2. května 2014

♥♥

Slibovala jsem, že se ozvu dříve než za měsíc. Tu jsem. Nyní už na devadesát devět procent příští rok studentka gymnázia. Konečně se za mě můj přítul nebude muset stydět, když on studuje osmileté a já pořád trčela na základce :-D. Kvůli slíbeným korekturám knihy a webu jsem nemohla napsat dříve. Počítám už dny do konce školního roku. Jako školou povinná žiji právě v těch školních rocích. Nechci tím říct, že bych si snad prázdniny neužívala. Jsem na prázdniny hodně zvědavá, možná se mi povede mít i brigádu. Tento rok mi přijde hodně divný. Prý nejsem jediná. Mívám špatné nálady, bývám protivná na lidi, kteří si to nezaslouží, a často mám chuť se vším skoncovat. Jsem pak schopná poslat do háje i přítule, který se mi pokouší podat pomocnou ruku, říct mi něco pozitivního. Jsou to neuvěřitelné záchvaty nepotřebnosti. Až když ležím v posteli, uvědomuji si, jak ty lidi dokážu slovy ranit. Druhý den se z toho třeba i vyspím. 

Zkouším tedy nový způsob boje se špatnou náladou. Vnímám jen krásné věci. Mohu si to nyní dovolit, jelikož všechen stres z přijímaček a přijetí je za mnou. Navíc už nebydlíme tři, ale zase jen dvě. Zjistila jsem, že věcí, které mě dokážou potěšit, je opravdu hafo. Jako příklad mohu uvést motýlky. Od té doby, co sleduji Doctora Who, motýlky zbožňuji. Nejsem jediná :-D. Přítul si u kamarádky nechal ušít už dva vázací. Jeden je s ciferníky hodin, druhý se srdíčky. Jsem infantilní, ale ten se srdíčky mám nejraději. Trochu s tím souvisí i týden starý blogerský sraz, kam jsme se oba vydali. Měli jsme to blízko, tedy spíše Benda, jelikož žije přímo nad čajovnou, kde se to celé odehrávalo. Seděli jsme trochu odděleně od ostatních, ale naproti nám se usídlila i Opti-Mystique a Dan Hloušek. Moc se mi to líbilo, protože jsme byli pěkně spárovaní a mohli si popovídat o partnerských záležitostech. S Danem jsme se hodně provokovali. Nedokázala jsem poznat, kdy se jedná o hru, kdy už je to vážné. Povedlo se mi ho asi hodně urazit. Měl špatnou náladu a já to pak při doprovodu na jejich vlak trochu schytala deštníkem, au. Co se doopravdy odehrálo, se asi nedozvím, což mě mrzí.

Jako menší bolestné za opravdu hnusné čaje, které jsme si s Bendou objednali, jsem si koupila slunečnicová semínka. Rozzářila nám svojí barevností deštivý den a hlavně zvedla náladu, kterou jsme oba měli trochu na bodu mrazu. Sice nálada nebyla nejlepší, ale po rozloučení a cestě domů tramvají se mi v hlavě začaly rojit nápady. Blogeři na srazu mluvili o svých plánech i rozpracovaných věcech a já jsem  najednou byla ráda, že se mě nikdo nezeptal. Přeci jen jsem dlouho stála na mrtvém bodě, spíše upadala pomaličku do hlubin bezcenného sezení a nic nedělání, ale právě při odchodu se ve mně něco hnulo. Já musím něco začít dělat. Musím se zase vrátit na tu úroveň, kde jsem tak šťastná. Mám přeci čím. Vlastním dva fotoaparáty, i když si dokážu představit mnohem lepší, ale pořád je to lepší než krabice od bot :-).

Moje kreslení světlem započalo toto pondělí. Opravdu jsem dostala skvělý nápad. Obrátila jsem kvůli tomu celý pokoj naruby, přeskakovala hromady oblečení a knih pěkně tak, jak jsme byla stvořena, a cítila se volně jako pták. Slunce prosvítalo skrze žaluzie a obklopovalo mě božské ticho. Přesně to samé ticho, které nemám tak ráda, protože v něm mohu až moc přemýšlet. Nyní mi dávalo pocit blaha. Ke všemu otevřeným oknem vál jarní, spíše letní vzduch s vůní rozkvetlých dřevin. Takový rozdíl od toho nynější vánku.

