4. dubna 2013

Jarní chléb

Chléb je pečivo, které se jí velmi často. Co jsem tak vypozorovala, většina dospělých lidí ho má raději než rohlíky, ale dnes je doba velkého množství pečiva, takže na výběr už není jen rohlík nebo chleba. Ne že bych žila v době, kdy snad jiné pečivo nebylo, ale vzpomínám si, že k nám domů se výhradně kupoval většinou jen chleba a pár rohlíků, abych měla co jíst, jelikož mně chleba většinou nechutnal. Neměla jsem ráda kůrku. Do mých osmi let mi naši kůrku z chleba kolikrát i odkrojili, zvláště když něco jedl táta a já se tak nějak přiblížila a hodlala jsem mu polovinu sníst. Jen občas svoje jídlo ubránil, i když ono se spíše bránilo samo. Tvarůžky jsem nikdy nemusela. Kromě táty a psa je vlastně neměl v naší rodině nikdo rád. Dále také ryba. Zavináč, makrela a podobné věci. Jednou za čas na to prý přijde chuť. U mě ten čas asi nikdy nepřijde.

Občas jsme v létě sedávali u babičky na dvorku. Táta na lavičce a já na malém štokrdleti  u kterého jsem se vždy bála, že z něj spadnu, jelikož muselo pamatovat ještě domu, kdy Mrtvé moře bylo živé. Táta namazal chleba domácím sádlem, trošku osolil a posypal právě čerstvě natrhanou cibulí. Nikdy na to nezapomenu, stejně jako na chleba s máslem a s medem. Tím nejlepším medem od pana Paroulka. Když to někdy vidím, tak si vždycky vzpomenu na každodenní prázdninové přesvědčování babičky, že nechci snídat. Hodinu jsem trávila u stolu, dokud jsme nesnědla svoji snídani ve formě čerstvě namazaného pečiva čímkoliv a kakaem či čajem. To ještě babička vždy sjela do obchodu na kole. Jo, je to jen jeden chleba, ale tolik vzpomínek.




9 komentářů:

  1. Ja som s chlebom nikdy nemala veľa problémov, hoci teraz mám práveže radšej rohlíky či iné pečivo. Chllieb milujem, ak je čerstvý, mäkkučký a s chrumkavou kôrkou a ešte vlažný. Ale taký som nemala už ani nepamätám (mama chlieb mrazí a potom nech si hovorí čo chce, už proste nie je čerstvý -_-)
    Ja si tiež vybavujem nejaké spomienky s chlebom...a babkou. Keď sme mali chuť na niečo sladké ale nič nebolo, tak vzala chlieb, jemne ho namočila, skutočne len na chvíľočku a len vrch a potom posypala cukrom...:D hrozne mi to vtedy chutilo.
    Zvláštne ako aj niečo obyčajné dokáže tak uchovať spomienky :)Ja som s chlebom nikdy nemala veľa problémov, hoci teraz mám práveže radšej rohlíky či iné pečivo. Chllieb milujem, ak je čerstvý, mäkkučký a s chrumkavou kôrkou a ešte vlažný. Ale taký som nemala už ani nepamätám (mama chlieb mrazí a potom nech si hovorí čo chce, už proste nie je čerstvý -_-)
    Ja si tiež vybavujem nejaké spomienky s chlebom...a babkou. Keď sme mali chuť na niečo sladké ale nič nebolo, tak vzala chlieb, jemne ho namočila, skutočne len na chvíľočku a len vrch a potom posypala cukrom...:D hrozne mi to vtedy chutilo.
    Zvláštne ako aj niečo obyčajné dokáže tak uchovať spomienky :)

    OdpovědětVymazat
  2. Taky mi odkrajovali kůrku, případně jsem vyjedla vnitřek a zbytek nechala :D Vlastně občas mám do dnes takové zvyky. Nedávno se jistá osoba rozplývala nad roztomilostí toho, co mu bylo na mě prásknuto a co jsem dělala ještě na praxích ve čtvrťáku. Tehdy jsme dostávali na snídani pletýnku a malou kostičku másla, která mi přišla na celý kus pečiva hrozně málo. A vzhledem k tomu, že pletýnka kolikrát byla už pěkně ztvrdlá, tak jsem ji rozlámala, vyjedla to měkké uvnitř s máslem a zbytek nechala :D

    OdpovědětVymazat
  3. To je krásný článek plný pocitů. Já mám chleba ráda, je to zvláštní jídlo.

    OdpovědětVymazat
  4. Taky mám radši chleba než rohlíky. ^^ Ale ze srdce nesnáším sádlo a cibuli. :D le máslo a med je super. ^^ Nebo taky jahodová marmeláda. Ale nejčastěji jím chleba s máslem a rajčaty, protože jsem na rajčata vysazená. :D

    OdpovědětVymazat
  5. Hm, tak tím to je, že máme doma hlavně chleba a skoro nikdy rohlíky. XD Já osobně chleba nijak zvlášť nemusím, ty rohlíky mám radši... =D

    OdpovědětVymazat
  6. Eeeuhmpf. Děláš mi chutě, dala bych si čerstvý chleba, jen s máslem. Nebo s tím sádlem a cibulí. U nás to většinou dopadne tak, že ho koupíme, ale nikdo ho není, takže ztvrdne a zůstane buď na strouhanku nebo si z něj jeden večer uděláme topinky a druhý obalíme ve vajíčku... I když, to taky není vůbec špatné :) Huuu, přivolala jsi mi hlad ^^
    A nucené snídaně/svačiny u babičky, to je stará známá klasika, byla jsem na tom úplně stejně :) Co bych teď dala za to, kdyby mě někdo donutil vylézt z postele a něco sníst než půjdu do školy... ^^

    OdpovědětVymazat
  7. Když jsem byl malej kluk a poslali mne naši pro chleba, tak jsem cestou domů ho stačil celej okousat, protože jsem na rozdíl od tebe měl čerstvou kůrku rád.
    Nejlepší chleba v životě jsem měl v 2 a půl tisíci metrech u jednoho statku v rakouských Alpách. Ta hospodyně nám domácí chleba namazala doma utlučeným máslem a zapíjeli jsme ho mlékem přímo od krav. Takovej chleba se prostě nezapomene. :)

    OdpovědětVymazat
  8. Rozkvetlo ti to tady a já v tom vidím zase tu známou veselou Taychi. :)

    Chleba je fajn. U nás doma to bylo podobné, buď rohlík nebo chleba a když už, tak houska (a dodnes se hádám, že chutná stejně, jak ten rohlík!). Poslední dobou přesedáme na celozrné, taťka začal péct svůj žitný chléb se spoustou semen (mňam!). Největší problém byl a je, že máme krám třicet kroků od baráku... Máti i tak nakupuje zásoby a málokdy bývá ten kupovaný chleba čerstvý. :D

    A děláš mi chuťe, jdu si pro chleba. :D

    OdpovědětVymazat
  9. Chleba, fuj. Jedině rohliky, nebo ještě lepší takový ty malý houstičky :P

    To mně taky všici říkali, jak jednou můj odpor k řízkům opadne a nakonec je budu žrát horem dolem. Chyba matrixu. Nic se nezměnilo :D

    OdpovědětVymazat