27. července 2014

Chyby

Leželi jsme na posteli a povídali si. Ozvalo se zaklepání na dveře. Vešla jeho máma. „Čumáčci, potřebuji s vámi mluvit,“ začala rozhovor a my jsme se posadili. Oba jsme koukali s otazníkem nad hlavou a čekali, co se dozvíme. Snad s námi bude diskutovat o zítřejším obědě nebo nám řekne, že tady zítra vůbec nebude, to by bylo docela typické, až na to, že by se nikdy netvářila tak vážně. „Volal mi táta, že prý odešla, vracíme se k sobě. Budeme se stěhovat zpět, co vy na to?“ ptala se nás na náš názor. Jistěže já se nikam stěhovat nebudu, já mám rodinu tady, ale on se svojí mámou se budou vracet do města svého dětství. Není slušné nesouhlasit s dospělým. „Proč ne,“ řekla jsem ještě docela vesele. Když přítel viděl, že já s tím nemám problém, tak se flegmaticky též přidal: „Jasně, kdy přesně?“ „V neděli,“ a bylo úterý. „Jsem ráda, že vám to nevadí, miláčci, tak já zase půjdu pracovat,“ zvedla se a zavřela za sebou dveře. 

Přepadl mě hrozný vztek. Lehla jsem si a otočila se ke zdi. Hlavu jsem zabořila do polštáře a začala brečet. Podíval se na mě. Nechápal. On sám vůbec nebyl zdrcený a já přece souhlasila, tak proč jako brečím? První chyba. „Klárko, co se děje?“ chytl mě za ramena a pokusil se mě otočit tváří k sobě. Nic. „No tak, řekni mi to,“ to už tu v historii několikrát bylo, ale pořád nic. V hlase začal být nejistý až vystrašený: „Klári...“ a nic. Po chvíli sotva slyšitelně říkám: „Ale vždyť to bude šílené! Uvidíme se málo, je to daleko...“ „Proč jsi tedy nic neřekla?“ „Protože asi tvojí mámě neřeknu, že se nemáte nikam stěhovat, že nechci, že jsem na tobě závislá, ne? To se prostě nedělá.“ Pořád jsem se třásla a brečela. Začala jsem upadat do ještě větší beznaděje. On nevěděl, jak by měl zareagovat, pokusil se mě přitulit k sobě. Odvracím se, nechci. Dotyk mi byl v tu chvíli nepříjemný. Nejraději bych byla se zvedla a odešla, vždyť by to bylo pro všechny mnohem lepší. Druhá chyba. Udělala jsem tak. Zvedla se z postele, přelezla ji a pár věcí na zemi. Na gauči ležela moje taška. Začala jsem do ní balit. „Klári, co to děláš?“ nechápavě se ptal třesoucím hlasem a šel ke mně. „Jdu pryč. Asi stejně bude lepší, když se rozejdeme. V Olomouci bude spousta holek, přece se nebudeš omezovat vztahem na dálku,“ odpověděla jsem bez emocí. Třetí chyba. Šokovaně se na mě podíval, pak si sedl ke stolu a začal dýchat jinak, začal plakat. Už je to tady, povedlo se mi zase někomu ublížit, skvěle. Čas vypadnout. Hodila jsem si tašku přes rameno, rozloučil se velmi rychle s ním, s mámou v obývacím pokoji a bez jakýchkoliv otázek si obula boty a odešla. 

Teď si asi všichni říkáte, co to píšu za literární dílo. Žádné literární dílo. Tohle se mi dnes zdálo. Od osmi jsem na nohách, protože jsem nemohla usnout. Srdce mi bilo hrozně rychle, ruce se klepaly. Toto je jedna z mých nočních můr. Většina nočních můr je o tom, že se mě něco pokouší zabít, nebo po mně někdo jde. Ještě lepší jsou sny, ve kterých se budím ze sna do sna a nikdy nevím, jestli jsem konečně vzhůru nebo ne. V této noční můře se však ukázaly chyby, kterých se dopouštím ve vztahu k druhým lidem. Neříkám lidem pravdu, kterou by měli slyšet, abych je nezranila. Že se mi něco nelíbí je přece můj problém, proč by to měl řešit někdo jiný? Mlčím. Během toho se zhroutím sama do sebe, přestanu komunikovat a myšlenky na to, že by beze mě lidem bylo lépe, začínají. Všechno hrotím a vidím moc katastroficky, když jsem v té náladě. A v poslední řadě: Utíkám. Utíkám před lidmi, abych jim nepůsobila bolest, abychom si neřekli něco, co by nás mrzelo, ale ve skutečnosti je to bolí mnohem víc. Jsou z toho smutní, neví, co mají dělat, neví, proč se to stalo. 

