15. května 2013

Hráč

V neděli jsem měla jedno ze svých nejzajímavějších focení. Já moc lidi nefotím, minimálně ne nějak extra cizí, jelikož jsem neměla dlouho odvahu někoho poprosit. Našla se však jedna mladá duše, Alča se svým fotoaparátem, Kiumme se super pláštěm a doplňky a já si mohla splnit jeden z drobných snů. O focení bych ráda mluvila, až na světlo vytáhnu fotografie, protože zatím je upravuji každý večer a každý večer docházím k tomu, že jsem totálně bez nápadu, že neumím ostřit a že jsem tele. Naštěstí je tu však velké procento šance, že z toho něco vyčaruji. Jak výstižné pro tuto sérii. 
Po focení jsme se na chvíli zašily do čajovny, jelikož všechny tři jsme nějakým způsobem utrpěli újmu. Já s Alčou totálně promočené boty, Vendy možná trauma, pravděpodobně ještě takto nikdy nefotila. V čajovně jsem též neudržela ruce jen tak v klíně. Při upíjení mého vanilkového ledového matté, v kterém vanilka nebyla ani omylem, jsem cvakala. Jedna z fotek je asijský hráč karet. Byla tam skupinka asiatů, byli docela hluční v dobrém slova smyslu a já si to nemohla odpustit. Občas jsem se bála, aby nešlo o členy nějaké mafie, aby na mě pak nevytáhli pistole za to, že je fotím. :-D


4 komentáře:

  1. Tvoje fotky jsou strašně hezky originální. Na první pohled tak obyčejné ale na druhý v nich je prostě něco víc, něco jen tvého. Moc pěkné. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Tahle fotka je vážně moc hezká. =) A na výsledky toho focení jsem dost zvědavá... =D

    OdpovědětVymazat
  3. Jsem nejlepší v okolí v kanastě a nebojím se to přiznat :D Ale nikdy jsem nehrála o peníze, mám strach se i sázet, natož pak propadat nějakému hazardu.
    Zajímalo by mě, jak si vedl ten muž, když se tváří tak zamyšleně :)

    OdpovědětVymazat
  4. Já neumím upravování fotografií naprosto vůbec, ale jsem rád, že prostě fotím :) ty fotíš skvostně, takže sebekritiku hoď naprosto bokem ;) Ta fotografie mi naprosto připomíná chvíli, kdy jsem se poprvé díval na Karate-Kid, celkem zvláštní, ale hřejivý pocit :)

    OdpovědětVymazat