30. července 2013

Dopolední procházka

Ve čtvrtek večer mi bylo trochu smutno. Byl to pocit, že potřebuji od někoho obejmout, být s nějakým člověkem. Popadla jsem telefon a zavolala R. R. se mnou chodil do školky, kde byl mojí největší láskou, do školy, kde mě nesnášel, ale ve třetí třídě se naše cesty rozdělily. On všechno řešil násilím, naše učitelka ho nechtěla brát nikam, protože by nás všude utopil nebo zmrzačil. Říkala, že skončí špatně, někde v kriminále a tak dál. My jsme ho nerespektovali, smáli se mu. Doma to taky neměl snadné. Kolikrát přišel a měl něco na obličeji. Jednou mu táta vrazil takovou, že schytal druhou ještě o hranu stolu a málem přišel o oko. Přisuzovala jsem to chování právě tomuto. Není na mně, abych soudila lidi. Když jsem ho v sedmé třídě potkala na zastávce autobusu, tak jsme se dali do řeči. Povídali jsme si, dali na sebe číslo a o prázdninách spolu šli ven. Najednou jsem poznala, že se změnil. Našel si spoustu koníčků a naučil se ovládat. Sice je schopen pořád někomu natlouct, ale nedělá to pořád. Podle ostatních vypadá jako opice, což není pravda. Má moc krásný hrubý hlas. 

Zase jsme se celý rok neviděli, i když sem tam mi zavolal. Náš hovor začal hned po mém výstupu z autobusu. Prý mě nepoznal, jak jsem pořád malinká. Pak jsem se šli projít po tamní části Brna. Bylo to krásné. Celou dobu jsme si povídali a prokládali to písničkami z mobilů. Jednou jsem pustila já, pak on. Cílem bylo uhádnout, o co se jedná. U něj to nebylo tak těžké, přece jen Pána Prstenů znám a soundtracky si ráda pouštím, stejně tak Hobita. Na hřišti jsme si pak sedli do stínu a měla jsem možnost poslechnout si jeho příběh. Ten o dívce, kterou miluje, ale není si úplně jistý, jestli jejich vztah je dobrý. Také o tom, co bychom chtěli dělat. On chce být vojákem... Tudíž začal hovořit, jestli má vůbec smysl zakládat si rodinu. A mně v tu chvíli bylo hrozně smutno. Uvědomila jsem si, že on chce být vojákem za každou cenu a co když se jednou nevrátí? Prosila jsem ho, aby mi slíbil, že mi bude psát dopisy. On mi to slíbil, ale jen pokud prý nebude v první linii. To jsem měla ještě víc na krajíčku. Objal mě. Bylo to zvláštní. Najednou mi v hlavě nelítaly všechny myšlenky, bylo tam totální prázdno, jen jsem cítila ten moment okamžiku. Jelikož jsem měla tílko, tak mě v jednu chvíli napadlo, že mi může koukat do výstřihu, ale to mi bylo ukradený. Ozvala se i jeho přítelkyně. Byla pěkně naštvaná. Nechtěla mu říct proč, i když to bylo poté, co jí řekl, že je s kamarádkou venku. Doufám, že to nebylo kvůli mně...

Taky mě vzal domů, aby mi ukázal svojí novou výzbroj, jelikož on rád bojuje. Meč, dýky, nátepníky a tak. Potom jsme se hodně nasmáli nad fotografiemi. Měl schované všechny ze školy. Oba jsme tam byli tak malí. Jen on teda vcelku vyrostl a já zůstala malá. Ale jak prý říká jejich učitel: „Co je malý, to je v posteli čilý,“  tak snad se to v budoucnosti osvědčí :-D. Toto všechno jsme stihli od devíti hodin až do půl jedné. Věřím, že se uvidíme dříve, než o prázdninách.  A proč to všechno vykládám? Abychom si uvědomili, že lidé jsou různí, mění se a stojí za to s lidmi být. 

