29. června 2014

Vzorec na život z taháku nevyčteš

Výše zmíněný citát pochází od někoho velmi moudrého a často se dává na různé věci, jako jsou maturitní stužky nebo absolventská trička, naše trička. Také při googlení narazíte na mnoho článků se stejným titulkem. Třeba mi to zvýší návštěvnost. A třeba taky ne. Vraťme se k absolventským tričkům (a zapomeňme, že jsem se u slova vraťme pokoušela deset sekund napsat m s háčkem). V pátek jsem se stala absolventem základní školy. Sotva jsem došla ze školy, moje facebooková zeď se změnila v zeď nářků. Mám v přátelích i několik budoucích spolužáků ze gymnázia, o to víc jich bylo. Všem hrozně moc chybí jejich třída, samozřejmě srdceryvný status doplněn o společnou fotku. Smála jsem se. Proč? Pár z těch vrstevníků si stěžuje, jak už jim všichni lezou na nervy a jak chtějí pryč. A potom jsou schopni napsat právě takové věci. Hlava mi to nebere. Jak to?

Začalo to v roce 2010, kdy jsem musela přejít na jinou školu. Moje první základka měla jen pět ročníků. Sice poslední rok tam stál za houby, protože nová ředitelka to celé přeorganizovala (a obvinila starou z braní peněz ze školního rozpočtu a nechala ji za to sedět) a většina učitelů odešla. Nová škola byla obrovská. Všude tolik spletitých chodeb, složitý systém učeben, mnoho učitelů a žáků. Byla jsem zvyklá spíše na rodinný typ školy. V celé škole jsme se všichni znali a klasického posmívání a pomlouvání bylo pomálu. V nové škole jsem znala jen vždy ročníky nad námi a snad jen jeden pod námi. Poprvé jsem pocítila, jaké to je být terčem posměchu. Velký zadek, šprtka, křivochodka, ta divná, co je ke všem odtažitá a učitelé ji milují. Přestoupila jsem z béčka do áčka, zde to bylo i lepší. Stala jsem se členem kolektivu, jaksi. I nadále jsem si občas poslechla, jaký jsem narušitel, jak mě nikdo nemá rád, jak jsem asi retardovaná, že toho tolik vím, že jsem na ně moc stará, že se vtírám ke klukům. Maminka říká, že si za to všechno mohu sama, protože prý se nad lidi velmi ráda povyšuji. Nemyslím si to. Jenom mám ráda lidi, se kterými mám něco společného, proto jsem si našla jen dvě kamarádky za celé čtyři roky. Nálady se střídaly. Například druhá polovina osmičky byla skvělá, ostatně to jsem se nechala i vyfotit se spolužákem. Posledních několik měsíců jsme si všichni neskutečně lezly na nervy, takže jsem objala jen dvě kamarádky a pár kluků, se kterými jsme si nikdy neřekli nic špatného.

Ono to v podstatě začalo výběrem triček. Shodli jsme se, ale ve výsledku se moc nenosila. Potom výběrem dárku pro naši třídní. Celé se to zamotalo a dva dny před koncem se pět lidí rozhodlo, že se jim již zaplacený dárek nelíbí, takže slečně, která to zaplatila ze svého a pak to vybírala, nedali peníze. Koupili dárek za sebe a my tedy jako skvělý kolektiv dávali dva dárky. Aspoň na růžích jsme se shodli. Už předem jsem odmítala jít i na rozlučku, protože nemám ráda přiopilé lidi a chlast by tam byl, ale stejně se nedokázali ani na tom domluvit. Žádná společná fotečka. Prostě konec a hotovo. Došlo mi to, ale nemám kvůli tomu špatný pocit. Do školy jsem chodila kvůli učitelům, kteří mi toho dali mnoho. Někteří mě naučili, že si věci člověk musí sehnat, když je nemá. Vzorový příklad, zeměpisář, který byl schopný nás hnát po všech třídách a narušovat výuku, když jsme neměli atlas. Že není hanba něco si opravit, třeba karboxylové kyseliny, když máte možnost. Nebo že existují lidé, kteří shromažďují nepotřebné věci a jsou schopni je přesouvat z bodu A do bodu B každý rok. Takovým lidem pomůžete a protáhnete si svaly. 

