8. října 2014

Tank v pokoji aneb jak pokračuje moje existence na škole

Vlasy jako řasy v řece vlní se pomalu ze strany na stranu. Srdce tluče hlasitě, slyším hučet vlastní krev. Okolo nic než voda. Příjemně teplá, uspávající. Snad jako věčný sen, který nesmí být přerušen. Takhle si užívám já ty dva dny v týdnu, kdy se opravdu ponořím kompletně celá do vany, abych si umyla vlasy. Miluji pocit vlnících se vlasů, které mi proklouzávají mezi prsty. Jako malá jsem vydržela ve vodě ležet třeba půlhodiny. Nyní je však času nedostatek, zvláště jak začala zase škola. Po dvou měsících nic nedělání, kdy jsem si mohla úkony rozvrhnout třeba na celý den, přichází chvíle, kdy musím volit mezi méně důležitými věcmi. Teda... Ehm. Stále jaksi dělám spoustu volnočasových aktivit, takže nedostatek času je jen klam. 

Musím uznat, že je poznat, jak musím cestovat, narozdíl od let minulých. Do školy jezdím pořád stejně, ale ze školy mohu volit různé spoje, také kombinovat pěší chůzi. Cesta mi trvá o hodinu déle. Naše škola je ve středu města, na krásném kopci, odkud je báječný výhled. Navíc naše třída je ve čtvrtém patře, takže třetina hodin je alespoň z jedné poloviny příležitostí k zírání ven. Samozřejmě to nemění nic na tom, jak dávám pozor v hodinách. Student jsem opravdu pilný. Dokonce tak pilný, že si dělám dobrovolné domácí úkoly, nutno doplnit že do fyziky, a také chodím jako první na porážku zkoušení. Kromě tří známek, snad to nezakřiknu, se mi zatím daří. Dvojky jsem dostala zatím jen v zeměpise a chemii. Nic si z toho nedělám. V hodinách však musím krotit své neposedné ruce, které už jen ze zvyku na profesory mávají, i když se jedná jen o řečnickou otázku. Mojí vášní je informatika, protože probíráme hardware, dále dějepis, i když neprobíráme druhou světovou, ale jenom středověk. Mezi kluky mám zřejmě pověst IT specialisty. Nevím, jenom jsem poradila, co s virem, a vysvětlovala několik pojmů z hodin. Nejsem už tolik vyděšená z francouzštiny, jelikož mi dochází, že snad už bude jenom lépe, že  to nemůže být tak těžké, že se musím učit, abych příští rok rozuměla rodilé mluvčí. 

Co se týče celkově mých nových kamarádů, obklopila jsem se, trochu nečekaně a nechtěně, chlapci. Možná je to jen náhoda, že s nimi chodím ze školy domů, že pořádáme náhodné průzkumy po Brně, jelikož všichni tři jsou mimobrněnští. P. je pro mě velmi dobrým kamarádem. Minimálně spolu mluvíme snad o všem slušném a docela osobním. Pomáháme si. Řešíme spolu naše těžké životní situace a děláme si ze sebe srandu. Nosíme si u oběda pití (i když sem tam se najde nějaká moucha). Dává mi jídlo, aniž bych si o něj řekla, neskutečné. Usmívá se tím povzbudím úsměvem při hodinách matematiky a latiny, když prohlašuji, že absolutně nevím, co tam dělám. Tak obětavého člověka jsem ještě neviděla. Alespoň jsem konečně našla spřízněnou duši, co se týče obětavosti. Můžeme si pomáhat navzájem, můžeme pomáhat ostatním a těšit se z toho :-). Bavím se i s dívkami, zde už je to ale velmi různorodé. S každým se bavím o něčem. Jak to nazvala naše dívka s červenými vlasy (ta, které se při mši udělalo nevolno): Jsme záchodové  a svačinové kamarádky. Chodíme spolu ve škole na svačinky, abychom si mohly povídat. A jelikož jsou u nás záchody hrozně daleko, vždy na konci každé chodby, na které je asi deset učeben, i cesta na záchod je velmi dlouhá a je čas na povídání. Ze svačinky pak nosíme Aničce a Stele rohlíky. Vždy si vezmu ještě k svačině rohlík, i když vím, že ho nebudu jíst. Klárka se mnou jezdí do školy. Občas potřebuji mluvit i o holčičích věcech, přiznávám. Třeba o tom, jak jsem se ráno nestihla ani učesat nebo jak se mi líbí druhý latinář a jeho košile. 

