7. ledna 2013

Ubrečená

Někdy mám chuť si lehnout do postele a jen tak brečet. Někdy ležím a najednou začnu zničehonic plakat. Při jízdě tramvají mi po tváři začne klouzat malá kapka. Většinou člověk pláče, protože musí ventilovat svoje pocity a často jsou to ty negativní. Já občas slzím třeba při krájení cibule a rozhodně nemůžu říct, že by mě ta cibule tak strašně štvala. Je to tím, že pálí. A někdy pláču štěstím, fakt. Občas, když jsem s tím nejúžasnějším člověkem na světě, kterému říkám různě (a pak mi spolužáci prohrabávají mobil a smějí se), tak mi po tváři steče slza. Vlastně jsem taková ubrečená jako želva. Netuším, proč se říká, že člověk bulí jako želva. Párkrát jsem v zoo byla, ale nikdy žádná nebulela. Asi byla šťastná a nebo myslela na něco, co ji k slzám nedonutí. 
 Jednou jsem byla obdařena skvělým telefonátem, když jsem si užívala jedno pohodové odpoledne. A já nejdříve jen koukala do země a cítila vlhkost na očích. Stejně jsem se mu vrhla okolo krku a začala fakt brečet a to jsem si myslela, že i kdybych sebevíc chtěla, tak prostě s ním brečet nejde. Ne smutkem. A víte co mi řekl? ,,Jen se vybrečet, nedus to v sobě." odmlčel se a dodal:,,aspoň budeš míň čůrat," a to bylo to nejkrásnější, co mi kdy kluk řekl. Fakt. A když jsem si na to vzpomněla během cesty tramvají od něj, tak jsem se začala smát, i když mi do smíchu moc nebylo. Vzpomenu si na to vždycky, když koukám na film a mám potřebu brečet (většinou deprimující hudba).  

Napovrch možná působím, že mě jen tak nic nedojme, ale opak je pravdou. Možná jsem většinu pohřbu mojí babičky jen koukala na ostatní členy rodiny, které to strašně vzalo a měla jsem co dělat, abych se nesmála farářovi s polským přízvukem, ale zkuste hrábnout na moji oblíbenou filmovou postavu a nebo ukázat mi snímek z jeho dětství, kdy musel jako syn chudého rolníka spát v jedné posteli se šesti sourozenci a ráno pomáhat otci,  a hned mám na krajíčku. Nejvíce mě zatím asi dokázal dostat fakt, že Jingle nepůjde do žádného myšího cirkusového městečka, ale že ji strážný zašlápl. A dokáže mě sebrat i to, že je někdo smutný. Prostě a jednoduše já myslím pozitivně, já jsem fakt optimista, ale někdy prostě ne a ne něco brát s klidem. Aspoň v noci nechodím moc na záchod, když se předtím koukám na nějaký film. Jít v noci na záchod, to fakt nemám ráda. Vždycky slyším divné zvuky, což mi připomíná historku s potkany z přírodopisu, kterou povím zase někdy jindy. 

A víte co je zvláštní? Momentálně jsem vysmátá jako Šklíba. :-D

5 komentářů:

  1. Ty cíťo :* :) Ale mlčím, jsem taky cíťa...

    OdpovědětVymazat
  2. Jé, tady jsem na tom úplně stejně. Nikdy jsem třeba nebrečela ve škole nebo tak někde, ale v šalině nebo v posteli slzím v jednom kuse, ne ze smutku, ale prostě z přebytku všemožnejch myšlenek a pocitů. A když je někdo smutnej, tak se srašně snadno nakazím, nejčastěji přes článek na blogu nebo podobně, to sice nebrečím, ale svědí mě oči :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Malá :( ale znám to. jeden čas jsem bývala fakt nehorázně ubrečená, děcka se mi kvůli tomu posmívala. Dnes už je to lepší, ale je fakt, že stále slzím docela často. Někdy ani sama nevím proč... no, teď sice vím, ale bývaly doby, kdy jsem byla šťastná a taky jsem s ním brečela. Reagoval podobně jako tvůj drahý, až na to čůrání ;)
    ano, taky jsem optimistka až nehorázná, ale někdy to prostě nejde :)
    tak hlavně úsměv na tváři a slzu v oku :)

    OdpovědětVymazat
  4. Mě dokáže rozesmutnit kde co, ale když jde o opravdu vážnou věc, někdy nechápu, že jsem ta jediná, která není smutná - a pak si za to nadávám, protože si připadám úplně pitomá, že brečím kvůli každé puberťácké kravině, ale když se stane skutečně něco závažného, mám z toho jen prdel. Holt - asi je to prokletí :D.

    OdpovědětVymazat
  5. To já mám právě naopak. Může se stát cokoli, smrt babičky, smrt našeho psa, jakékoli neštěstí a prostě ani slza. Maximálně se mi někdy stáhne hrdlo, ale slzy nikdy. Vlastně si ani nepamatuju, kdy jsem brečel naposled...musel jsem být hodně malej špunt, protože už od první třídy jsem byl známý tím, že v žádném případě nebrečím (narozdíl od spolužáků)

    OdpovědětVymazat