Jestli mě na celém konci školního roku něco potěšilo, kromě té sobecké radosti z odchodu, tak to bylo loučení s prvňáčky. Na začátku roku jsme je vodili a pomáhali jim ve zvykání si. Oni si pro nás připravili vystoupení a dali nám drobné dárečky. První dáreček je ten přívesek s ptáčkem. Někdo dostal víc. Moje Elenka mi nakreslila obrázek a ještě poskládala lodičku. Na obrázku jsem možná já. Když jsem to ukazovala Bendově mamince, udělala mi výklad. Například to velké modré kolečko je vaječník a tím, že je větší, prý pracuje více než druhý. Mraky jako symbol toho, že i špatné věci do života patří a musíme je přijímat. To je jen začátek. Poslední den byl slavnostnější. Před celým druhým stupněm jsme dostali vysvědčení a od naší třídní certifikát s těmito body:

Kompetence k učení - zajímá se o vše nové, téměř (?) nic nepodcenila prostě svědomitá
Kompetence k řešení problémů - problémy se snaží řešit, vyřešit a navíc se ještě i poučit
Kompetence komunikativní - komunikaci dříve vůbec nevyhledávala ale dnes je tomu jinak
Kompetence sociální a personální - své postavení si v kolektivu umí najít
Kompetence občanské - bude zodpovědnou voličkou
Kompetence pracovní - vyřeší kde co (jasně...)
Zvláštní znamení - nadaná, spolehlivá, dívka mnoha zájmů, dokáže být objektivně kritická, ráda poradí a pomůže, možná budoucí fotografka možná historička, možná učitelka, možná...

O vysvědčení jen krátce. Dvojka z matematiky. Mohu děkovat, že to nebyla trojka. Modlím se, aby mě na další škole vyučující navnadila na učení se matematiky. Je to krásný předmět a obdivuji všechny, kteří ji rozumí a dokáží ve všem vidět její smysl. Už nyní mám pocit, že na gymplu to bude stát za to. Spolužáci se na třídnické hodině zdáli být skvělí. Našla jsem si pár kamarádek. S kamarády to bude těžší, máme ze třiceti lidí jen sedm kluků. Hořím zvědavostí. Musím to dva měsíce vydržet! 

11 komentářů:

  1. Možná, lepší, že jsi školu změnila. Jelikož já se svými spolužáky byla 12 let *už od školky*. Řekla jsem svůj názor ohledně rozlučky a oni se do mě začali navážet. Poté celou rozlučku strávili tím, že mě pomlouvali. A jsem moc ráda, že mi to jeden spolužák řekl. Dost mě to mrzí, že se v těch lidech za 12 let skrylo tolik nenávisti k mé osobě. Odstřihla jsem tedy základku a jala se přemýšlet pozitivně. Také se těším na gymnázium až poznám nové lidi, ale učení se tam trochu bojím :-D
    Vidíš na naše předávání vysvědčení ředitelka raději ani nepřišla :-D