Za ten měsíc školy mám za sebou i pár zábavných okamžiků. Třeba ten, jak jsem zmateně vedla zhruba šest lidí po celé škole do učebny 213, která neexistuje. Totiž je to číslo kabinetu naší profesorky na matematiku. Napsala jsem si ho k rozvrhu, ale myslela jsem si, že je to třída. Všichni byli moc nadšení :-D. Dále jak mi v jídelně spadla vidlička na nohu a já začala poskakovat na jedné noze, aniž bych mluvila sprostě. V tělocviku jsem snad ještě nic neudělala správně. Neuběhla jsem dvanáctiminutovku, i když jsme na základce běhávali dvacetiminutovky, neuběhla jsem osm set metrů. Dokonce jsem se stihla i zmrzačit. Spadla mi koule na prostředníček na levé ruce. Nic vážného, stejně jsem opět poskakovala na místě a neklela, ovšem nechala jsem si dát led, když už si pro něj šla Stela s ránou nad obočím, také od koule. Velmi často mluvím a mám pocit, jako kdybych byla z jiné planety. Ne, opravdu, třeba o počítačových hrách nebo o magicích, či o filmech a knihách. V obličejích posluchačů se zračí výraz nepochopení, to pak z mluvení přecházím do breptání pro sebe sama. A očividně jsem největší úchyl. Hodně se směji dvojsmyslům, ne že by u nás byli nějací slušňáci, to ne, ale občas to působí, že já to říct nemohu, ale oni jo. Takže u oběda pak potichoučku posrkávám polévku, místo svých poznámek :-D. 

Ve volném čase bývám s Bendou, hraji magicy nebo spím. I ke čtení knihy se dostávám jen výjimečně. K článku se dokopávám dlouho, popravdě už dva týdny. Vždy mě chytne černé svědomí, že bych měla dělat něco jiného. Momentálně bych se třeba učila již zmíněný jazyk  francouzský, ale jelikož máme místo toho zítra pauzu, nemusím se učit nic :-). Ještě mě napadlo zmínit, jak jsem se včera sama překvapila. V češtině nám paní profesorka říkala o Matyldě (její pes, pro nás už známý, dle jejich slov nejhezčí pes na světě), jak znesvětila čerstvě čištěné koberce. První, co mě napadlo, byl tank A11, s označením Matilda. Nejsem nadšenec do tanků, ale představte si, že by vás v pět hodin ráno vzbudil tank, který vám znesvětil koberec v obyvacím pokoji. Neskutečné, že? Navíc jsem si rozšířila svůj seznam přání. Chci obraz keporkaka s lenochodem a pásovcem. Pořád mám prázdné zdi v pokoji. Také chci plachetnici, dobře, prostě loď. Obří jako měl Stannis. Jenom tak. Bohatě se však spokojím s pouhým modelem nebo obrazem, opět. Opravdická by se mi totiž prý do pokoje nevešla a navíc by mi byla k ničemu. 

Doufám, že jsem vás neodradila svoji dlouhou prodlevou mezi články. Také se modlím, abych pořád psala tak, aby vás to bavilo číst, i když já sama mám pocit, že jste během tohoto článku museli alespoň desetkrát zívnout a jít si uvařit kafe. Ano, něco se změnilo, neumím to identifikovat, ale tohle jsem momentálně já. :-)

18 komentářů:

  1. Z francouzštiny strach neměj. Je to akorát rychlý a blbě se to rozumí. :D
    Latiny si važ, ve skutečnosti se hodí. A samozřejmě JSI náš malý IT expert. Kdo nám přece stahuje filmy...? :P
    Je fajn, že nemáte (alespoň zatím, ale nepřeji ti to ;) ) ve třídě žádné egomaniakální idioty. Ti dokáží všechno velmi účinně po....kazit. :)
    Matilda v obýváku je seriózní potíž. Ale plachetnice ? To mluvíme o zcela jiných rozměrech! Chci říct, toho problému.... :D
    Já mám tvé něčím nové JÁ rád. Je takové... svěží a optimistické. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Podle mě si to sedne a budeš mít za chvilku času víc a nebudou třeba takové prodlevy mezi psaním ;) a nebo budeš mít víc času na to umývat si vlásky a nekonečně si to užívat! Zvykneš si, bude se Ti lépe učit a hlavně informace půjdou rychleji do hlavy. (taky jsem vždycky viděla výhodu v tom jít na porážku mezi prvníma - nesnášela jsem, když jsem se pak musela stresovat :-) )

    No a Tvoje patálie jsou nejlepší!! (hlavně neexistující učebna :D)

    OdpovědětVymazat
  3. Heh. Jsem velmi ráda, že nejsem jediná koho trápí neexistující učebny ;-)
    To je velmi skvělé, že tě netrápí špatné známky. Mě momentálně trápí hlavně chemie. Přeji ti mnoho úspěchů a krásných známek.
    Zase obdivuju tvou znalost IT. Jelikož IVT budeme mít až ve druhé ročníku, tak žiji počítačový život asi jako všichni zapnu a vypnu :-D
    Obdivuji, že se chceš nechat zkoušet první. Já jsem z toho vždycy strašně vynervovaná, že toho na to zkoušení neumím dostatek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zapomenula jsem dodat, že tvoje fotky jsou opravdu božské. Jsi opravdu skvělá fotografka ;-)

      Vymazat
  4. Držím ti palce ve škole! Smích zahání stres a kluci můžou být dobrými kamarády - já měla vždycky víc klučičích kamarádů, než těch holčičích..:).

