23. února 2013

Jizvy

Jizva. Útvar, který zůstává po poškození chránící vrstvy kůže nebo tkáně. Viděla jsem za svůj kratičký život hodně jizev a to ani jeden z mých rodičů není u armády. Sama jich pár mám a to jsem vcelku klidný člověk. Nejsem jako můj tatínek, který za můj život byl asi devětkrát v nemocnici. Třikrát jel do Obi pro hřebíky na kole a srazilo ho auto, třikrát řezal dřevo, z čehož dvakrát se mu pila projela po prstech, potřetí se prkno smeklo a praštilo ho tam, kde to muži nesnáší, jednou v práci nebyl nejlépe oblečen a kapky žhavého skla mu kapaly na ruce, jednou mu v lese na hlavu spadl strom, když ho řezal, a naposledy si zlomil ruku a pak potmě spadl ze schodů opět na hlavu, a jelikož měl operaci mozku, tak měl na hlavě jizvy. Přesně takové, jaké jsme si v čtvrté třídě kreslili do sešitu, když jsme měli dort rozdělit na osminy. Můj táta je ale i přesto šikovný, dokáže leccos opravit a vyrobit. Všechno, co se mu kdy stalo bere s humorem. Kdo jiný by vyhlásil odměnu tomu, kdo najde palec v pilinách? :-D 
Já mám zase jizvu na levé lopatce od znamínka, když mi ho dali pryč, na koleni od toho, když jsem spadla na štěrku, vedle ní druhou prosím pěkně od holícího strojku a dole na šlapce mám jizvu po šlápnutí na ostrý kámen ve vodě, když jsme s kamarádkou fotily v řece. Nejvíc jizev mám ale na duši. Jsou to malé jizvičky a vlastně už si moc nepamatuji od čeho všeho. Pokud jste četli můj minulý blog, jistě jste poznali, že jsem měla předtím hodně problémy se seznamováním a vycházením s lidmi, že ani doma to nebylo zrovna nejlepší a moje dětství byla věc, na kterou jsem pořád vzpomínala a vzpomínám, protože to bylo před tím zlomem. I dnes se mi dějí věci, které se mi zrovna moc nelíbí, ale dokážu je vyřešit. Jen třeba tento týden mi bylo řečena jedna nemilá věc, kterou jsem zaboha nemohla vzít jako jednu z variant, jak bude můj život pokračovat, a celý pondělní večer jsem brečela. Další dny to bylo v pořádku a včera se mi nahromadilo pár věcí v hlavě a už jsem byla jak slzavé údolí. 

Můj přítel mi vykládal, jak se měl dobře, že byl na olympiádě v Aj, že tam potkal moc fajn holky, které dělají jiné věci než já(například strategické hry, fanynky Star Wars atd.), no a že si na ně vzal skype. Víte, normálně by mi to vůbec nevadilo, ale ten den mi to prostě nějak přišlo k srdci, protože můj mozek okamžitě začal vymýšlet scénáře, jak nosím korzet a on si s nimi píše na skypu. Aby to bylo více dramatické, můj mozek mi dal vzpomenout, jak jsme se my dva vlastně seznámili. Přes skype a bylo to. Tulila jsem se k němu a on mě začal lechtat a bylo mu krajně podezřelé, že já, ta nejlechtivější osoba na světě, se nesměji. Nechtěla jsem, aby viděl, že brečím. Došlo na další moji skvělou vlastnost. Moje problémy si chci řešit sama a nechci o nich nikomu říkat, dokud se nevyřeší. Na otázku: ,,Kláro, co se děje?" jsem buď mlčela nebo řekla: ,,Nic.". Vlastně jsem to sama moc nevěděla, ale potom jsem se vymáčkla, protože jsem zjistila, že už nejsem jediná, kdo tady slzí. Nejdříve jsme zavtipkovali na to, že se mi asi třpytí obličej (protože jsem si dala stíny), ale že pořád na tom jsem lépe než Edward, protože ten se chudák třpytí celý život. Seděli jsme na zemi a on mě ujišťoval, že mě miluje, i když jsem malá, prostírám pro leváky nebo kdybych snad byla plastová. To potěší. 



8 komentářů:

  1. to je krásné :) docela chápu, že sis to vzala.. to je normální :) ale je naprosto úžasné, co ti na to přítel odpověděl :) doufám, že vám to dlouho vydrží, nejlépe na věčnost :)

    ano, jizvy na duši...maličkaté kousky vrásčité tkáně, které se už nikdy nezahojí...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To není normální, fakt ne. U mě už vůbec, jelikož o takových věcech jsem schopna i žertovat, proto to byl takový menší zkrat.

      Vymazat
  2. Hypochonder telom i dušou? Robím si srandu, je jasné, že človek môže byť na šrot (ťažko však povedať ako by sa to stalo) ale ak to prejde aj do vnútra, vtedy to môže byť značný problém...

    OdpovědětVymazat
  3. Ten citát mi mluví z duše. Než jsem pochopila, že ventilovat pocity je nutné jsem si zadělala na "zajímavé" stavy..:-)

    OdpovědětVymazat
  4. Teda tvůj táta je docela smolař. Je až neuvěřitelné, co všechno se může stát. Ten palec mě rozesmál, nevím co bych dělala, kdyby se mi něco takového stalo, ale rozhodně bych neměla sílu vtipkovat :D)

    Některé jizvy na duši jsou horší než ty na těle.

    S citátem souhlasím, párkrát se mi takové BUM stalo a nebylo to nic příjemného.

    OdpovědětVymazat
  5. Z té chvilky žárlivosti si nic nedělej. Si měla vidět mě když došlo s mym přítelem na lámání chleba. Taky sme se potkali na netu a už dvakrát jsme díky netu měli krizovku :D Řekl bych i detaily...ale no, víš jak :D Ne všechno se píše na blogy :D

    OdpovědětVymazat
  6. Jo jizvy na duši jsou zlé...
    Občas když ležím muj mozek.si vzpomene na nejakou tu jizvicku zas ji otevre a ja zacnu z niceho nic brecet... Taky nerada sve city ventiluju lidem kdyz je mi ouvej tak jdu fotit a obcas se to i zpraví

    OdpovědětVymazat
  7. udělala bych úplně to stejné, A udělala bych to, protože svého přítele miluji.

    OdpovědětVymazat