26. června 2013

Trocha Puškinovy poezie

Nevím, jestli jsem vám to už někdy říkala, ale oblíbila jsem si Puškinovu tvorbu. Je to dáno tím, že nám byla několikrát recitována v ruštině, že jsme se pár básniček museli učit. Učila jsem se je ráda, jelikož recitovat báseň mi bylo povoleno jen dvakrát. Jednou na soutěži v anglickém jazyce a podruhé na pietním aktu k uctění památky těch, kdo padli při osvobozování Brna. Původně jsem měla říkat jen jednu, ale další kluk onemocněl a musela jsem tak říkat i jeho, ačkoliv mi to bylo oznámeno pět minut před začátkem. Neumím básně číst s tím správným nádechem, i když jsem o tom byla přesvědčena. Básně z mých úst nemají svůj život, jako když nám je čte například paní učitelka v češtině. 

Není u mě zvykem, abych ke svým fotografiím dávala cizí tvorbu, ale dnes to udělám. Fotografie je mým autoportrétem, který měl být zkušební. Když se na ni koukám, začínám být do sebe zamilovaná. Dobře, jen jsem smířená se svým vzhledem, ačkoliv moje znamínka jsou k sežrání :-D. Zde jest tedy jedna báseň od Alexandra Sergejeviče Puškina bez názvu.


Když tě život příliš týrá,
nenaříkej na svůj kříž.
Za štěstím tě denně blíž
vede naděje a víra.

Lidské srdce zítřkem žije.
Třebas dnešek trýznil nás,
všechny smutky zhojí čas
a vzpomínka přikrášlí je.

2 komentáře:

  1. fascinuje mě suk na šňůrce kolem krku... jsem moc divná?

    OdpovědětVymazat
  2. Ale ta fotka je teda vážně parádní ;)

    OdpovědětVymazat