13. května 2014

Změny zvyků nejsou špatné

Během svého života jsem si zvykla dělat některé denní rituály. Děti si přenáší něco ze svých rodičů, na to přišel tak trochu Mendel, ale asi ne tím způsobem jako já. Prostě u nás nikdy nic nebylo tak krásně naplánované jako v jiných rodinách. Moje dobrá kamarádka z prvního stupně základky byla tím dokonalým dítětem, které každý žral. Já byla tak trochu její kopie, díkybohu mě to přešlo, jelikož jsem brzo pochopila, že žít jejím životem by mě ani trochu nelákalo. Naučila jsem se díky ní psát krásně, ve třetí třídě by nikdo nepoznal, jestli se jedná o můj nebo její sešit. Zpět k tomu rodinnému řádu. Často jsem k ní chodila a vypadalo to tak, že nás její maminka třeba vyzvedla ze školy, přišly jsme k nim domů, udělaly si úkoly, malá svačinka a možná nějaká drobná sladkost, hraní si s panenkami, chvilinka na počítači a je možné, že jsem stihla i večeři. Její maminka měla často všechno krásně naplánované. Nevím, jak to má nyní. Ale vždycky mě to trochu prudilo.

Už jako malá jsem měla jen velmi málo omezení v normálních dnech. Mohla jsem si hrát, kdy jsem chtěla, jíst, když jsem měla hlad nebo byl oběd, na televizi jsem se dívala, kdy jsem chtěla, ven jsem chodila také podle sebe, ale musel o tom někdo samozřejmě vědět. Jediné, v čem byl přísný řád, byl pokojíček, kde jsem každý víkend musela uklidit. Párkrát, asi když mi bylo sedm, jsem to dohnala k tomu, že maminka nakázala otci, aby vzal pytle a všechny moje hračky naházel do pytlů a odnesl do sklepa. Nechala mě takto třeba měsíc. Byla jsem k tomuto vcelku flegmatická, takže to nevyvolalo ten účinek, který mělo. Prostě jsem nemusela skládat blbé hračky do polic a utírat z nich prach. Jediné, kvůli čemu jsem bojovala, byl můj spací zajíc. Mám ho od svých pěti, když mi ho dala sestra k narozeninám. I ten skončil v pytli a dostala jsem facku, když jsem ho nechtěla vydat. To byla jediná facka, kterou mě máma obdařila. Později, když jsem chodila do třetí a výš, mohla jsem si jezdit po Brně. Samozřejmě v tom věku nebylo moc kam, ale mohla jsem. Cítila jsem se svobodně, netropila jsem žádné blbosti(kromě pár pozdních příchodů z hřiště za barákem, kde mně poté táta dvakrát zmaloval páskem zadnici před kamarádkou). A tak to mám dodnes.

Jsem volná, svůj čas si organizuji sama a mnoho věcí je mi dovoleno. Mezi jednu z věcí, kterou moji vrstevnici trochu nechápou, je přespávání u přítele a společné víkendy a prázdniny. Jejich rodiče by je prý zabili. Nechtěla jsem však mluvit o zákazech a dovoleních. Chci se vrátit k titulku článku. Odmalička mám své zvyky. Nebo jsem některé měla. Například každé ráno potřebuji něco teplého, protože mě bolí vždy ráno v krku. To se nemění. Nesnídala jsem. Snídám. Jak často bývám s přítelem, naučil mě snídat. Nejdříve mi to dalo docela zabrat, protože žaludek mi chtěl všechno vracet zpátky, ale nyní bez snídaně neudělám krok. I kdybych si měla dát něco maličkého, tak si dám. Studené sprchy. To je zvyk u obou vcelku nový, ale dát si studenou sprchu pomáhá k probuzení těla. Pít vodu. Dlouho jsem se prolívala minerálkami a  už druhým rokem si do školy nosím flašku s normální vodou z vodovodu. Nesnášela jsem filmy a seriály s titulky a děsilo mě dívat se na něco v angličtině. Hrozně jsem se vždycky naštvala, když s tím někdo přišel. Nyní se raději dívám na originály než náš český dabing. Výjimkou je jen Mash, Přátelé a House. 

Nejsem jediná, kdo si změnil návyky. Přítelovi přišlo divné lehnout si na postel v něčem jiném než v pyžamu, nechodil na neznámá místa jako čajovny a kavárny, nechodil po obchodech s oblečením, doma se snažil být v šest. Občas si s přítelem zajdeme do čajovny, i když ho hned neberu do neznámých míst, naposledy se mi to nevyplatilo kvůli hnusnému čaji :-D. Naučila jsem ho chodit do sekáčů, protože  minulý rok sháněl kabát a duhovou šálu. Spíše si zajdeme do knihkupectví než do obchodu s oblečením, ale sekáče jsou výjimkou. My dva nakupování nesnášíme, proč se tedy trápit. Jo a už dávno minula doba, kdy odcházel, aby byl doma v šest. Je to věkem, ale taky trochu mnou, protože ho nerada pouštím. 

Hodně lidí se bojí změn. Mám pocit, že se bojí, že tím přiznají svoji  prohru. Hrdost je občas dobrá věc, ale někdy se tolik nevyplácí. Mnoho změn nastalo díky tomu, že jsem odsunula stranou předsudky. Když mi změna nevyhovuje, mohu se přece vždy vrátit zpět.  Změna je vývoj. Stát na jednom místě ještě nikoho neučinilo úspěšným(leda přeživším). Chceme mít úspěch, být šťastní, ale nenapadne nás něco změnit. Například se bojíme toho, že selžeme při významné zkoušce, že si nikdy nenajdeme přátele. Pokud se topíme v těchto myšlenkách, je velmi pravděpodobné, že se obavy stanou pravdou. Měnit věci bývá docela sranda. 