Samozřejmě jsem si musela něco vyfotit. Tady je jeden výhled na krajinu. A na druhé je vlčí mák, jedna z oblíbených květin Bendovy maminky, na kterou jsem si vzpomněla, když jsem to fotila. :-)



8 komentářů:

  1. Ach Taychi... nádherné :))
    Tvá slova jsou tak překrásná... :)

    OdpovědětVymazat
  2. moc se mi líbí ta první fotka :) ta je pecková :)

    OdpovědětVymazat
  3. Krásně píšeš, styl je osobitý a příjemný :) Ano, lidi se mění a není správné je odsuzovat za první činy, které udělají. Oceňuji, že se chce dát na cestu, která bude splňovat nejen jeho sen, ale i službu jiným lidem. Krásně strávené chvíle s námi zůstanou napořád, proto si jich musíme vážit a užívat :) Moc se mi líbí, jak fotografie ten článek odlehčí, ale zároveň mu dají zvláštní důraz :)

    Teď bych se chtěl dostat k tvému komentáři :) Moc mě potěšil a rozhodně se ti pokusím vyhovět :) Mám doma jednu skicu Belmonda (je jenom na A4, takže nic záživného), ale tobě bych se ho pokusil zachytit na formát alespoň A3, kde člověk víc vnímá obsah té práce. Rád ti to pošlu (rozhodně za to nechci peníze, dělám to pro radost, ne pro peníze)
    Stačí mi do mailu poslat, co konkrétně by sis představovala za fotografii nakreslit a v jakém stylu by ta kresba měla být. Pokusil bych se ti to poslat do konce prázdnin, pokud bych to dokázal nakreslit :)

    OdpovědětVymazat
  4. Taychi moc pěkně a čtivě píšeš ;)
    Ano nemá cenu soudit lidi za jejich činy. Mohou se změnit. Však jsou lidé, kteří se nikdy nezmění a jsou stále stejní. Život je těžký... ale zajímavý...

    OdpovědětVymazat
  5. Zajímavý příběh, já se moc se spolužáky ze základy nevídám, vlastně asi tak jen s jednou kamarádkou. Ale je pravda, že lidé se mění. Před pár dny jsem se setkala s kamarádkou, kterou jsem neviděla asi rok a půl, byla vždycky taková chladná a najednou to bylo jiné, byla s ní legrace a mnohem víc jsme si rozuměly. Určitě je dobré to s lidmi hned nevzdat.

    OdpovědětVymazat
  6. Nevyznělo to hrubě, jen je to něco jiného.
    Můj táta peníze má. Má je na to, aby každý víkend chodil do hospody.
    Celé léto jsem v těch vedrech chcípala v podkrovním pokoji jenom proto, že mi táta měl přidělat roletu na okno, ale nebyl toho schopnej. A když už to konečně slíbil, nakonec mi večer poslal smsku, která ani nebyla osobní, že "démon zaútočil". Tak nazval prosím pěkně kocovinu.
    Ono to taky bylo všechno jiný, než si našel přítelkyni.
    A každej říká, že mu to mám přát, že bych pro něj měla hledat pochopení, ale tady se to pochopení prostě těžko hledá. Navíc mi to říkají děcka z rodin, které jsou stále pohromadě.
    Ale co já vím, třeba taky jednou řeknu, že je to nejlepší táta na světě. :)

    OdpovědětVymazat
  7. Nutí mě to zamyslet se nad "svou" základní školou. Chodila jsem tehdy do třídy s dívkou (říkejme jí Ester). Byla divná, nikdo s ní nemluvil a když jsem s ní začala mluvit já, nikdo už nemluvil se mnou. V 8. třídě odešla, odstěhovala se a nikde po internetech ji nelze najít. Zajímalo by mě, kde je, co dělá...

    OdpovědětVymazat
  8. Přidej si mě na skypu: hipis.kolouch :]

    OdpovědětVymazat