    OdpovědětVymazat
  5. Tyjo :) máš super, že máš ve škole super známky :) to já tak zase s takovou jistotou nemůžu říct :D - hlavně ať ti to s těma známkama vydrží :)
    jináč super fotky :3

    Silluety, -silluety.blog.cz

    OdpovědětVymazat
  6. Po čase pauzírování (čtenářského mého) - nadále vidím tu okouzlující čtení, vyjadřování a nápaditost..
    Vzpomněl jsem si, jak jsem kdysi na rodičovskou schůzku na gymplu naší dcery dorazil zpožděně do třídy a tam potom v nekonečném čase se divil, že se pořád nedozvídám něco, co by mě oslovovalo. Až nakonec mi došlo, že sedím ve špatné třídě..

    OdpovědětVymazat
  7. Taky mám teď hroznou prodlevu mezí články. Ale je to spíš tím, že jsem víc venku. :) Jinak vanu naprosto miluju a teĎ si ji užívám ještě víc, protože s přítelem ji v bytě nemáme, tak si do ní vždycky vlezu, když jsem u našich aspoň na hodinu. :) A když na mě klepou, jestli se netopím, tak jim odpovím řvoucím "já doma nemám vanu!" a oni s chápajícím "aha" zase odejdou. :D

    OdpovědětVymazat
  8. Sakriš... zezadu ty vlasy vypadají fakt děsně...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale huš, protože jsem napsala sakryš s měkkým i? :D Žádný slovo to není tak jako tak (-.-) :D

      Vymazat
    2. Ne-e, protože si myslíš, že tvoje vlasy jsou zezadu strašné. To není pravda. Jenom v matice kluci přemýšleli, jak bys vypadala s dlouhýma :-D

      Vymazat
  9. To je neuvěřitelně pozitivní článek :) Vůbec tě obdivuju, že to tak všechno zvládáš a ještě si dokážeš užívat :)

    OdpovědětVymazat
  10. Myslím, že podle toho obrázku a pár detailů vím na kterou školu chodíš, jezdím kolem ní do té své :D (tedy ne přímo kolem ní, ale kousek dole pod ní ^^"), jednou jsem tam myslím i byla ;) co se týče poznávání Brna, už od minulého roku jsem se do toho dala, někdy je to opravdu super. Ze školy to máme kousek od centra, takže není co řešit ;)
    Ohledně hledání neexistujících tříd, taky se nám stalo něco podobného :) hledali jsme třídu a nakonec zjistili, že je to kabinet ;), ale nemá v tom být takový zmatek, že? ;)

    OdpovědětVymazat
  11. francuzstina je krasny jazyk- tazky ale naozaj krasny! drzim palce!


    Pozyvam na 5 rocnu giveaway o kozmetiku Bioderma, stylove hodinky a poukaz na 50€! Tu: http://www.biancaprincipessa.blogspot.sk/2014/11/mega-naj-naj-giveaway.html

    OdpovědětVymazat
  12. Pry enem středověk. Já chcu taky brát středověk! Už mi to moderní umění leze nosem.

    A úplně tě chápu , co se nepochopených gzychtů týče, kéž bych aj ve škole měla s kým kecat o metalu (Ády není 100% zasvěcen).

    OdpovědětVymazat
  13. Upřímně tě obdivuju za to, že rozumíš informatice. :) Já jsem ráda, když zapnu počítač, celkem si poradím i s wordem, powerpointem a dalšími programy, které potřebuji do školy, ale jak mi najednou naskočí nějaké zvláštní upozornění nebo si mám něco přeinstalovat, tak na to volám všechny okolo, protože je to pro mě naprosto španělská vesnice. :D Nedokážu si teda představit, že bych měla nějak likvidovat vir (pořád spoléhám na to, že ho sežere antivirák) nebo o tom jenom někomu vyprávět. A ještě si mě uklidnila v tom, že nejsem jediná na celé planetě, která si v kolektivu našla víc spřízněných duší v klučičích řadách. Já nevím, ale s holkama jsem si nikdy moc nerozuměla, často mi přišly takové... divné! Kolikrát když vidím, jak se dokážou nesmyslně šňafat i kvůli naprosté kravině, tak si spíš přijdu jak někde ve slepičárně. A jen ať si to přečtou! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zde to není kvůli tomu, že by se s mými spolužačkami nedalo bavit. Jsou zlaté a úplně skvělé. Můj proces bavení je tak nějak náhodný, takže si kolikrát neuvědomím, že jsem se s holkama třeba celý den nebavila. :-D

      Vymazat