20. března 2014

Ze života zívající žákyně

Tik tak. Pět týdnů, tedy skoro už jen čtyři - to je čas, který mi zbývá do přijímacích zkoušek. Příprava je intenzivní. Procvičuji matematiku, odhodlávám se ke čtení biblických příběhů, machruji se znalostmi větných rozborů a literatury. Nadšeně plánuji, jak osladím přítulovi šestnáctiny. Já dostala barevného ptáka, tak taky musím něco speciálního. Rozhodla jsem se o ruční dárek, který by u něj mohl mít úspěch. Doufám, že jste si nepředstavili něco... intimního. Samozřejmě vám hned mohlo dojít, že mu musím dát něco spojeného s chemií, jelikož tento rok jsem se dozvěděla, že ji má rád. Mohla jsem mu ve spánku odbarvit vlasy peroxidem, ale raději jsem zvolila méně drastický způsob. Nepoškodí to ani jeho, ani mě. Snad. Hodlám totiž pomocí vypalovačky vypálit do dřevěné desky pořádnou periodickou tabulku prvků. Viděla jsem to na netu jako prkno na krájení, ale já bych to chtěla udělat jako obraz. Ještě musím někde sehnat pořádnou desku a vypalovačku. A taky hodlám pořádat takovou menší běhačku s našimi přáteli po lese.

Ve škole neustále slyším, jak máme druhé pololetí, jak na to všichni kašlou. Já na to kašlat nechci, takže pracuji pořád stejně, jen mám pocit, že to učivo je čím dál primitivnější. Dny rychle plynou a já skáču z pondělí do pátku. Normálně se ve škole nudím. I moje oblíbené téma druhé světové války mě nějak nebere, i když aspoň jsem si nabrala prezentaci na Hiroshimu a Nagasaki. V kapse u kalhot nosím sinus, cosinus a tangens. Potřebuji si to vtlouct do hlavy, ale pořád si to pletu. O sobotách mívám doučování z matematiky. Výhoda přátel s dobrými dovednostmi. Já se zase upsala ke tvoření kulis. Právě O. se svými kamarády nacvičuje Vyšetřování ztráty třídní knihy a já s další slečnou mám na starosti kulisy. Zatím je to jen ve slovech, ještě nějak nepřišlo na to, co a jak. Středy patří Magicům. Hraji to docela krátce, ale díky jedné malé události o letních prázdninách chodím na turnaje. Sice většinou končím 0:3, ale vůbec to nevadí. Potkávám skvělé lidi, nebo se učím vycházet s těmi, se kterými si lezeme na nervy :-D. 

Do svého Deníčku pěkných věcí jsem si dnes zapsala dalších několik poznámek. Byla jsem dnes s přítulem a díky jeho mamince, která dovezla krabici plnou rodinných alb, jsem ho viděla malinkatého. Úplně od nejmenšího až dvou let před naším poznáním. U srdce to byl takový zvláštní hřejivý pocit. Maminka rozplývající se nad krásou svých dvou dětí a popisováním jejich dětství. V tu chvíli jsem věděla, že ona měla velikou radost, i když se místy její syn tvářil znuděně. Ale po jejím odchodu sám v ukazování alb pokračoval. Já pak musela též. Jelikož byl unaven, vyprovodila jsem se sama a cestou jsem na zemi našla moc pěkný list. Trochu otrhaný, uschlý. Třetím rokem si sbírám listy, takže jsem ho vzala. Skončil v Deníčku pěkných věci a okolo něj jsou napsaná slova vystihující právě dnešní den. Kromě dnešního dne jsem dopisovala dalších několik dní, které jsem si vybavila. Nepíši tam totiž pravidelně. Občas mě něco nadchne, tak to tam skončí. A občas jsem moc lenivá, abych psala, a pak to doháním třeba o tři týdny později a nepamatuji si nic. Naštěstí jednou za čtrnáct dní něco podobného můžeme dělat i v angličtině, kde si vedeme soukromé deníky s naší učitelkou. Můžeme do nich napsat cokoliv, je to jen mezi námi a jí. Píšu tam hodně o tom, co se mi ten týden povedlo nebo z čeho mám radost a ona mi vždy odepíše svým kulatým písmem a se zájmem. Opravdu ji obdivuji, jelikož má na práci dalších šestnáct deníků.

