2. února 2014

V barvách duhy

Od třiadvacátého ledna se cítím jako ve snu. Pokud jste četli předchozí článek, můžete si povšimnout náhlé změny nálad. Třiadvacátého ledna jsem si totiž koupila krásný svetr, který není nikterak módní, vůbec nezapadá do dnešní představy oblékání mladých teenagerů, ale zamilovala jsem si ho. Stál mě pouhých třicet korun a zakoupila jsem ho na popud svého přítele, který si ten den koupil duhovou šálu. Oba jsme tedy velmi veselí.

Den na to, tedy v pátek, bylo třetí kolo Mladého chemika. Regionální kolo. Skončila jsem jako devatenáctá z dvaceti osmi žáků. Jsem tedy devatenáctý nejlepší mladý chemik Jihomoravského kraje za tento školní rok. Ten den jsem strávila i se svými přáteli. Dostala jsem skvělého maňáska. Jmenuje se Wolfgang. Jméno mu vybrala přítelkyně :-D. Dále mi byla dána krabička s ehm, velmi osobním obsahem (vždycky se přeci najde někdo, koho takový dárek napadne) a knihu Rudý měsíc (což je podle jednoho kamaráda kniha o komunismu), na kterou se už moc těším, až ji dočtu, protože mi přijde velmi poutavá. Nemusela jsem v noci, v zimě sama domů, takže jsem se mohla pěkně roztahovat na veliké posteli a poslouchat hru na ukulele. Jak já to miluji!

Osmadvacátého jsem reprezentovala moji školu ve městském kole Dějepisné olympiády. Mám pocit, že jsem skončila dvacátá šestá (sedmá) z padesátí účastníků. Vyřešila jsem ovšem více jak šedesát procent správně, což je velmi krásné. Nejvíce se mi líbilo to, že jsem si tam našla kamarádku, shodou okolností se jmenuje stejně jako já, a taky jednoho moc fajn kluka, díky kterému se mi neskutečně zvýšil ten den tlak a já se usmívala jako měsíček na hnoji. Bohužel nyní spolu moc nekomunikujeme. Bojím, se že jsem ho zastrašila. 

Ve čtvrtek se rozdávalo vysvědčení a já plakala. Byla jsem úplně hotová, když naše matka třídní řekla: „A nyní nejkrásnější vysvědčení, které jsem kdy na začátku devítky vydávala. Samé jedničky,“ a já věděla v tu chvíli, že to nemůže být nikdo jiný než já, ačkoliv se tam měla krčit mezi šestnácti jedničkami jedna dvojka. Převzala jsem kus papíru a znovu se na něj podívala. Těžko uvěřitelné, avšak je to tam. Moje svědomí se pokoušelo přesvědčit mozek o tom, že to není vlastně fér, protože mi měla opravdu vycházet dvojka. Svým způsobem mě to i naštvalo. Prý se učitel rozhodl sám, nikdo za mě neorodoval. To jediné mě může těšit. Ten den jsem byla s Bendou. V pátek měl jet do Olomouce s jedním kamarádem, ale kamarád to odřekl. Nevím proč, ale v tu chvíli mě napadlo, že bych mohla jet já. Chytil se toho. Volala jsem mámě a vyžádala jsem povolení k výletu jako odměnu za vysvědčení. 

Strávila jsem velmi krásné pololetní volno a víkend s tou nejbližší osobou. Jestli jsem posledních několik dnů měla pochyby, že mezi námi vázne komunikace a něco drhne, tak nyní se ukázalo, že to bylo jen chvilkové a že je vše v nejlepším pořádku. Poznala jsem jeho sestru, více jeho tátu, manželku jeho táty a šilhavou Jessi, která byla jedním z nejroztomilejších psů, co jsem měla možnost ňuchňat. Olomouc je velmi krásné město a ráda bych se tam někdy podívala znovu. Jen bych se možná už nikdy s B. neloučila. Nemám ráda naše loučení. Člověk usíná a v myšlenkách si přehrává společně strávené večery a nechce se zase vrátit do školní reality. 

A jak jsem začala čtvrtkem, tak jím taky skončím. Šestého mám druhé kolo Olympiády z českého jazyka. Už se moc těším, že možná poznám další příjemné lidi. Moje taktika na smutek totiž zní: Poznávej nové lidi! :-)

6 komentářů:

  1. To je nádherný svetr, taky bych takový brala! :)
    A nejen z něj září optimismus, i z článku :)

    OdpovědětVymazat
  2. Ňuchňat - to je naprosto dokonalé slovo, líbí se mi ještě víc, než naše "ňufat". A gratuluji ke krásnému vysvědčení! :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Duhový svetr je fajnový, obvzláště na té první fotce ;)

    Samé jedničky, to se mi nikdy díky matice a fyzice nepovedlo :D (A vlastně i díky těláku, blbej fotbal...) A je pěkné číst, že se někdo má dobře ;)

    OdpovědětVymazat
  4. Taky se mí líbí slovo ňuchňat, je podobně roztomilé jako tvůj svetr :)
    Ale vzhledem k tomu, že se potýkám s lehčí sociální fóbií, tvá taktika na zahnání splínu přes nové lidi moc nefunguje. Mám jiné metody, třeba odříkávání si seznamu libozvučných slov :D

    A co se týče tvého milého (a především dlouhého - díky!) komentáře u mého článku, máš u mě odpověď a můj návrh by se ti možná mohl zamlouvat :)
    http://ordinary-silly-things.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
  5. Ňach, svetr svetr svetr, je úúúúžasný. :3 A ty tvoje vlasy, jůůůůůůů. :3

    OdpovědětVymazat
  6. Ten svetr je super, mám ráda barevné věci. V podstatě čím barevnější tím lepší.

    OdpovědětVymazat