    OdpovědětVymazat
  2. Hodně štěstí v nové třídě :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Ach, toľko spomienok pri čítaní tohto článku. Akoby som čítala o sebe a našej triede. U nás to bolo podobné. Ja a moje tri kamošky proti zvyšku sveta...Ako vravíš, začalo to tričkami. Navrhli sme krásne, no oni to museli zmeniť na poslednú chvíľu, lebo to bol náš návrh a nakoniec sa zhodli na tom, že tie ich sú hnusné a nik ich nenosil. Boli sme prvá trieda na škole, ktorá skoro neusporiadala rozlúčku. A na konci po tých piatich rokoch nenávisti a faloše všetci začali fňukať ako si budú chýbať (pritom skoro celá moja základka išla na rovnakú strednú), ako tu bolo fajn a bla bla bla a my sme na to len pozerali ako: "Vám šibe, všetkým..." Triedna, ktorá pre nás za tých pár rokov pre nás urobila naozaj minimum, teraz sa s nami objímala a želala nám šťastie na strednej škole, pričom si myslím, že polovice triedy by nevedela povedať, kam v skutočnosti idú. Až sa robila spoločná fotka, krásne sme prešli pomimo. Odmietala som sa tam postaviť s pocitom, že sa lúčim s ľuďmi, s ktorými nemám nič spoločné. Čakala by som, že niečo budem cítiť, ale nič.
    Ani teraz na strednej, neviem, čo je to mať dobrý kolektív, ale je to lepšie. Strednú si užívam a hádam budeš aj ty :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jako byli i světlé chvíle, ale opravdu ten konec byl tak potupný, že si neumím představit, že bych zrovna od nás ze třídy viděla takové ty lítostivé řeči. Každej se rozloučil s kým chtěl pár otrlých jedinců si zašlo na pizzu(kde pak pomlouvali prý zbytek). Nejvtipnější mi na tom přijde ta věc, že slečna, která je neskutečně oblíbená a každý ji žere, četla proslov. Četla proslov, který jsem JÁ napsala jako slohovou práci. Pěkné, že? :-D
      Jak se mi bude líbit na střední, netuším, ale trochu se bojím učení, nejsem si jista, zda to zvládnu, asi se konečně budu muset učit i doma. :-)
      Přeji hodně štěstí a děkuji za komentář.

      Vymazat
    2. To dosť záleží aj od toho kam ideš, ako ti to išlo teraz. Pozri, ja poznám ľudí, čo na základke končili s trojkami a teraz majú jednotky a pár dvojak (a to sa neučia). Ja som na bilingve a fungujem asi tak, že tri mesiace voľno a potom tri týždne, čo vidím len knihy a mám čisté. A to som prvý rok mala čisté s tým, že som knihu ani len nevidela. Nájdeš si systém...Na strednej môžeš mať známky, aké chceš, len si musíš prísť na to, čo ti stačí, čo chceš a koľko voľného času si ochotná tomu obetovať. Osobne by som povedala, že som mala omnoho náročnejšiu základku ako strednú. Ja sa tiež bála a vážne je to zbytočné. Ono sa to nejak vyvinie...

      Vymazat
  4. Já ti přeju ať se máš na gymplu dobře a věřím, že tě učení bude bavit! :) Já mám po maturitě a už teď je mi po gymplu smutno, teď nastanou jen krušné časy :D

    OdpovědětVymazat
  5. "Bude zodpovednou volickou" :-D Myslim, ze na gymplu te to bude bavit :-) Jsi premysliva, chytra, vypada to, ze se rada a dobre ucis... s lidmi je tam vic o cem si povidat a gymplacky kolektiv se do maturity hodne silne stmeluje, vetsinou. Tak doufam, ze to bude i tvuj pripad :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Říká se, že přechod ze základky na střední je stejně zlomový jako ze střední na vysokou. Já ten první přechod (bože, to je fakt hrozné slovo. :D) strávila na osmiletém gymplu, takže mi ani moc neříká... ale gympl, ten bude pro tebe určitě boží. :3
    A teď hlavně léto, užívej si prázdnin. :3

    OdpovědětVymazat
  7. Velkej zadek je náhodou fajn. Když vidím někoho s velkým zadkem, mám chuť ho štípnout :-3

    OdpovědětVymazat
  8. Kompetence žít - ví, co se patří, co se prostě nedělá, co potěší a za co se nemusí stydět. :)

    OdpovědětVymazat
  9. No, neviděla jsem Tvůj blog celou věčnost, píšeš moc hezky.
    Teď jsem akorát končila taky jednu školu. Na to, že jsem se s kamarádem pár dní před koncem bavila a zjistili jsme, že půlku lidí, co s námi chodili na konzultace ani neumíme přiřadit ke jménu... Večírek byl poněkud jiný. Všichni jsme se objímali, fotili se spolu a najednou nám bylo líto, že to končí.
    Jinak na gympl prostě patříš, myslím, že jsem Ti to už kdysi říkala. Hodně štěstí holka :-)

    OdpovědětVymazat