1. prosince 2013

Vyhlížení prvních prosincových vloček

Včera jsem po půlnoci svému příteli přála na skypu dobrou noc a hned jsem si všimla toho data. První prosinec. Páni. Nedávno byl ještě srpen. Nyní už je prosinec. Jeden ze zimních měsíců. Navíc začíná předvánoční období, které mám svým způsobem ráda. Když jsem byla maličká, radovala jsem se úplně ze všeho. Ve městě svítí světýlka, hraje hudba, lidé se hrnou za dárky. To, že se to dělo už od půlky listopadu, to mě vůbec netrápilo. Co pro malé dítě znamená pojem komerce? Nic. Je to jen další cizí slovo. Poslední dobou však vnímám, jak všichni, hlavně velké firmy, chtějí na svátcích co nejvíce vydělat. A to se na ně nikdo nemůže zlobit. Malé dítě nevnímá ty starosti. Kdy si maminka vezme dovolenou, kolik stojí potraviny a dárky, co komu vůbec dát a jiné další. Minimálně já jsem to nevnímala a každý rok jsem se těšila na Mikuláše, modlila se, aby tam nebyla žádná brambora, i když jsem věděla, že je to práce rodičů. Na Vánoce jsem po tmě v pokoji vyhlížela Ježíškovy sáně, které vůbec nemá. Ježíšek nemá sáně, že ne? Viděla jsem tam totiž světla, spoustu světel v pruhu a vždycky jsem si myslela, že je to on. Milovala jsem tu atmosféru, kdy jsem vykoupala, nastrojila se jako princezna a usedla k večeři. Na té jsem nejvíce měla ráda džus. Jednak díky té rybě, kterou jsem vždy s brekem musela sníst, abych se dostala ke stromečku, jednak díky tomu, že jsme džus mívali jen o významných dnech. 

Dnes na svoje dětství vzpomínám ráda. Hlavně na to, jak jsme všechno slavili společně. Sestra, tatínek, maminka a já. Jenže už to tak není a zjevně ani nebude. Sestra má vlastní rodinu, vlastní holčičku, pro kterou přeci připravují Vánoce, táta... no, prostě to nejde. Ale i s mámou to bývá krásné. Přechovaly jsme si naše zvyky, a tak aspoň na malou chvíli se cítím krásně. A taky je to jiné. Najednou chápu, že to není o dárcích, ale o atmosféře klidu a míru, kdy se odkládají všechny spory. Kdy opět jako princezna usedám ke stolu a tentokrát sním celou porci, jelikož ryba už se nekoná. Kdy moje máma si dá cigaretu po večeři, chvíli ještě sedíme, a pak vyrážíme ke stromku, který každý rok zdobíme, i když jsem se to několikrát pokoušela bojkotovat. A taky se stejně jako malé škvrně budu radovat ze sněhu, který přijde jako první. Protože to se tak prostě raduje. A stejně tak se budu radovat, až sníh zmizí a objeví se až za několik měsíců...



2 komentáře: