14. března 2014

Pozůstatky



Dva páni na rampě,
stojí k sobě zády.
Jeden se usmívá,
druhý pláče.

Druhý musí volit,
kdo může žít.

Dvě dítka vedle něj
netuší, co čeká je.
Krátká cesta,
která je zabije.

Smrt v křečích
bez mámy,
bez táty,
bez slz v očích.

Byly bez hvězdy,
bez šatů a naděje,
ani krve krůpěje
nesmočily jejich tvář.



5 komentářů:

  1. Musela jsem si básničku přečíst několikrát, abych pochopila, oč tam jde. Možná jsem ji nepochopila tak, jak byla myšlena, ale určitě se mi moc líbí. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Jelikož ted´ ve škole probíráme dobu holocaustu, příjde mi tato básnička jako dělaná k filmu Sophiina volba.
    Jinak je to velmi pěkná básnička a moc se mi líbí :-) Skvěle píšeš :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Dech beroucí báseň... skutečná nádhera... :')

    OdpovědětVymazat
  4. Páni zajímavý a poněkud neobvyklý blog! Mě se ale vážně líbí!!
    Jinak ta báseň.... awww <3 opravdu nádhera

    www.meow005.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat