29. dubna 2013

Život

,,Ten modřín, co jsem zasadil, když ti byly tři roky, je druhý nejvyšší strom hned po hrušce. Je krásný, zelený akorát trochu křivý, jak na něj fouká. Je stejně zdravý jako ty. Nevím, co s ním ale udělám. Nebudu ho kácet, kdyby náhodou, tak jedině až si to budeš přát ty," řekl mi dnes můj tatínek. Skoro jsem na ten strom zapomněla. Je to zvláštní. Je křivý stejně jako já, to bych od stromu nečekala. Na stromech obdivuji, že mohou žít několik desítek let. Například takové sekvoje i tisíce. 

Nemohla bych žít tak dlouho. Co bych se svým životem dělala? Mně bude bohatě stačit devadesátka, tak abych byla schopna ještě sama chodit a mluvit ke svým vnoučatům a pravnoučatům, abych měla zdravý rozum. Život za pomoci ostatních, kdy například jen ležíte a nic nemůžete, mi přijde nenaplněný. Zrovna dva dny zpět měl narozeniny jeden z mých nejoblíbenějších autorů fantasy. Terry Pratchett, který bojuje za eutanazii. Trpí Alzheimerem a jeho přáním je, aby mohl eutanazii podstoupit, až nemoc postoupí do  nejhorší fáze. Divíte se mu? Z autora nejznámější série knih ze Zeměplochy a neuvěřitelně inteligentního pána se může za několik let stát člověk, co si sám nezaváže ani botu. Dělají mu problém digitální čísla a točité dveře, neumím si to představit a být na jeho místě, tak bych ji uvítala. Dle mého názoru to není sebevražda jako taková. Je to jen předčasné ukončení života, o kterém víme, že jsme žili naplno a chceme zachovat nás takové, jací jsme byli a ne přidělávat jiným přítěž a sami mít pocit neužitečnosti. Už člověk nemůže dělat to, co dělal kdysi, to co jej naplňuje a domnívám se, že už to není žití, ale jen pouhopouhá existence. 

Pokud by člověk chtěl opravdu jen umřít, může se zabít klidně sám, ale tím, že chce zemřít důstojněji, by se mohl dát do péče odborníků, kteří ví, jak na to. Pokud existuje nějaký bůh, ten, na kterého se odvolává církev, ráda bych o tomto s ním hodila řeč, stejně jako o potratech... 

A jaký je váš názor na eutanazii?



3 komentáře:

  1. Upřímně, zaskočila jsi mě. Do této chvíle jsem nevěděla co to vlastně eutanázie je, teď už to vím. Děkuju. Souhlasím s tebou, já bych na jeho místě udělala to samé, kdybych měla vézt takový život. Teď to vidím moc dobře, moje babička je v sanatoriu, naštěstí hlavu a vše má v pořádku, takže se s ní dá normálně komunikovat a dokonce mi přijde taková veselejší. Jen nohy nějak zaostávají. Na pokoji s ní jsou dvě další paní, ta jedna většinou pořád spí a ta druhá je strašně vychrtlá a sotva mluví, je mi jich líto. Sotva se samy napijou. Doufám, že takhle nikdy nedopadnu..

    OdpovědětVymazat
  2. Na jednu stranu musí být pro rodinu člověka, který chce takhle dobrovolně zemřít, těžké znát třeba konkrétní datum a hodinu, kdy se tak stane.
    Na druhou když se ví, že má za sebou člověk dlouhý život, ve kterém udělal velké věci, ale postihla ho nemoc, která ho totálně zničí, je to tak mnohdy asi jednodušší. A přijatelnější.
    Já jsem asi pro. Rozhodně když si sama sebe představím v situaci, kdy bych se už nezvládla sama o sebe postarat a naprosto ztrácela sama sebe, myslím, že bych zvolila raději cestu poklidné smrti. Moji nejbližší by měli možnost na mě vzpomínat hlavně jako na tu Šárku, jaká jsem byla, než na trosku, o kterou se museli starat, přestože nejevila známky toho, že je třeba vůbec poznává ;)

    OdpovědětVymazat
  3. Já jsem pro eutanázii. Už jen z toho důvodu, že to je náš život a jenom my máme právo si o něm rozhodovat. Lepší odejít důstojně s hlavou vzhůru, než jako troska co nemá ponětí o okolním světě.

    Jak nějací pánbíčkáři tvrdí, že život je boží a pouze bůh má právo o něm rozhodovat...vždyt tohle tvrzení si úplně odporuje. Tak buď to je dar a s darem můžeme nakládat dle naší vůle, anebo to dar není a je to spíše jen taková obdoba otroctví.

    OdpovědětVymazat