24. listopadu 2013

„Postav se a jdi pořád dál. Máš dvě zdravé nohy, tak je používej. Jsi dost silný na to, aby sis vytvořil vlastní cestu.“

Čím starší jsem, tím víc si uvědomuji, proč jsem některé věci četla a proč jsem se na některé věci dívala. Tehdy to prostě bylo vtipné a chytilo mě to. Dnes už ale vím, že jsem v tom asi viděla více než jen zábavu. Citát jsem si vypůjčila z mého nejoblíbenějšího anime Fullmetal Alchemist. Hlavními postavami jsou sourozenci, starší Ed a mladší Al. Oba kráčí světem, aby zjistili, jak by mohli vrátit zpět škodu, kterou jako malí kluci napáchali. Přišli o matku a pomocí lidské alchymie se ji pokusili vrátit zpět. Vytvořili homunkula a oba zaplatili obrovskou cenu. Ed přišel o paži a nohu, takže má robotické náhrady, a jeho mladší bráška o tělo a zůstala jen jeho duše připoutaná k brnění. Nyní už jim nejde o oživení matky, ale o to, aby se minimálně Alovi vrátilo jeho tělo. Aby tohle dokázali, musí toho hodně zvládnout a hledat nové způsoby.

Spousta lidí, ani já, neví, jak mají uskutečnit svoje sny, protože jim přijdou (a také určitě jsou) velmi zvláštní a nikdo to předtím neuskutečnil, a tak se bojí do toho jít. Stávají se z nich pak řádoví lidé, o kterých netušíme, že takové sny někdy měli. Zde si musíme uvědomit, že cesta k úspěchu nemůže vést stejnými cestami pro všechny. Víte, jak velká rokle by byla prochozená? Frodo a Bilbo by tudy mohli jít a mohli by se bát, že na ně seshora něco spadne, třeba trpaslík. Znáte ty pěšinky, které vám zkracují cestu o 0,4 sekundy? I po těch někdo šel poprvé v době, kdy tam ještě byla zelená tráva. Tím zase neříkám, abyste tvořili takových pěšinek doopravdy víc, to by zase z toho krásného trávníku nezbylo vůbec nic. Myslím to jen obrazně. 

Mám klávesnici plnou písmen, zvracím tady ta největší moudra na světě, ale pravdou je, že jsem momentálně ve stádiu rozkladu. Tedy nedělám vůbec nic. Nebo dělám, ale momentálně nic, co by mělo nějak výrazně podpořit moji budoucnost. Ve škole se na mě navalily olympiády z dějepisu, matiky, chemie a češtiny. Musíme zorganizovat Mikuláše pro první stupeň, též je schůzka školního parlamentu a doma dělám věci do školy. Počítám jednoho lorda Voldemorta za druhým a tvářím se u toho dost lomeně, vztekám se, protože výsledky nejdou vidět. Ale najde se i plno krásných věcí. Dokázala jsem Christině vysvětlit názvosloví do chemie, začala jsem chodit hrát na magicový turnaj, i když mi to zatím nejde, udělala jsem si novou postavu na Diablu, občas něco upeču a vypadá to na spolupráci ve velkém fotografickém projektu. Jo a taky jsme ve škole měli pár lidí z Kociánky, ústav a komunita starající se o handicapované, a o to více je nadpis výstižnější. I oni dělají spoustu věcí, i když jejich nohy toho nejsou schopné a působí šťastně. Jaké jsou vaše cíle do budoucna?


5 komentářů:

  1. Na jednu stranu napíšeš jak jsi ve stádiu rozkladu a neděláš vůbec nic. A pak ze sebe vychrlíš odstavec všech svejch aktivit za poslední dobu :D Jsi blázínek, i tímhle sama pro sebe něco děláš, posunuješ se, trénuješ mozek, prostě jsi aktivní :)

    OdpovědětVymazat
  2. Souhlasím s Bels.. Nerada bych jí opakovala a tak budu souhlasit.
    Smím se jen zeptat na jakou střední školu se chystáš?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na Biskupské gymnázium, Cyrilometodějské gymnázium a střední pedagogická škola, obor pedagogické lyceum :-)

      Vymazat
    2. Děkuji, za odpověd' ;-)

      Vymazat
  3. Máš můj obdiv. Mám pocit, že jsem na tom úplně stejně. Nic nedělám, pořád se poflakuju když zrovna nedělám nic do školy (a to škole věnuju víc jak 2/3 svého volného času) ale mám tu vnitřní snahu. Mimochodem, Fullmetal Alchemist je taky moje nejoblíbenější anime :)

    OdpovědětVymazat