15. srpna 2014

O třech nátěrech aneb jak Taychi k novému pokoji přišla

Konečně. Po dvanácti letech jsem si mohla sama zařídit svůj pokoj. To je důvod, proč jsem se dlouho neozývala. Nemohla bych si ani zdi vymalovat, kdyby moje maminka na to nešetřila, za což ji obdivuji. Přece jen šetřit více jak rok a v jeden jediný den zase většinu z toho vrazit do linolea a nábytku, přitom se nerozbrečet, pronést: „No co, peníze budou, my nebudem,“ a táhnout se s těžkým nákupem a dvěma mopy, které jsme dostali k nákupu, chce hodně silnou mysl. Vlastně musela mít pevné nervy a byla to ona, kdo držel mne a tátu při zemi, kdo dohlížel na pořádek a systém věcí. Jak takové předělávání pokoje vypadalo v našem podání?

Vše začalo v pátek prvního, kdy jsem vyklidila všechny věci do předem přinesených krabic a naházela oblečení na gauč v obyváku, což mi přijde jako nejlepší způsob uklízení oblečení :-D. Také jsme s mým  tátou jeli koupit barvu. Já jsem přemýšlela o dvou. Modrá nebo hnědá. Několik lidí se přiklonilo k hnědé a já též. V regálech neměli moji vysněnou hnědou, už jsem začala panikařit, že si snad budu muset vybrat něco jiného, ale díkybohu bokem měli ještě jeden regál. Mohlo se zaplatit a jet domů, kde na nás čekal ještě můj starý nábytek. Ten rodiče kupovali zhruba v mých čtyřech letech, stěhoval se se mnou i před pěti lety. Musela jsem si od sousedů půjčit speciální klíč na pětihranné šrouby. Naši sousedi mají snad úplně všechno, pořád za nimi pro něco chodím, i když tu bydlí snad jen rok a něco :-D. Vše se rozmontovalo na prkna a narvalo se do našeho malého sklepa, ten je tak narvaný, že jestli tam někdy někdo půjde, spadne mu to na hlavu. Škoda snad jen postele. Spávala na ní od roku osmdesát devět moje sestra. Skončila na třísky, jelikož byla stěhovaná a kupovaná vcelku, samozřejmě postel a ne sestra...

Po zdemolování nábytku přišla sobota a malování zdí. Všeho se ujal tatínek, který má velmi šikovné ruce a hromadu štěstí (kdyby mu pojišťovna měla zaplatit každé jeho větší zranění, už dávno zkrachuje). Moje světle fialová se nemusela škrábat, uf. Byly obavy, zda hnědá nebude příliš tmavá. Neustále jsem nosila skleničky vody a ředila barvu, aby nám vyšla. Možná, že kdybychom neředili, nezjistili bychom v neděli, že je to flekaté jako kráva Milka. Jeli jsme tudíž znovu do obchodu pro kutily. Koupili barvu a zase natírali. Zjistili jsme, že potřebujeme zalepit znovu i díru po dveřích do kuchyně. Opět jsme tam jeli. Tentokrát pro podhledové čtverce. Začali jsme lepit, ale nějak jsme zjistili, že nám došlo lepidlo, zkusila jsem jiné, prožralo se to, takže znova tam táta musel jet, tentokrát pro lepidlo. Na mně v tu chvíli zůstalo umývání podlahy, jelikož jsme si nenatáhli fólii, nikdo na nás nedohlížel. Stejně to bytové lino je ošklivé. Během toho umývání jsem se stihla i zfetovat ředidlem. Někde totiž zůstaly lepící pásy po strhnutém koberci a jinak to dolů nešlo. 

