17. ledna 2013

Patnáctiny

V deseti letech jsem si přála, abych měla patnáct. Hrozně jsem se těšila, jak asi budu vypadat v patnácti letech? Jak se budu cítit? 

Pět let uteklo strašně rychle. Žiju roky školními, takže od páté třídy uteklo moře času. Už jsem v osmičce, mám trochu představu o tom, co chci dělat, ale netuším, jak toho chci dosáhnout. Příští rok touto dobou už bych vědět měla. Je to směšné. Příští středu jdeme zařizovat občanku, a tak musím vymyslet, kam ji v peněžence dám a jak tam budu vypadat. 

Slíbila jsem menší ohlédnutí za tím čtrnáctým rokem života. 17. 1. 2012 přijel táta a bylo to na delší dobu naposledy, co jsem ho viděla, protože z jistých komplikací nebyl čas a ani příležitost. Od února jsem začala chodit na kurz Tvůrci svého života. Co si budeme nalhávat, od té doby jsem se začala fakt hodně měnit. Kurzy mi hodně daly, hlavně co se týče chování ke mně a k ostatním, popřípadě k braní povinností a překonávání překážek. Každou středu večer jsem se domů vracela neuvěřitelně nabita energií. Začala jsem život brát ještě optimističtěji než předtím. Doma se začalo dařit ještě víc, protože jsem se naučila nebrat si věci osobně a zbytečně se vytáčet, nedělat si domněnky a další dvě 'pravidla'. Ve škole to samé. 
Sice se se spolužáky pořád vnímáme jinak, než bych chtěla, ale to vůbec nevadí. Pořád to není špatné. Začala jsem sama sebe brát více jako holku, takže jsem upravila svůj sprostý slovník, docela i oblečení (veselé barvy), zamilovala jsem si náušnice. Měla jsem několikrát šanci stát před objektivem, i když tedy nevím, jestli jako modelka. Děkuji tímto spoustě lidí. Asi si nejvíce vzpomenu na Bels Krejdom a Alču. Musím přiznat, že stát před objektivem mi neuvěřitelně zvyšuje sebevědomí, takže tak trošičku je to moje závislost :-D. Také se mi naskytlo spoustu příležitostí, jak se zlepšit ve fotografování. Fotila jsem kolikrát i vypůjčenými fotoaparáty (zvláště od těchto tří lidí) a nebo jsem se domluvila s někým, protože jsem se zaměřila na focení lidí. Tento rok mi hodně modelem byli Alča, Charlie, Krejdom, Bels, spolužačka a Temnářka bez které by nevznikla naše Nemrtvá Sněhurka. Pokrok jde vidět hlavně v posledních několika měsících, kdy jsem se fakt rozhodla, jaký styl má z mých fotek vyzařovat a že bych opravdu chtěla, aby při nich člověk něco cítil a taky si řekl, že jsou od Taychi. 

Začalo se mi do života dostávat spoustu příležitostí k rozvíjení se a k tomu jít o nějaké kroky dál. Nejen u focení. Bendův bratr mi například dal na opravu svoji knihu, vyhrála jsem v literární soutěži, postoupila do druhého kola češtinářské olympiády, začala poslouchat lidi, objevila jsem skvělého spisovatele (a asi dalších patnáct povolání) Roberta Fulghuma. Sice to není nic převratného, ale je to velký krok dopředu. Navíc jsem opustila pět let obývaný blog.cz a přesunula jsem se sem.

Po vzhledové stránce jsem se moc nezměnila. Podle všeho jsem pořád sto padesáti osmi centimetrové taychátko, jen možná prsa si řekla, že trošku naznačí, že jsem dívka, a tak už jsem konečně mohla začít nosit dlouho schovávanou podprsenku se žirafkami. Pro mnohé to asi nemá vůbec význam, ale pro mě jo a víte proč? Protože jsem se musela zase naučit něco zvládat. Zapínání mě šíleně mučí, nesnáším to. Nejde mi to, ale mám ještě tolik let na to, abych se to naučila, že je to strašná drobnost. Bylo mi řečeno, že jsem se začala měnit v obličeji. Že už nejsem dítě. Těžko soudit. Já se opravdu nevyznám v tom, jak člověk vypadá jako starší a jako mladší. Jo a taky jsem se rozhodla, že budu dělat něco se svými zády, a tak od 3. 1. 2013 chodím každý týden na rehabilitaci. Už teď mám pocit, že jsem aspoň o něco rovnější. 

21. 10. 2012 jsme s mým milým spolu byli druhým rokem. Hrozně to utíká. Dostala jsem od kluka první kytku (od táty se samozřejmě nepočítá), která mi udělala takovou radost, že jsem skákala deset metrů vysoko, Od prázdnin do Silvestra jsem měla možnost s ním trávit pár nezapomenutelných dní, hlavně se mi do hlavy zapsala noc, kdy mi bylo neuvěřitelně zle, ale on se o mě staral. Vlastně tento rok byl plný takových nových zkušeností ve vztahu, jako například jak ohřát tři kila jídla na sporáku :-D. Nebo jaké to je s někým, koho milujete, snídat, trávit s ním více jako čtyřiadvacet hodin. Dříve to bylo nemyslitelné, ale díky mojí hodné mamince se to povedlo. Najednou to člověk vidí úplně jinak.

No a už nějakou dobu se mi na mysl dostávají myšlenky, že je to šílené, že se pořád cítím být dítětem. Mám obrovskou fantazii, ráda si hraji a stejně už se člověk dostává tam, odkud to brzo bude jen dospělejší a dospělejší  A proto jsem si řekla, že budu dítětem, i kdybych měla být sebevětší dospělák v budoucnosti. Dospěláci dnešní doby si neumějí hrát, a tak jsou pak ve stresu. Sice jsem před dvěma dny ztratila svůj klíč od skříňky s číslem čtrnáct, ale určitě jej dostanu zpátky, takže se mi moje myšlení neztratí a bude mě provázat i patnáctým rokem života. Jen jsem zase o něco moudřejší. Však to znáte. 

Mějte se sluníčkově a děkuji za to, že jste, za každého člověka, protože bez každého, kdo by tu nějakým způsobem nebyl, nenarodil by se, svět by byl jiný a divný, však znáte to. Butterfly efekt. :-)

Foto: Bels

9 komentářů:

  1. I ve svých letech se pořád cítím jako dítě - a podle mnohých se tak i neustále chovám :D Fotka v článku je moc pěkná, myslím, že je aktuální a tak ti musím moc pochválit účes, ofinka ti vážně sluší! :)

    No a nakonec ti chci popřát vše nejlepší do 15. roku života, ať se ti daří ve škole, v životě a (hlavně) ve focení! Doufám, že letos bude ještě velká hromada příležitostí spolupracovat a společně si zafotit!

    OdpovědětVymazat
  2. Takové články já mám ráda, drahouši! ;) A jak píše Alča, mě je dvacet a stále se taky cítím (no i vypadám a chovám se) jako dítě. A bez her by nebyl život :)
    Hezky si ten velký den užij! :)

    OdpovědětVymazat
  3. A já děkuji tobě, za hezké fotky. :-) Snad se domluvíme na tom Podmoří. :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Hezké ohlednutí, donutilo mě zavzpomínat na to, jak vypadal můj čtrnáctý rok. :-) Škoda, že už je to tak dávno. Musím říct, že to bylo jedno z mých nejhezčích období v životě. Tak si to snaž užít, jak jen můžeš. ;-)

    OdpovědětVymazat
  5. Páni, dělí nás jen pár dní. Jak jsem zjistila, v patnácti se toho moc nemění. Ale je dobře, že se člověk podívá za svým životem a tak nějak si ho zrekapituluje. Zrovna tuhle jsme se ve škole bavili o tom, zda by hranice trestní způsobilosti neměla být posunuta na 14 let.
    Sice nemám milého (aneb nikdo mě nechce a já je taky ne), ale i tak mi ten člínek v některých ohledech mluví z duše.

    OdpovědětVymazat
  6. Taky jsem čekala, jaké to v patnácti bude a ono je to stejné a to už je mi 16 :D. Člověk si ale přece jenom uvědomí, že se hodně změnil, i když to třeba na sobě na první zamyšlení nepozná.

    Jinak se mi tvůj blog moc líbí, párkrát jsem na tebe narazila ještě na blog.cz, ale protože jsem se věnovala jinému tématu, na komentáře jsem kašlala. Teď jsem taky přesídlila na blogspot, takže budu sledovat pravidelně :) :D.

    OdpovědětVymazat
  7. Zapínanie podprsenky nebude prvým a posledným problémom :D Mňa strašne štvú ramienka, ktoré sa mi v kuse uvoľňujú a pripadám si akoby na niekto vyzliekal :D

    Teda, taký kurz by sa aj mne hodil. No musím si vystačiť s psychologičkou heh.

    Vo fotení držím palce, ja si ešte štýl nehľadám, ale vytváram si portfolio. Potom by som veľmi rada chcela prísť s niečim originálnym, ale je to ťažké...

    OdpovědětVymazat
  8. Patnáct? Teprv? Myslela jsem, že jsi starší. Já já ti závidím!
    Mě je za měsíc 19 a to je už šílený, máš ty nejhezčí roky před sebou, ještě si užívej bezstarostnosti puberty :)). Mluvim jak čtyřicítka já vím :D ale maturuju a na konci střední už to začíná být vážný. Už nejsem dítě, musim se trochu víc starat a myslet na budoucnost.

    Za rok se zase ohlídni, přečti si tenhle článek, myslím, že se pobavíš.. já se v patnácti měsíc co měsíc hrozně měnila :)

    OdpovědětVymazat
  9. Samozřejmě máš mé blahopřání :)
    Je toho tolik co jsi prožila a já ani nevím, na co dřív reagovat. Pokusím se to shrnout, jednoduše chci říct, že život je až moc rychlý na to, abychom ho vnímali dokonale. Ale vesměs jsi prožila velmi pozitivní rok s velkými přínosy, což je snad to nejdůležitější :) Mimochodem, taky jsem postoupil do druhého kola Olympiády v ČJ, takže vítej v klubu :D Věř mi, že i když teď ještě pořádně nevíš, kam vlastně jít, tak na začátku příštího šk. roku to budeš vědět velmi dobře. Ale zmatou tě další možnosti, kam pokračovat, takže na to se netěš :D Ale přeji ti jen samé úspěchy, protože ty dělají náš život zase o něco veselejší :)

    OdpovědětVymazat