Říká se, že chyby člověk musí napravovat. Mám hodně chyb, ale v komunikaci s blízkými lidmi jsou pro mě tyto tři chyby největší. Bojuji s tím. Pokaždé, když se to díky trpělivosti z druhé strany vyřeší, říkám si, že už to nikdy neudělám. Jenže udělám. Nevěřím na vykládání snů, ale tento mi přijde jako upozornění. Připomíná mi, co dělám špatně, abych si to uvědomila jindy než po problému. Abych to napravila. A já to udělám. Budu k lidem upřímná, budu říkat, co se mi nelíbí, přestanu propadat do stavu, kdy říkám bolestivé věci. Zastavím se. Neuteču. 

Lidé se mnou musí mít trpělivost. Mají ji. Jsou schopni mě podržet, i když jim to ubližuje. Děkuji vám, přátelé. Děkuji vám, které už beru jako rodinu. Děkuji vám, čtenářům, že jsem se mohla vypsat. Přece jen, co je psáno, to je dáno. Při projíždění archívem tu ten článek bude. A pokaždé, když na něj natrefím, uvědomím si. Uvědomím si, proč jsem ho psala. 

6 komentářů:

  1. Myslim, ze tyhle chyby dela kazdy, to zas neni nic zvlastniho. Taky rikam hnusny veci, utikam nebo nerikam pravdu.
    Jinak vyklad snu (hada videti=nekoho polibit) je blbost, ale sny zpracovavaji podvedomi:-) A asi dva sny se mi vraceji.

    OdpovědětVymazat
  2. Vždycky tam pro tebe budu. A nikdy tě nenechám odejít takhle levno. I když se zasekneš, jsi tvrdohlavější než já a když tě držím, jen stojíš a otráveně koukáš, stejně tě miluji. A ne, nepustím tě - tvrdohlavější než já ve skutečnosti nikdy nejsi. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Každý děláme nějaké chyby a zbavit se jich je velmi těžký úkol. Faktem je, že už jen to, že si je přiznáš, už jen to je veliký krok dopředu :) neměla bys zapomínat ani na to, že lidé, kteří tě milují (a není jich málo), tě milují proto, jaká jsi. Znají tě a vědí své.
    Drž se, má milá :)

    OdpovědětVymazat
  4. Dle toho, co čtu, máš úžasnou oporu ve Tvém příteli. Vím, jaké to je, dělat chyby (a že jsme si docela podobné), ale přítel byl ten, který mě držel nohama na zemi a nepřipustil nic špatného. Snaží se vydržet moje nálady, pracovat s nimi. Moje náladovost lidem hodně ubližuje, takže se to snažím změnit.

    OdpovědětVymazat
  5. Já když nemůžu říct pravdu, tak mlčím. Jsem na milosrdné lži alergická, protože jsem se kvůli nim nejednou strašně trápila a pak se prostě něco zlomilo a teď tu pravdu prostě řeknu. Ono je to leckdy lepší, než třeba někomu dávat falešnou naději...Nejdřív je to vždycky boj, ale ve výsledku ušetříš nepříjemností sebe i toho druhýho. Už mě kvůli tomu začalo pár lidí nesnášet, ale když nejsou schopni přijmout pravdu, nemůžu vedle nich existovat, takže mi zase tolik nechybí...je to vždycky o prioritách a o pohledu na svět.

    OdpovědětVymazat
  6. Takové sny jsou vždy k něčemu dobré. Obvykle varují před neuváženými kroky. :)

    OdpovědětVymazat