Když oddělám nudu, nedostatek inspirace na focení (a podle všeho nefunkční fotoaparát), tak nemám důvod být nějak zarmoucená. Taky se většinu času směji, pokud si únavou nemnu oči a nevypadám jako právě vyklubaný dinosaurus s rozcuchanými vlasy. Spíše tak většinou zním. Jsem šťastná, poslední dobou dělám oporu dobrému příteli. Má velmi závažné potíže, bohužel v nich neplave sám, bohužel s nimi nic moc nemůže udělat. Nemůže s nimi udělat nikdo nic. Nechci zde úplně o těch problémech mluvit, protože mi to nikdo nedovolil. Občas jen ležím na posteli a mačkám peřinu, či buším do matrace. Vzteky. Nemám ráda, když nemohu nějak pomoci svým blízkým. A není to ten případ, kdy člověk pomoc odmítá, ale ten, kdy by ji bral všemi deseti, ale v šestnácti se opravdu špatně pomáhá. Proto se snažím podporovat aspoň morálně. Sama jsem něco podobného totiž zažila, když mi bylo devět a tehdy mi nikdo nerozuměl. Děsivé. Pořád doufám, že s přicházejícím jarem přijde i naděje a řešení. Občas se i modlím k tomu růženci, co mi visí nad postelí... 

10 komentářů:

  1. Záhy jsem pochopil, že slovo přítul není překlep. Což o to ani tak nejde, nejvíc se mi líbí, jak ti to myslí, osobo výjímečná! Fandím a jsem zvědav, co časy budoucí přinesou!

    OdpovědětVymazat
  2. Druhá světová mě nikdy nebrala. Za celou dobu strávenou ve školách jsem jí nedokázala dojít na chuť :-)

    OdpovědětVymazat
  3. S dárky to bývá těžký. Já jsem teď musela vymyslet něco pro kamarádku, jenže ona je zrovna spíš ten materialistický typ a navíc má úplně všechno, nic nepotřebuje. :D Ale vypálit někomu nástěnnou tabulku prvků zní fakt originálně. Škoda, že se v chemii plácám a nebaví mě. :)
    Doučko z matiky bych taky občas potřebovala. A nebo doučko z jemné motoriky a trpělivosti. :D (Protože vydržet hodinu poslouchat naší matikářku, to je fakt děs.)
    Druhá světová válka mě zajímá, ale spíš než nějaké dokumenty a tak ráda čtu knížky, deníky a tak. :)

    Tak snad to bude až do konce roku takhle jednoduchý a hlavně rychle ubíhající, už aby byly prázdniny! :D

    OdpovědětVymazat
  4. TEda ten dáerk je supr a originální, to jsem ještě neslyšela. :) To bude mít určitě radost.

    OdpovědětVymazat
  5. Přijímačky na střední..bleh, už nikdy víc :D V tom ti držím palce, já se tehdá nedostal tam, kam jsem chtěl, a celý 4 roky mě to nebetyčně vytáčelo :)

    OdpovědětVymazat
  6. Jsem si tak vzpomněla, jak jsem chodila na doučko matiky před maturou :D Byla jsem šikulka šikovná, že jsem to do té hlavy fakt nacpala, ale dnes už bych asi měla potíže i s těmi funkcemi :D
    Tabulka prvků je fakt origoš to se musí uznat. Občas nevím, kam na ty nápady chodíš.
    Každopádně těch pár zbývajících týdnů rychle uteče, takže i přeji nadále hodně štěstí, ať se dostaneš kam chceš a hlavně ať se ti nakonec potvrdí, že to bylo správné rozhodnutí :)

    OdpovědětVymazat
  7. Koukám, že žiješ velmi aktivním životem :-) Zatím co já sedím nad cvičnými testy z matematiky a snažím se to vše rozlousknout sama.
    Už jen 3 týdny a příjde mi, že nic neumím. Říkám se, že by se tohle úsilí mělo projevit u přijímaček a tak v to doufám. Přeji ti, aby ses taky dostala nad čáru a na školu, kterou si přeješ :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aktivní je ta část, kdy taky nesedím nad cvičnými testy z matiky. Češtinu totiž zvládám levou zadní, o to vůbec nemám strach, ale spíše z té matiky... Už ti přišla pozvánka? :-)
      Jinak já dělám na jeden gympl matiku, češtinu, křesťanskou nauku, na druhou všeobecné a výtvarku... Takže si věřím aspoň na tu druhou školu. :-D

      Vymazat
  8. Mmmm, velká periodická tabulka, to zní jako velká krása. :3
    Ten Deníček je úžasný, jen ať se zaplňuje krásnými věcmi dál a dál! Já mám takovou sklenici, už teď se těším, jak ji na konci roku otevřu, vysypu všechny papírky a budu se jimi probírat. :3

    OdpovědětVymazat
  9. Oh, přijímačky. Díky Bohu, že jsem šla na osmiletej gympl. Letos jsem byla u cvičných testů z češtiny, a i ti největší borci nad nimi seděli s otevřenou hubou. Tak bacha na to (,,vid, co? to jsme nebrali, asi"). A funkce? Naučit se nazpaměť definice je otázka pár minut a když si budeš dělat náčrtky, všechno ti z nich vyplyne. Tak teda držím palce!

    OdpovědětVymazat