15. ledna 2013

Smysl bytí

U stolu sedí mladík,
tváře v dlaních kryje.
Je to milenec a básník,
slza za slzou inkoust myje.
 
Na pavlači někdo chodí,
 on  nemůže se soutředit.
Bezmoc zde šíleně smrdí,
na papír nemůže zabásnit.

Dveře otevřela a po špičkách
vešla do skromného pokoje.
Při objetí ho vlasy šimraly na líčkách,
rázem utichly v okolí boje.
 
Odložil pero, utřel si tváře,
povstal a přivinul ji k sobě.
Osvětlovala je lampy záře,
pak zulíbal slečně ruce obě.
 
Když se jejich rty dotýkaly,
vzplanul oheň vášně,
Navzájem se vyslíkali
a dosti nerozvážně
do postele padali.
 
Sténání se neslo bytem,
utekli spolu mimo realitu,
aby se stali jedním člověkem.
Milovali se a sténali do úsvitu.
 
Ve spánku objímala jeho tělo,
při každém nádechu se zvedaly
kopečky, o kterých se mu snělo.
Spolu klidným tempem dýchaly.
 
Nenavštivila ho žádná múza,
ale básníkův smysl bytí,
který ukázal, že smrt a hrůza
nebude jeho inspirací.

3 komentáře:

  1. Ani mi nevadí, že občas kolísá rytmus, je to hezké, příjemně rozvláčné a po vzoru romantických hrdinů taky pochmurně zakončeno .) fajně :)

    OdpovědětVymazat
  2. Nebojíš se zajít tam, kam se mnoho dalších bojí. Já si této básně nesmírně vážím, protože je opravdu originální, je něžná ke čtenáři, ale vášnivá v obsahu. Myslím, že snad už ani víc psát nemusím, je to fenomenální :)

    OdpovědětVymazat
  3. Kde se tu vzala taková romantika? A básnicky podaná ke všemu? Terno! :P

    OdpovědětVymazat