26. února 2013

Paní, není vám horko?

Šla jsem ze školy a na zastávce jsem si musela sundat kabát, protože mi bylo strašné horko. Za pár minut došla stará paní, sedla si na lavičku a já si to nemohla odpustit: „Paní, vám není v tom kabátě horko?“ a ona zašmátrala v tašce a už chtěla říci, že si kvůli tomu sundala šálu, jenže zjistila, že ji cestou vytrousila. Hned se zvedla a šla pro ní. Chtěla jsem jí jít pomoci, ale tak nějak jsem spěchala. Nakonec za minutku došla, že byla za rohem na zemi. Sedla si a pak mi o ní vykládala, že má ráda kostkované vzory a že tu šálu má už moc dlouho. Tak jsem jí řekla, že je opravdu pěkná. Ta šála se mi fakt líbila. Po nějaké chvíli mi ona pochválila mojí košili, ptala se odkud je a tak. Nastoupily jsme spolu do tramvaje a povídaly si celou cestu. Kdybych měla mít další babičku, byla by taková.
Při vystupování mi popřála, aby se mi splnilo vše, co si přeji, za čím si jdu. Jako malé mi bylo neustále do hlavy vtloukáno, že se nemám bavit s cizími lidmi. Vlastně i když jedu třeba za tátou, tak mě na to maminka upozorňuje a já jí to nemám za zlé. Často se zapovídám se staršími lidmi. To jsem celá já. Fakt. A dělá mi strašnou radost, když vidím, že jsou i takoví lidé, kteří jsou šťastní nebo tak aspoň vypadají. Jeden radostný senior vydá za sto těch namručených, co na nás mladé nadávají v MHD. 

Člověku to zlepší náladu. Dneska mi ji zlepšila i jedna holčička z třetí třídy. Ztratila jsem ve škole mp3 a ona venku našla vršek od ní a donesla ho naší angličtinářce. Koupila jsem čokoládu, zjistila si třídu a jméno a šla jí poděkovat. Dobrota se musí v dětech vychovávat už v útlém věku. Nevěřím totiž na to, že jsou všichni špatní. Někteří tvrdí, že jsem naivní, možná jsem, ale pořád věřím v dobrý svět, v dobré lidi. Žiji, abych byla šťastná a nejvíce mi dělá radost to, že tím, že jsem a žiji podle sebe, někoho mohu inspirovat. Stejně jako někteří lidé inspirují mě. 

11 komentářů:

  1. Teda to je strašně milé. Mě udělal radost už jen tenhle tvůj článek. x) Taky mi dneska bylo už i horko v kabátě. Jde tu jaro a to se mi líbí. ^^ Sluníčko tak hřálo, že jsem to cítila i na vlasech. x)

    OdpovědětVymazat
  2. Já jsem dnes taky měla milý rozhovor s jedním cizím pánem důchodového věku, a to moc komunikativní obvykle nebývám. Ale byl tak milý, pustil mě ve dveřích a popřál mi krásný den, že jsem potom svou chůzi zpomalila a cestou k metru jsem si s ním povídala. Bylo vidět, že má radost, a i já jsem měla hned lepší náladu. :-)

    Buď sama sebou, moc ti to sluší! I takhle na dálku. ;-)

    OdpovědětVymazat
  3. To je milé. ;) Já si ráda povídám s cizími lidmi, hlavně staršími. Většinou mají skvělé názory.

    OdpovědětVymazat
  4. Fíha. Já bych se asi takhle s někým nezačala bavit. Nevím, nejspíš na to nemám odvahu nebo tak... Možná mám strach jen z naštvaného zamručení? Možná.
    Dnešní příběh? Ten se určitě skrývá v jednom obřím knoflíku, kterého jsem našla opuštěného na chodníku :)

    OdpovědětVymazat
  5. VEslý senior správný senior...
    jak mluvíš o veselých seniorech ao těch nabručených v MHD.. Vzpomínám si na Mojí návštěvu Prahy, kdy jsem si utrmácená sedla na židličku v tramvaji tramvaj byla poloprázdná a já jsemse zaposlouchala do zvuků MP3. Najednou mi nabručený dědula mává před očima kartičkou,že si chce sednout.. NEvím jestli na tom místě co jsem seděla seděl milion let protože zbytek tramvaje byl poloprázdný. Sedla jsem si byla jsem z toho celkem rozladěná ajedna paní mi řekla.. Z toho si nic nedělej to je takovej De*il...
    Jojo tidleti nabručení senioři by vás v Kauflandu nejradši ušlapali když si dete pro rohlík a čokoládu a pakvás pohledem zabili,když ty dvě věci paltíte u pokladny a nemůžete najít dvoukorunu..:D Jsou staří nemusí nikam spěchat,ale stále stále spěchají

    OdpovědětVymazat
  6. Mně takovéto zážitky vždy prosvětlí den. Mám moc ráda, když se s někým zapovídám. Úplně cizím a najendou je chvilkové propojení, někdy až souznění. Díky Kubovi mám často skvělá setkání. On přitahuje povídání s cizími lidmi. Nestydí se. Tohle děti neučím. Naopak. Oni vidí, že máma se zapovídá s někým cizím. Spíše je varuji, aby s cizím nikdy nikam nešli ani za roh a nic od něj nebrali, když to nevidím.

    OdpovědětVymazat
  7. To tě Pánbůh tou dívenkou odměnil za tu babičku, že jsi s ní ztratila pár slov. Bohužel plno lidí není moc vstřícných a spíše ti vynadají. Já si taky povídám s babičkami, když jedu výtahem domů. Ony jsou většinou povídalky, protože se cítí osamělé.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. to mate pravdu málo lidi umí být lidmi. ráda jsem pomáhala i teď ve stáři se snažím, není úcta, vděk. přeji štěstí.Lada

      Vymazat
  8. To jsi potěšila i mne, starší seniorku. Já také věřím v to lepší v lidech a myslím, že těch lepších je víc než těch druhých. Kdyby bylo víc takových zlatíček jako ty, to by bylo hned všem lépe na světě!

    OdpovědětVymazat
  9. Milý článek. :) Někdy stačí zkrátka málo. A jsem ráda, že existují ještě lidé jako jsi ty. Rozhovor s cizím člověkem dodává nepospatelnou energii a úsměv na rtech. :)

    OdpovědětVymazat
  10. Na tobě Tay obdivuju, že seš taková hodná a upřímná duše :) Nemyslim tim, že seš nějak naivní nebo co, seš prostě takovej ten člověk, kterýho každej rád potká na ulici :)

    OdpovědětVymazat