16. června 2014

Extrémní extrémy v extrémních extrémech

Už při prvním extrému jsem se v titulku článku ztratila, ale přesně to vystihuje minulý týden. Rozpadlo se mi definitivně jedno přátelství (které přeskočilo fázi kamarádství) s O. a taky díky těm horkům byly nesnesitelné podmínky pro dělání čehokoliv. Ve městě teplo sálalo z dlažby a jediné pro mě vhodné útočiště byl dům. Starý dům, v jehož útrobách bylo tak krásně, že jsem litovala návratu do vyhřátého bytu, kde existuji. Jenže právě na ten týden padlo i prezentování závěrečných prací devátých ročníků a také fotografování tříd. Ráda bych někde zmínila více informací, které by například vztah mezi mnou a O. mohly vyjasnit, ale jsou důvody, proč o nich nepíšu. Tím se omlouvám, pokud vznikne nějaký zmatek. Někdy je to krásné, když člověk neví úplně vše. Jindy ví všechno a stejně neví nic. 

Abych to vzala pěkně popořadě: Začalo to v úterý, kdy jsme se ve škole fotili. Hned první hodinu si zástupkyně ředitelky vzala mě a další slečnu z výuky, abychom obstarali organizaci. O přestávce se k nám přidala i třetí spolužačka, takže jsme ten zmatek mohly korigovat ve více hlavách. Všichni ví, že se fotí, přesto ten den plánují všelijaké akce, jako je psaní písemných prací. Měly jsme seznam, podle kterého jsme jednotlivé třídy vodily. Jenže tam byly děti rozděleny kvůli hodině angličtiny, tam měly mokré hlavy z plavání, tam zase psali matematiku, ti museli druhou hodinu odejít a přitom se stihnout první hodinu vyfotit... S prvním stupněm to šlo těžko, zvláště když se na nás pan fotograf díval ošklivě, že si to neumíme zorganizovat. Jenže hledat pět minut jednu třídu, potom zjistit, že oni vlastně nemohou a hledat jinou třídu, která v tu chvíli může, není lehké. Prý bordel ve školství. Padla párkrát i otázka: Chceš pořád učit? Jasně že chci! Zvládly jsme to. Na naší třídní fotce jsem zašilhala, uvidíme, jak to dopadlo. Ten den jsme ve škole byli do půl čtvrté. Dívali jsme se na seriály, protože ve výtvarce se nedalo vůbec žít. Pustili nás o třicet minut dřív, díky bohu za zdravý rozum!

Ve středu byl první den, kdy jsme prezentovali naše práce. Každý si musel vybrat libovolné téma se svým konzultantem, kterého si zvolil podle toho, do jakého předmětu téma zapadá. Kromě toho jsme měli mít i psanou verzi, aby bylo jasné, o čem mluvíme. Prezentace samotná byla před komisí. Hodnotil informatikář, další přísedící a konzultant. Bodovalo se vystupování, prezentace a podané informace. Rozsah pět až deset minut. Jako téma jsem si vybrala Mengeleho. Před samotnou prezentací jsem si to vůbec nezkoušela, tudíž jsem nevěděla, jak dlouhé to budu mít. Nakonec jsem malinko přetáhla. Všichni z toho měli hroznou trému, protože tímto se končí práce v devátém ročníku. Opět bylo hrozné horko. Zástupkyně říkala, že jsme odvedli extrémně dobré výkony v extrémních podmínkách. Pravdou je, že prezentací, které mě hodně zaujaly, bylo mnoho. Například Mosty(konstrukce a ukázky), kapela Lucie, Doctor Who... Jenže pár se jich také nepovedlo. Buď si vybrali tak špatné téma nebo se na to vykašlali nebo obojí. Při takové práci jsme všichni koukali do země a bylo nám těch lidí neskutečně líto, protože si uřízli ostudu i před mladšími ročníky, které nás sledovaly. Výsledky se stejně dozvíme až den před vysvědčením. 

Středa byla ve znamení dobré nálady. Dokud nezazvonil telefon. Za pět minut před barákem. Tak jsem tam byla. Došel O. s flaškou kofoly v ruce, to aby si nedrtil moc klouby a raději držel tu flašku. Vyříkali jsme si to. Vyšla jsem z toho jako sobecká mrcha, lhářka a nevím, co všechno. Rozhodilo mě to, obrnila jsem se sarkasmem, aby to celé tolik nebolelo, což ve výsledku působilo sobecky. Mezi námi zůstala taková škodná dohoda, která by mohla více ublížit mně. Ta moje stupidní hrdost ho nechala jít se slovy: „Nikdy na tebe nezapomenu ani v dobrým, ani ve zlým,“ a já si až u výtahu uvědomila, že možná jsem nic z toho, co si myslí, neudělala (ale je dost možné, že si to jen nevybavuji), ale mohla jsem se mu omluvit. Zaslouží si to. Žijeme od sebe tak daleko, bydlíme tak blízko a já nemám odvahu zazvonit a zeptat se: „Je O. doma? Mohl by prosím na chvíli dolů?“ Díky našemu rozhovoru jsem však dostala odvahu na jiné činy. Musela jsem z hlavy dostat jeden moc zlý pocit a říkalo se to opravdu těžko. Ale bylo mi odpuštěno. Snad někam si vytetovat, že odteď už jen upřímnost. Lidi dělají chyby, nejsem výjimkou, takže opravdu není potřeba mě tu oslavovat jako někoho, kdo se všemu dnešnímu lidství vyhýbá. Vzpomínky však člověku zůstávají, pokud si nenatluče moc hlavu. A když ne vzpomínky, tak možná ten  zámek na mé tašce, který mi dal, abych se naučila odemykat. Jo, odemykání je skvělá věc. Pokud to umíte i se svým srdcem a pocity. Stejně by to chtělo kouzelné fazole, které by člověka nenadýmaly, ale splnily mu přáni. A nechaly ho nejdříve si to přání třeba třikrát rozmyslet. Protože foukání řas z malíčku plní jen ta nejvíc od srdce a maličká. Žádné ferrari ani anglický trůn...

11 komentářů:

  1. To je zase nádherně napsané... Snad bude už jen dobře. A O. dej čas, třeba se to taky ještě pořeší.

    OdpovědětVymazat
  2. Už tu nějakou dobu sedím nad tvým článkem, a pořád vlastně nevím co k němu napsat..Mrzí mě že máš problémy, že jsi smutná, a doufám že zas bude líp, že se zas roztáhnou mraky a vyleze slunce.
    Protože všichni víme, že výborné články píšeš i když nejsi smutná :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já už nejsem smutná. Ani při psaní jsem nebyla smutná. Však i tyhle věci prostě k životu patří, aby pak z těch krásných člověk byl mnohem veselejší :-)

      Vymazat
  3. veľmi sa mi páči ako zhmotňuješ svoje myšlienky... ;)

    OdpovědětVymazat
  4. Jojo, klasická upřímnost, non plus ultra. Nechat si vytetovat na čelo znamínko, přípomínku upřímnosti, bych doporučoval každému hodnému človíčkovi. :)

    OdpovědětVymazat
  5. člověk si vždycky musí najít i v těch nejtemnější dnech světlý bod, který temná mračna rozežene jako "mávnutím kouzelného proutku" (je to ve skutečně velice jednoduché) :)

    OdpovědětVymazat
  6. Jsou věci, které se stanou a člověk je neovlivní. Buhužel se asi stát musely, aby se člověk posunul dál.
    Ač chceme věci dotyčnímu vysvětlit, něco v nás, nás za ním nepustí.
    Tvůj článek a tvoje fotky jsou něco nepopsatelného a mám je moc ráda. Doufám, že s blogováním po nástupu na gymnázium neskončíš. Byla by to veliká škoda..

    OdpovědětVymazat
  7. Externě exaltovaný Excalibur na všechny životní problémy si vem,
    když jdeš se mnou a já řeknu: "Miluji tě, je to ok, teď jdem!", tak jdem.
    Přání řasová z malíčků vždy fungovala a jako důkaz
    naše láska je, a řekni, není to krásný úkaz ? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pro mě je to velký šok,
      že jsi opět zabloudil
      do blogových stok.

      A dál už bez veršů, naše láska je ten největší úkaz v našich životech. A foukání řas také. Naučil jsi mě plnit si přání. Děkuji.

      Vymazat
  8. Co to vůbec bylo za prezentace, v rámci čeho? Zní to vážně a důležitě, po nás nikdo nic takeho nechtěl O_O

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V rámci devátého ročníku na naší škole. Již třetím rokem je u nás zvyk, že si v květnu vybereš téma, na které bys chtěla dělat prezentaci v rozsahu 5-10 minut. Poté zajdeš za učitelem, podle toho, pod jaký předmět to spadá. Například Tankové bitvy- dějepisářka, Mosty a konstrukce- fyzika... Ten učitel s tebou konzultuje, třeba na co by bylo dobré se zaměřit, pomáhá ti, abys z toho neudělala fail. Potom se do určitého termínu posílá ta prezentace, kterou vytvoříš podle pravidel, která jsou určena, a také A4 text o tom, o čem budeš mluvit. Určí se datum, kdy se bude přednášet, záleží kolik deváťáku je, ale zhruba dva dny. Na prezentaci jdeš oblečená slušně(kluci košile, holky většinou šaty) a prezentuješ před porotou. Je v ní konzultant dané prezentace(hodnotí fakty apod), informatikář(způsob prezentace po technické stránce) a někdo další, třeba češtinářka, která to hodnotí jako celek. Na prezentace se během dne klidně chodí dívat i mladší ročníky, nejčastěji osmáci, aby věděli, co a jak dělat. No a je to slavnostní ukončení jako kdyby toho, co ses za těch devět let naučila(prezentace, vyjadřování a přednes, hledání informací...) no a když neodprezentuješ, tak nedostaneš výzo u nás. Ale jako to se ještě nestalo, vždycky všichni prezentovali a i to, co na školu serou si vybrali oblíbený téma a zvládli to. :-)

      Vymazat