufám, že se ty klíče nějak objeví, i když když se nenašly v Chajovně, tak nevím nevím.. O_o

    OdpovědětVymazat
  3. Ty člověka dokážeš pobavit i přitom, že mluvíš o tom, jak ti bylo špatně :D Ta věta, co jsem napsal zní divně, ale tak v 15 si to můžeme dovolit, že.. :D Mimochodem, jestli taky tak ráda ztrácíš -omylem- věci jako já, tak vítej v klubu :D snad je najdeš, ale moc šancí bych tomu nedával, ale nebudu pesimista, to ti moc nepomůže. A jinak ti musím říct, že pokaždé, když přijdu k tobě na web, tak mi přijde, jako by ti bylo o mnohem víc, než 15. Zvláštní to pocit, ale příjemný, to se musí nechat :)

    OdpovědětVymazat