 Píšu článek za tónů alba mně neznámé skupiny, kterou jsem náhodně na youtube našla, a slyším hřmění. Při pohledu z okna vidím paneláky a za nimi neprostupnou tmavou šeď. Bojím se bouřek, když jsou v noci, když já se sama choulím v posteli. Abych se uklidnila a nemyslela na bouřku, vždy se zhluboka nadechnu. Vůně jasmínu z aroma lampy. Jasmín není šeřík a peřina není objetí, ale pořád lepší než sedět někde na ulici pod přístřeškem z krabice od televizoru, zvláště v dnešní době extra hubených obrazovek. Jo, mohlo se v životě stát něco jinak a mohlo to tak být, i když počkat... Děti se přece na ulici neposílají. To jen dospělí. Moment, já jsem se dostala úplně jinam, než jsem chtěla. Chtěla jsem to zakončit něčím příjemným. Nabízí se jedna náhodou vyfocená fotografie, když jsem zkoušela ostření na text. Přespávací velikonoční prázdniny. Takto vypadají zápisky v mém zápisníku krásných zážitků. Pokouším se do něj psát několikrát týdně, ale moc často se mi nepoštěstí. Nachází se v něm maličkosti i větší věci. Na jednom listu, který se mi nepovedl vyfotit, jen spěšně napsáno o tom, jak pro mě byla složena píseň. Málem jsem se tam rozplakala, což já z radosti nedělám. Ale když jen tak, aniž by byl důvod, přítel začne hrát na ukulele a k tomu zpívat pro mě neznámý text pojednávající o nás dvou, tak nejsem necita. A pak se moje maminka diví, koho že bych si to chtěla ještě před vysokou vzít... 

5 komentářů:

  1. K tomu gymplu velká gratulace. =) A mimochodem, motýlky jsou cool. =D (Bože, co bych dala za chlapa, co by rád nosil motýlka...) =D

    OdpovědětVymazat
  2. Koukám, že ohledně toho chování máme stejné stavy. Taky je poslední dobou mívám a s těma motýlkama to mám úplně stejně :-)
    Jinak hodně štěstí příští rok na gymplu :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Až v den, kdy slunečnicová semínka na sladko nezaúčinkují na špatnou náladu, skutečně nastane apokalypsa.
    A taky tehdy, když lidi přestanou dávat banán do vařených ovesných vloček. Ovesné vločky bez banánu jsou smutné ovesné vločky...

    OdpovědětVymazat
  4. Páni :) Tak jsem si konečně udělala čas se podívat na tvůj blog a musím ti přiznat že žasnu :) Máš velmi povedený design (vážně obdiv já vůbec nevím jak se s tím na blogspotu poprat) Vážně se mi líbí citát uvedený v záhlaví, můžu se zeptat kde jsi na něj došla? Chci i pochválit popis tvé osoby, přijde mi z chytu cela výstižný a osobitý :) Tay je nádherná přezdívka :) Provozuješ Taychi, když už jsme u toho?

    K tomu gymnáziu ještě jednou gratuluju :) Já počítám dny do konce školního roku jen, abych už vypadla z té strašné třídy. Víš toho přítele ti moc přeji. Je strašně důležitý mít pomocnou ruku na blízku, mnozí z nás jí, ale moc blízko nemají ... Jinak to, jak vnímáš tento rok, lidé v našem ročníku, přijde mi, že v duchu to všichni bereme stejně, všichni už chceme mít možnost začít od znova - nehledě na to jestli se bojíme nebo ne. Páni, vážně mě uchvácuje jak krásně píšeš, na náš věk jsi vážně velmi literárně nadaná :) velký obdiv. Já mám z bouřek krásný pocit, cítím se při nich naopak chráněná, už nevím kdo mi v dětství vtloukl do hlavy myšlenku, že vždy když jsem smutná, nebo je smutný, vážně smutný, někdo jiný... zaprší a slzy toho člověka zmizí, možná proto mám bouřky tak ráda.

    OdpovědětVymazat
  5. Gymplačka? Gratuluji k trestu odnětí svobody od učení hromady nepotřebných věcí :D Ano, také jsem si prošel gymplem :D Ale ne, fakt gratulace ;)

    Blogerský sraz, taky bych měl někdy na nějaký dorazit :D

    OdpovědětVymazat