Kromě měnění starého, je dobré začínání nového. Moje malá osobní změna je nošení zlata. Chápete v dnešní době chirurgické oceli nosit zlato je skoro jako chodit s neoholenýma nohama a vzít si sukni. Já však vytáhla z šuplíku řetízek s přívěskem kozoroha, který jsem dostala od babičky ke křtinám. Jelikož mé oblíbené cínové přívěsky mi dělají podivnou vyrážku na hrudníku, tak jsem musela zkusit zlato a docela se mi to zalíbilo. Beru to jako návrat k dětství a navíc se mi hodí k mému prstýnku, který nosím od října. A co vy? Změnili jste v poslední době něco? 


9 komentářů:

  1. Nechci ti kazit iluze, ale zlato (poslední dobou hlavně růžové) se nosí poslední asi čtyři roky, kdežto stříbro a podobně, se téměř vůbec neobjevuje.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No ano vidím na lidech zlato, ale spíše je to jen to, co vypadá jako zlato, co si koupíš v každém obchodě s oblečením jako doplněk. A příště můžeš zkusit být o trochu milejší. ;)

      Vymazat
  2. Nemám ráda změny. Jsem zvyklá na nějaký zajetý systém a veškeré vybočování mě znervózňuje a přivádí k šílenství. Zvláště v minulých letech tomu tak bylo, co jsem na vysoké a jednou nohou v Olomouci, tak se to změnilo, a jsem přístupná i k nějaké té změně, ale... Ne, nemám ráda změny. 3:)
    A hú, já naopak zbožňuji vřelou sprchu. Nejlepší věc na světě je skoro vařící voda tekoucí na krk a zátylek, prostě húúúú. :3

    OdpovědětVymazat
  3. Pokud se dá jako změna počítat, změna vzdělávacího ústavu. Dá se to počítat. Jinak možná podobná změna té tvé je pití té vody.

    OdpovědětVymazat
  4. Asi nic významného, co se týče věcí, o kterých jsi psávala ty. :) Hlavně to, co jsem psala posledně na blogu. Jo a mám jinej telefon, ale to taky není úplně ono.
    Já jinak taky změny moc nemusím, ačkoliv když mě něco napadne, tak se tomu úplně nebráním, protože jak píšeš ty, občas je to sranda - život se jakoby osvěží :D

    OdpovědětVymazat
  5. Ze začátku bych chtěl říct, že hodně věcí máme společného. Prošel jsem naprosto stejnou změnou ohledně seriálů a filmů. Samozřejmě, tato změna byla celkem žádoucí, jelikož nějak se ta angličtina podpořit musela, ale pak to přerostlo v nějaký "vztah" k originálnímu znění. A nenávidím nakupování, opravdu si raději zajdu do knihkupectví, jelikož to má pro mě větší význam...
    Změnám se celkem vyhýbám, protože mně dlouho trvá se na něco adaptovat (viz. nástup na gymnázium, to byla pro mě skoro smrt), ale občas nějaké malé připustím. Ale jsou to opravdu nepatrné změny - spisovatelé, hudební žánry, technika kresby atd. Jinak mám svůj stálý způsob života...

    OdpovědětVymazat
  6. Jsem rád že tě jednou na blogu vidím. Taky nosím zlatý prstem, i když je s kamenem. Poslední dny tady zase v Německu jsem navykl taky na studenou sprchu... něco jako odvážnej počin... vždycky zatajím dech a pustím s plnou silou na sebe. Mohu to doporučit... hned jsem živej. :D Měj se krásně. :)

    OdpovědětVymazat
  7. Fajn článek. Je to zvláštní, jak se člověk mění.

    OdpovědětVymazat
  8. Já největší změny pociťuju u vstávání. Po ukončení gymplu jsem si navykla vstávat pozdě, protože rozvrh na vejšce sem si dělala tak, abych se nemusela vykopávat z postele. Takže jsem začala chodit hodně pozdě spát a o to později vstávat. Ale teď si zas zvykám na opak. Do práce jezdím přes celou Prahu ráno, takže brzkýmu vstávání se nevyhnu. Člověk má pak ale hned pocit, že je ten den nějak delší, i když celková doba, kterou je vzhůru, se nemění. Co se týká jídla, snídaně je supr věc. Já jsem si na ni jednu dobu odvykla, ale teď bez ní nedám ani ránu. Krom toho, když je správně složená z nějakejch lehkejch věcí, krásně nastartuje metabolismus. Taky si zvykám na upravenej režim co se jídla obecně týče. Jím pokud možno pravidelně, což je mnohem lepší, než se najíst dvakrát denně a přecpat se, aby to člověku vydrželo na celej den.
    Jako malá jsem pak měla takovou úchylku, pokud šlo o změny v domácnosti. Strašně mě bavilo po pár letech donutit rodiče, aby se v rámci malování bytu přestavěl nábytek. Hrozně se mi pokaždý takový osvěžení líbilo :D A taky sukně jsem si navykla nosit. Na základce a gymplu mě v nich bylo vidět málokdy, teď jsou běžnou součástí mýho šatníku :))

    OdpovědětVymazat