Pondělí. Mamince začala dovolená. Koupit nábytek a lino, náš plán. Tatínek dobrovolně jel s námi do Ikei, kde jsme vybíráním nábytku strávili čtyři hodiny.  Měla jsem nábytek ze tří čtvrtin vybraný už na internetu. Chtěla jsem bílý. Vše se sepsalo a vyrazilo se do samoobslužného skladu. Dva vozíky. Já jeden, táta jeden. My už nervní. Dvě hodiny jsme nabírali nábytek. Po zaplacení jsme se ještě sólo s maminkou vracely do skladu pro kuchyňský stůl a židle. Mezitím si tatínek všiml, že vzal dvě kancelářské židle, protože si myslel, že jsou to kuchyňské. Hodinu jsme stepovali u služeb zákazníků, než jsme se dostali na řadu. Vrátili jsme židli, zaplatili odvoz. Hurá pro lino, měli jsme jen hodinu času. Náš milovaný obchod pro kutily. Nemohli jsme přece vynechat ani jeden den, zvláště můj tatínek. Zde jsme vybrali celkem rychle tmavé linoleum. Zbytek času jsem si vybírala dva plakáty na zeď, maminka zase světlo. Mám Thora a Dalai Lamovu zen abecedu. Jelikož náš nákup dvakrát převýšil tisíc korun, dostali jsme dva mopy. Táhli jsme domů nákup potravin, plakáty, světlo, mopy(dle tátových slov můžeme jet stereo) a podlahové lišty. Ještěže jsme se do toho autobusu vešli. 

V úterý se jen uklízelo, jelikož jsme, dle maminčin slov, překopali úplně všechno. Nastala středa. Tatínek měl přijít hned ráno, jelikož nám měl být dovezen nábytek i linoleum. Modlili jsme se, aby dovezli nejdříve linoleum, ale bylo to přesně naopak, ačkoliv prodejna pro kutily byla blíže než Ikea na druhém konci Brna. Brzo ráno jsme tedy nacpali osmnáct krabic do kuchyně. Složili jsme ve volném čase jen tak kolečkovou židli, stolek a židle do kuchyně. Linoleum mělo dojet mezi desátou a jednou, ale stalo se tak až ve čtyři hodiny. Hodinu jsme tu čtyřmetrovou roli nesli do pátého poschodí, maminka se neustále kroutila a vypadalo to, že nás všechny počůrá smíchy, jako vždycky. Hodinu ho řezali a štelovali. Hodinu a půl jsme lepili s tatínkem lišty. Maminka nám u toho dávala do úst kousky chleba, abychom neztrácely čas večeří. O půl osmé jsme mohli začít skládat nábytek. První přišla na řadu postel, dávalo nám to zabrat. Hráli jsme u toho hádání osobností (Maminka: „Žije na horách?“Já: „Ne.“ Tatínek: „Co to je za blbou otázku?“ Maminka:  „Si děláš ze mě prdel, ale moh' to klidně být Janošík, ona je toho schopná!“). O půl jedenácté tatínek odcházel domů. 

Další dny jsme skládali opět nábytek. Největší zlo byla dlouhá komoda, ta nám zabrala pět hodin, možná bychom ji nesložili, kdyby na internetu nebyl video návod, což jsme pak praktikovali i u stolu. Hrozně jsme se u toho hádali, jelikož maminka vždy držela plán z jiného pohledu, než to tatínek skládal, takže to trvalo delší dobu. V pátek se na nás maminka vykvajzla, prý že si to máme dělat sami, že už ji můj pokoj nezajímá. Zrovna jsme skládali skříň. Po postavení kostry se musela otočit, aby se tam natloukl zadek, ale při postavení to zapraskalo a celé se to začalo sunout na stranu. Vytrhaly se šrouby. Dvě hodiny jsme zarytě seděli s tatínkem a koukali a přemýšleli, co dál. Už jsem psala reklamaci, protože jsme vše dělali podle návodu. Tu navrhl, abychom to zkusili otočit, prý to ten zadek zpevní. Díkybohu! Jinak by nás asi oba dva čekala smrt vržením z okna. Pak už jen do deseti se montovala komoda u postele, opět jen my dva, jenže na nás už při tlučení hřebíků bušili sousedé, ať neděláme rámus. Pojedli jsme guláš a tatínek odešel. Tichá domácnost.

