22. února 2013

Chodec

Někdy, když jdu na schůzky, do školy, něco vyřizovat nebo se projít se, přemýšlím, kam mě to v životě dostane. Hrozně ráda chodím pěšky, jen po obchodech bych nejraději jezdila na něčem, protože mě pak z chůze bolí záda. Vlastně posledních pár dnů, co mi umřela Konica, co jsem dodělala korekturu knihy přítelova bráchy, tak nějak nemám co dělat. Snažím se momentálně vymýšlet. Do hlavy mi pořád lezou nápady na fotografie a je jich tolik, že se o ně musím kolikrát dělit. Přemýšlela jsem dokonce o tom, že si najdu brigádu, když mám pár volných dní. 
Napadlo mě, že bych mohla třeba chodit do domova důchodců (který máme kousek od domu) a mohla bych tam třeba předčítat, chodit se bavit se staršími lidmi. Klidně bez platu, ale mohla bych se tak něco nového dozvědět, naučit se komunikovat se staršími. Jen nějak nevím, jak na to. Navíc, co když něco takového funguje jen ve filmech? Co když starší lidí nemají na něco takového náladu? Doma jsem se o tom zatím nezmiňovala, ale musím sakra začít něco dělat, protože momentálně stojím na jednom místě a to vůbec není dobré. Možná bych mohla doučovat menší děti v češtině.

Jo, v hlavě mi pořád zní otázka: ,,Kam kráčíte, vojíne Chandlere?", ačkoliv nejsem vojín. Na této fotce jsem já. Dlouho jsem se nefotila. Bohužel, měla jsem trochu jiné plány, ale jakmile jsem fotila, vítr nefoukal, a tak šála nevlaje. Mám krásnou šálu. Puntikatou. Mám nový klobouk za třicet devět korun ze sekáče, už si nemusím půjčovat od kamarádky. Když jsem to fotila, nějak jsem u toho myslela na Charlieho Chaplina, ačkoliv jsem viděla jen jeden jeho film. Dneska kráčím opět na rehabku, abych pracovala na svých zádech. Bojujte dnes i vy. Ať je to jednička z matiky, koncert, kde budete zpívat, nebo jste štěně a vyhlídli jste si nového majitele a chcete se k němu dostat skrze mříže, aby si vás všiml. Jste sice voříšek, ale můžete dokázat více než ta načančaná čivava. Jasný? :-)



10 komentářů:

  1. Pokud by jsi ráda někam chodila i bez platu, zkus najít nějakou dobrovolnickou organizaci. V Brně to určitě je. Oni už ti tam pomůžou. není to tak je nve filmech a neni to nemožné. ;)

    OdpovědětVymazat
  2. Fotka je moc krásná a vážně ráda mám ten formát. :)
    Líbí se mi, že nechceš hnít někde doma zavřená, že chceš něco dělat, když už nemůžeš pořád fotit. Být nápomocná lidem jakýmkoliv způsobem. Je to moc milé, snad jen to někdo ocení. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Škoda že nebydlíš v Praze, potřebuji vyčistit koberec a umýt okna. A předčítat bys mi taky mohla, já obvykle když čtu, tak u toho usínám.
    Ale chodím rád taky, tak to bych i ten doprovod od tebe vzal. :D

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj, nějakou dobu jsem studovala sociální činnost. Součástí byla i dobrovolnická činnost. Samozřejmě to není, tak růžové, jak se zdá. . Ale je hezké si se seniory povídat, mnohdy ti řeknou užitečné příběhy a rady. Takže někdy to zkus. Ono třeba hrát s nimi člověče, to už bych nedoporučovala. Často podvádí. :D

    OdpovědětVymazat
  5. Páni! Úžasná fotka! Mimochodem, kdy ses přestěhovala na blogspot?:)

    http://ordinary-silly-things.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
  6. Vystihla jsi to skvěle, ten závěr :) Fotka se povedla, jen co je pravda :) Já si taky někdy říkám, že brigáda by bodla, ale stejně si nakonec uvědomím, že nikdo o mě nebude mít zájem, tak to zablím rovnou :D Nicméně, to nemusí platit u tebe, jen to někde zkoušej - práce zušlechťuje :)

    OdpovědětVymazat
  7. S tím domovem důchodců bych to zkusila..;) Nic za to nedáš, prostě tam zkus zajít a uvidíš..Jestli by jsi ráda pomohla, můžeš třeba zajít do dětského domova, odnést jim tam třeba pár hraček, plyšáků, kteří ti třeba zabírají místo doma, já to tak udělala a když jsem pak viděla ty rozzářené oči, měla jsem neskutečnou radost...:)

    OdpovědětVymazat
  8. Teda na tej fotce bych tě vůbec nepoznal :)
    Jakoby ta fotka říkal "Jdu si cestou necestou, opovaž se mě zastavit" :D

    OdpovědětVymazat
  9. Vždycky když vidím na někom klobouk mrzí mě, že mám větší hlavu a nesluší mi =)

    OdpovědětVymazat
  10. Existuje dobrovolnictví v nemocnicíh, kdy chodíš za pacienty a věnuješ jim kousek svého času a rozsvítíš ponurý nemocniční den. A zábava je jen na tobě. Můžeš s nimi hrát šachy nebo předčítat. Oč budou mít zájem. :)

    OdpovědětVymazat