18. ledna 2013

Nic není jen černé nebo bílé

Všechno může mít nakonec výhodu nebo nevýhodu. + i - nebo jiné znamínko. A navíc, v životě se nám dějí jen věci, které se dají zvládnout. Stačí si vzpomenout, kolikrát jste si řekli, že to nepochopíte, neuděláte nebo že umřete, protože vás stihla krutá rýma. Kromě rovnic, ty vás v životě potkají, ale pokud nehodláte s nimi nějak dělat v budoucnu a nejste matematicky založení, tak je to zcela v pohodě. :-D

Například jsem jako malá šišlala. Nevěřila jsem, že se toho zbavím. Neuvěřitelně mě otravovalo doma cvičit. Nyní by nikdo nepoznal, že jsem byla velmi málo výřečné dítko a že jsem neuměla vyslovovat plno hlásek. Naučit se psát v první třídě bylo peklo, protože jsem neuměla správně držet tužku a vlastně to neumím doteď, ale píšu krásně. Přenést se přes neustálé pochlebování jak jsem škaredá mi vlastně nedalo žádnou práci, ono se to tak trochu změnilo samo.

Já si dělím věci do tří škatulek. V první škatulce jsou překážky, pro které jde něco udělat a tím je přeskočit. V druhé jsou překážky, které mi vadí, ale není to nic, co by mi mělo drásat nervy a jde to normálně přijmout (a tím se to vlastně taky vyřeší). Do třetí řadím věci, které mi vadí, ale já s nimi neudělám nic, takže se z nich nemusím stresovat a vlastně mi nemusí vadit. Do takové škatulky často počítám i to, když se na mě někdo zlobí, ačkoliv jsem neudělala nic, co by za to mohlo a ten člověk se zlobí sám na sebe. Nebo když mi někdo řekne, že jsem blbá, pomlouvá mě a vlastně toho člověka jen míjím, jsem s ním v jedné třídě. Toto třídění fakt pomáhá, ulehčuje mi to a už se třeba tolik netrápím kvůli věcem, které se mi dějí, ale já za ně nemůžu a nebo se je snažím přijmout či vyřešit co nejdříve. :-) A co vy? Máte nějakou zkušenost, svůj postup? 


5 komentářů:

  1. Mě štve, když se pro něco rozhodnu, namotivuju, ale potom to moje lenost prostě zazdí, protože se nemůžu překonat a udělat co chci :D.
    A pokud mě štve někdo, no, nejlepší je pěkně od srdce mu říct, co si o něm myslím... :D

    A fotka je moc pěkná :)).

    OdpovědětVymazat
  2. Já jsem člověk, co na sebe nechá sypat velmi hodně věcí a pak je nezvládne. Pokud má někdo se mnou problém, tak ať si ho má, ale když mi to začne dávat nechutně najevo, buď se sklidím, nebo udeřím ještě větší ranou, ale to je málokdy, protože ve finále to vyjde nastejno s jakoukoli jinou možností. Já jsem plachý člověk, který se umí nasrat (s prominutím) ale vybouchnu až tehdy, když už trpím něco fakt dlouho.. Máš můj upřímný obdiv, protože já bych se přes některé z věcí jen tak přenést nedokázal :)

    OdpovědětVymazat
  3. Já jsem jako malá hodně mluvila, ale nebylo mi vůbec rozumět. Měla jsem toho hodně co říct, chtěla jsem vyprávět příběhy, každému něco povídat, ale neuměla jsem pořádně mluvit. Musela jsem chodit na logopedii a pamatuju si na ten úžasný okamžik, kdy jsem poprvé vyslovila ř :D. Kdo by byl tehdy řekl, že dnes budu jeden z nejlepších řečníků ve třídě :D.

    OdpovědětVymazat
  4. Myslím, že mám podobné šuplíky. Každopádně mě učaroval Tvůj nápad magické pastelky ve sněhu. Dostala jsem celou krabici těchto pastelek k Vánocům. Jsou nádherné.
    Jo, a povzbudila jsi mě. Kuba patlá neuvěřitelně a cvičení logo jsme na nějakou dobu odložili, protože to nešlo. Buď depresivně seděl nebo se u toho vztekal. Chodí na logo už od tří, tj. čtyři roky. Nedivím se mu. Mně už to způsobovalo depku taky.

    OdpovědětVymazat
  5. To dělení do škatulek se mi líbí, myslím, že něco takového bych si taky mohla zařídit :D

    OdpovědětVymazat