V sobotu tatínek došel, aby zatloukl těch pár hřebíků. Nakonec byl zaúkolován. Po tiché domácnosti ani památky. Maloval a lepil lišty v kuchyni. Dále tapetoval moje dveře, kdesi se našlo deset metrů samolepicí tapety. Odcházel o půl jedenácté. V neděli pro změnu přišel jen pro vyprané prádlo. Maminka dostala nápad, že prý jí otapetuje ještě jednu poličku. Další nápad, další poličky. Já a maminka jsme uklízely, potom jsme zašly do obchodu, jelikož jsme neměly co jíst, a k maminčině hrůze nám došly sáčky do vysavače. Donesly jsme domů dva litry piva, za odměnu. Měla jsem velikou žízeň. Pila jsem jako neurvalá. Pak se mi hodinu motala hlava. Tak se pozná, že alkohol moc nepiji. 

Konečně hotovo. Ještě se budou dokupovat nějaké drobnosti, třeba obrazy, protože plakáty už mi servaly kousky zdi, ale dá se v pokoji žít. Tatínek už nikdy k nikomu nepřijde jen tak. Nedivila bych se, kdyby jen tak jezdil do toho obchodu pro kutily a krátil si volné chvíle. Já mám svoje vysněné hnízdo, kde si mohu číst, přemýšlet, fotit a hlavně spát, jelikož spánkem trávím většinu dne. Abych tu jen netlachala, dám sem pro porovnání fotografie. Pro zvětšení stačí kliknout. Za kvalitu se omlouvám, hrozně se mi třesou ruce a navíc je pořád zamračeno, takže světlo nic moc. :-)



10 komentářů:

  1. Moc krásnej pokoj :) Ten první byl takovej dětskej, ten druhej je pro slečnu :) A ta hnědá je super! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Pěkná změna. :) .. Já kdybych si mohla zařídit pokoj podle sebe, tak jdu taky do hnědé barvy. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Ta fotka s tím Friscem se mi fakt líbí! :) Mám ho ráda a ty jsi ho vyfotila fakt hezky! Pokojík máš krásný. :) V bytě máme všude taky stěny bílé, ale teď bych chtěla jednu v obýváku červenou. ^^

    OdpovědětVymazat
  4. Pokoj vypadá skvěle. Já jsem uvažovala, že bych vymalovala aspoň jednu stěnu, abych je neměla všechny jen bílé, ale jsem líná vystěhovávat nábytek, tak jsem to vyřešila aspoň tak, že na ní mám od nejlepší kamarádky obraz Audrey Hepburn a dneska budu věšet duhovou vlajku ze včerejšího pochodu Prague Pride - jestli se mi teda podaří přemluvit tátu, aby mi na ni navrtal háčky nebo šroubky, protože já s vrtačkou nejsem zrovna kamarádka a byla bych schopná si navrtat elektriku :D

    OdpovědětVymazat
  5. Téda, gratuluju k novýmu pokoji ;) S tou hnědou to vypadá dobře :)

    OdpovědětVymazat
  6. Vypadá to úplně nádherně, tak nějak studentsky. A kombinace bílého nábytku a hnědé zdi působí moc útulně. :3 Věřím, že ti tam bude dobře.
    A takové velkolepé stěhování a malování a stavění a dávání podlahy... muselo to být strašně moc práce, mě stačilo, když jsem u sebe dva roky zpět malovala a procházela věci, úplně stačilo. :D

    OdpovědětVymazat
  7. Bude to nezvyk, zavítat k tobě na návštěvu a ocitnout se v neznámém. Ale budiž, aspoň tam bude hezky. :)

    OdpovědětVymazat
  8. Máš to krásný, zrovna v mých oblíbených barvách! Taky bych si přála mít takový velký pokoj. :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Taky jsem přes prázdniny předělávala pokoj a musím tě i tvou rodinu pochválit, dopadlo to opravdu skvěle! Moc se mi líbí hlavně ten bílý nábytek :)

    http://ordinary-silly-things.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
  10. Super změna, moc se mi to líbí, ta hnědá je fajn:-)
    www.passengersmaniac.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat