21. května 2013

Cesta po čtyřlístcích za osmdesát vteřin

Když jsem byla malá, hrozně ráda jsem sledovala Willyho Foga, jak se svými přáteli cestuje okolo světa za osmdesát dní. Moji nejoblíbenější postavou byl Barnabáš, jelikož měl buřinku a vypadal tak nějak mile. Je to tak tři měsíce zpátky, co jsem si tento dětský seriál stahovala  a koukala na něj. V posledních dílech, kdy se sice vrátil, ale pozdě, jsem brečela. Bulela jsem jako želva, ale o to větší radost jsem měla, když se zjistilo, že má ještě den času navíc. 
Název fotografie jsem právě zvolila kvůli cestování. Člověk nemusí cestovat doslova, aby našel štěstí. I když podniká takovou menší cestu v sobě sama do středu sebe sama. Objevení sebe sama, svých cílů a priorit a jejich cesta k naplnění nás činí šťastnými. Mnohem šťastnějšími než samotný cíl. Někomu to může trvat osmdesát dní, někomu měsíce, roky... Je báječné pozorovat lidi, kteří ten cíl mají, pomáhat jim, nebo jen přihlížet, jak se jim plní. Včera jsem se svým přítelem byla na dvě hodiny v dramaťáku. Lidé z toho hraní měli radost, užívali si to. On vypadat také šťastně, zvláště pak po těch dvou hodinách kdy s jedním kamarádem ještě zkoušeli výmyky. Začal pracovat na své fyzičce, je do toho neskutečně zapálený a pro mě je čest být po jeho boku, poslouchat, jak s vášní mluví o tom co dělá. Mohu ho sice podporovat jen posloucháním, ale i to je důležité. Umět lidem naslouchat.  Umět lidem pomoci v jejich cestě, ne jim házet klacky pod nohy, či se jim pokoušet znemožnit dokončení cíle. Vytrvalí to totiž zvládnou i tak. Nezastaví je žádná překážka, pokud toho chtějí opravdu dosáhnout. Jsou jako tráva. Tráva roste i skrze asfalt.

A jaké cíle máte momentálně vy? Pozorujete ve svém okolí nějaké lidi, kteří usilovně pracují na svém snu?



5 komentářů:

  1. Opět si to krásně napsala, smekám před tvou tvorbou, jak literární tak fotografickou. Mnohdy myslím na úplně to samé, ale neumím to napsat v souvislý a pochopitelný článek. Willyho Foga jsem měla taky hrozně ráda a když o tom tak přemýšlím, asi si ho taky stáhnu. Spolužačtin sen byl dostat se na gympl, opravdu se snažila a každý den se učila, a vida, dostala se. Ale jinak v mém okolí neznám moc lidí, kteří by se usilovně pracovali na svém snu. Já si konečně našetřila na zájezd do Francie a už v červnu se tam podívám, takže to je můj sen, který se mi brzo splní. Mohla jsem tam je už dřív, ale chtěla jsem si na to sama našetřit, kamarádům jsem vysvětlovala, že z toho budu mít větší, lepší požitek, když si na to našetřím sama a moc mě jich nepochopilo. Na jednom cíli pracuji už od pololetí a zatím si myslím, že se mi to daří, tak uvidíme...:-)
    Doufám, že i tvé sny se Ti brzo splní, opravdu by jsi to zasloužila..

    OdpovědětVymazat
  2. A právě proto mám tak strašně ráda tvůj blog a tvé myšlenky. Vždycky tu najdu něco pozitivního, inspirativního a milého, co mě povzbudí a přinese nějakou tu motivaci :)
    Můj cíl byla maturita - takže další metou je úspěšné složení přijímacích zkoušek na medicínu, nevím, co z toho bylo horší. Už se moc těším, až budu mít za sebou tato ,,přízemní přání" a budu mít čas a energii pracovat na těch větších, vzdušnějších cílech :)

    OdpovědětVymazat
  3. Nádherné... co více dodat? :)
    Jsi úžasná Taychi a je mi ctí číst tvé články ♥♥♥ :))

    OdpovědětVymazat
  4. To je zase krásný článek. :) Píšeš vždy tak strašně mile. Já teď měla jeden hlavní cíl - maturitu. Tu jsem včera (dokonce hooodně úspěšně) zvládla, takže jsem momentálně hrozně šťastná. :) Jinak mám společný cíl s přítelem - jet o prázdninách do Paříže. ^^ A jeho podporuju taky v jeho hraní. Hraje už několik let v amatérském divadlu a nedávno byl na konkurzu do divadla Zlín. Poslala jsem ho tam já, i když si on nevěřil. Říkala jsem mu, že nejde o to aby ho tam vzali, protože je to fakt už velké divadlo, ale hlavně, aby se mrkl, jak to chodí a měl z toho zkušenost. Tak šel a řekli mu, že si ho zapisují, chtějí ho vidět, jak hraje s jeho divadlem, že jim má určitě napsat, řekli mu, že nádherně zpívá a že určitě mu zavolají, až budou potřebovat nějakou menší roli, že by u nich mohl hostovat, taky že nádherně zpívá. Prostě samé krásné věci. x) A zřejmě to nebyly jenom takové ty kecy, aby se ho zbavili, protože v šatně bylo prej slyšet přes mikrofon co v tom sále každému říkají a tyto slova dostal jen on, tak jsem byla ráda i za něj a moc mu přeju, ať se jednou v tom divadle pořádně prosadí. :)

    OdpovědětVymazat