18. srpna 2013

Morava

Ještě stále do sebe vstřebávám tu krásnou krajinu, která je v našem kraji, v naší zemi, na naší planetě. Kdekoho jsem slyšela říkat, že Morava je placka. Konečně jsem asi pochopila, jak to bylo myšleno. Tam, kde jsem byla, se rozkládalo hodně polí a vinic a šlo dohlédnout hodně daleko, protože kopce nikde moc nejsou. Jediný, který snad znám, je ten u tety, ale to je spíše stráň, která je hodně strmá, takže se musí lézt po schůdkách, aby se dalo dostat k horní zahrádce. Těch schodů jsem využila, abych si nafotila západ slunce. Západ slunce je totiž něco fascinujícího. Každý den ráda sleduji, jak se na obloze kreslí červené mraky, jak obloha z modré přechází do jemně fialové, do růžové, oranžové, žluté a někdy rudé, a pak pomaličku přichází noc. Hrozně ráda se procházím při západu slunce, působí to sice kýčovitě, ale na mě to má uklidňující účinky. Připadám si odpočatá a většinou připravená se se sluncem rozloučit, abych ho mohla vidět zase další den. A na vesnici je to takové zvláštní. U tety většinou sedáváme venku na dvoře, kde má stůl, dvě rozviklané židle a jednu velkou lavičku. Tam se ráno pije kafe a chystají se plány. Ve vzduchu je cítit ráno, neumím to popsat, a člověk ví, že nic takového ve městě není, že tam se pomalu neprobouzí, že město je vzhůru vlastně pořád. 

I přesto všechno nejsem vesnický typ. Město mám ráda, vždyť jsem tu vyrůstala a můžete tu potkat tolik lidí. Stejně jako jsem potkala jednoho mladého muže v autobuse. Seděla jsem a on stál opřený o okno. Měl modrou pruhovanou košili, hnědé kratší vlasy a strniště. Naklonila jsem se k mámě, která seděla vedle mě a zašeptala: „Ten je pěknej.“ To já občas dělávám. A pak celou cestu se na mě občas podíval. Znáte to, když jsem se podívala já, nedíval se on a já měla co dělat, abych se nezačala smát na celý autobus. Vystupoval dvě zastávky přede mnou. Když vystoupil, usmál se na mě, tak jsem mu zamávala a taky se usmála. Zamávání mi oplatil. Nepromluvili jsme spolu ani slovo. Mohlo mu být 23 let. Ale udělalo mi to obrovskou radost. Stalo se vám někdy něco podobného? :-)




11 komentářů:

  1. Mmmm, Morava :3 A přesně ty vesnice, nekonečná pole, louky, vinice a lesy. Placka. Můj rodný kraj. Ano, jsem velký vidlák :D A ač mám k velkým městům slabost (ne kvůli lidem, ale spíš že právě díky davům lidí jsem ,,odřízlá"), venkov bych jen těžko vyměnila :)
    A západy slunce... mmm. Zvlášť když dělají tak krásnou kresbu na mracích jako na tvých fotkách :)

    Nikdy bych se neodvážila k tomu, abych zamávala na cizího člověka. Leda někde na festivalu. Ale takhle ve městě... Huuu :D Jsi odvážná.

    OdpovědětVymazat
  2. Mně složil v úterý kompliment tak pětadvacetiletej prodavač v trafice v metru, a já z toho byla pak celá nesvá ještě další tři hodiny, ehm. Často se to nestává, no. Čímpak to asi bude? (TENNANT TENNANT TENNANT ♥) :D

    Jinak souhlasím s tím, že Morava je krásná, ale přesně jak říkáš, nejsem vesnickej typ :) Fotky jsou moc krásné, hlavně ta druhá se mi šíleně líbí :)

    OdpovědětVymazat
  3. Morava je pěkná krajina. Řekla bych, že na půlce ní žiji.
    JOjo to znám, když mám tedy opravdu dobrou náladu, tak po autobusech mávám.

    OdpovědětVymazat
  4. Kopce na moravě znám jen dva, Pálavu a Výhon :D
    Btw v poslední době nepíšeš tak často, ale zato se mi ty články líbí nějak víc :))

    OdpovědětVymazat
  5. Krásné fotografie. Morava je opravdu spíše placka, ale pěkně tu je, o tom žádná. I když se přiznám, že mi často bydlení na vesnici vadí a nejraději bych se přesunula do Brna, najde se i pár pozitiv (jako např. příroda a možnost nerušeně fotit západy slunce :-).

    V autobuse, ve vlaku ani jinde jsem myslím nikdy na nikoho nemávala (asi jsi v tomto ohledu odvážnější :-), ale ona situaci s očním kontaktem se mi již několikrát přihodila, takže v tom rozhodně nejsi sama.

    OdpovědětVymazat
  6. To spíš tak na jižní Moravě je placato, ale je tam moc krásně. :) Ale u nás na Valašsku je kopců a kopců! :) Já byla o víkendu na Vranově, tam je placato a jak jsme jeli domů a já uviděla kopečky, tak jako vždycky jsem si říkala "a už jsme doma". :)

    OdpovědětVymazat
  7. Morava je moje srdeční záležitost. Už se těším, až si tam odjedu studovat :D.

    OdpovědětVymazat
  8. není mým rodným krajem, tím jsou Čechy. Ale žiju tam a jsem tu šťastná. Morava, úrodná Haná, nedaleko Olomouce, tak přesně tam si vegetuju, studuju, miluju i pláču. Možná jsem se narodila v Hradci Králové, možná mám kořeny v severních Čechách, ale doma, doma jsem jinde :)

    OdpovědětVymazat
  9. Ty musíš bejt zlato, co každýmu zlepší den :)

    OdpovědětVymazat
  10. Mně Morava až tak plackoidní teda nepřijde, jinak ale souhlasím, že je tu hezky. S lidmi v MHD se občas i seznámím, teď nedávno jsem si s jedním dokonce vyměnila telefonní číslo (a poprvé to nebylo) :)

    OdpovědětVymazat
  11. Morava a placka? Tak to šupky-hupky do Beskyd, na Valašsko. :-) Tam je krásně! Lituju, že jsem jakožto rodilý Moravák žila na Moravě velmi krátce. Do moravské metropole - Brna se vždy ráda vracím. :)

    OdpovědětVymazat