26. dubna 2015

Kreslení světlem pomáhá udržet si dobrou náladu

Během minulého týdne jsem se neustále vracela k vašim komentářům. Potěšily mě a chtěla bych na každý z nich odpovědět po dopsání článku. :-) Myslím, že přispěly k mému rozhodnutí psát i nadále. Blogspot a deviantart jsou tedy má internetová působiště. I instagram jsem zrušila. Dnešní článek bych chtěla věnovat nejen věrným čtenářům, ale především Bels, která si povzdychla nad absencí fotočlánků. Doufám, že si jej náramně užijete. Fotografie jsem pořídila svým tabletem.

Poprvé jsem svoje nohy vyfotila dva roky zpátky, na podzim, kdy jsem se vyzula a pořádně si užila vlhké barevné listí. Stále mám pocit, jako kdyby mé nohy byly hobití. Nikdy jsem se nechtěla pochlubit svojí pedikúrou. Kdyby ano, možná bych měla ostříhané nehty. Když vznikl tento snímek, šla jsem do školy. Pršelo, všude bylo zataženo. Vítr po ulici roznesl odpadky, ale na šedém chodníku přímo zářily okvětní lístky růže. Nevím, kde se tam vzaly, ale uchvátily mě a já musela zachytit kontrast, i když jsem měla dobíhat tramvaj.

Všimla jsem si, že  focení nohou je trend dnešní doby, zvláště nohou u moře, nebo pro pokochání se botami. Mám sotva troje boty, takže chlubení nepatří k mým zálibám. Navíc je mám často od bahna, protože je mi zatěžko si je každý den leštit a chodit jen po vyhrazených cestách.

 Do mých sedmi let mi maminka vždy nechala udělat dort. Byla jsem nevděčná a ozobávala jsem jen mandličky nebo sypání. Vnitřek mi nikdy nechutnal, protože jsem si zvykla na vláčné korpusy, které pekla moje babička. Jenže mi nestihla upéct dort ani hromadu kremrolí, jak jsem ji prosila. Samozřejmě mi není smutno kvůli tomu. Chvíle strávené v prádelně, místnosti pod domem, kde se nacházel kotel a trouba, protože babička odmítala péct v troubě normálního sporáku v kuchyni, se mi neustále vracejí. Až ve čtrnácti jsem objevila kouzlo medovníku. Také si sem tam dám něco jiného, jako tady na francouzském koloniálu, kde jsme byly s Terezkou, moji spolužačkou. Banán, čokoláda a jahody. Právě zdejší cukrářky nám ukázaly, že dort může být chutný, aniž by obsahoval dvě kila cukru. 


Když jdu ráno do školy, tedy spíše běžím, nevidím tolik barev jako odpoledne. Květiny se na noc zavírají a ráno je světlo teprve krátce, takže se nestíhají rozevřít. Sedmikráska chudobka má výstižný název. Není bůhví jak barevná, navíc je drobná, ale narozdíl od pestrých květin kvete skoro celý rok. Vždycky jsem chtěla plést věnečky ze sedmikrásek, ale neumím to. Jednoduchá dívčí zábava. Tedy, uplést věneček uměli i kluci. Vzpomínám si, jak párkrát spolužáci pletli ve školní družině věnečky z pampelišek, aby je pak zahodili za plot nebo je s hrdostí dali nějaké spolužačce. A já se vždycky cestou ze školy podivuji, jak se na některých místech tvoří bílé koberce.


Domnívám se, že naše město se rozhodlo zasadit všude co nejvíce růžových stromů. Ve čtvrti, kde bydlím, nasázeli stromky kolem cest, takže během kvetení je příjemné se pod nimi projít. Když zafouká vítr, je to jako kdyby sněžilo. Přeji si, aby do pátku vše neopadalo. Jak by jinak páry trávily Máj? Vzpomínám si, jak jsme jednou na prvního máje s Bendou prošli všechny stromy od zastávky až k nim domů. Nebyl to můj nápad. Překvapil mě. Jsem snílek, až naivní, řekla bych. Znamená to pro mě velmi tvrdý náraz, když mě něco srazí na zem, ale stejně se nepoučím. S přibývajícími lety ale maličkosti mizí a nejsou tak důležité. Mám pocit, že ve vztahu to tak je. Už se člověk netěší jak malé dítě, není závislý, ale užívá si přítomnost toho druhého. Někdy jsem četla, že člověk ve skutečnosti nechává toho druhého, aby si jeho přítomnosti užíval, ale nepodmaňuje se mu. Kráčí sám, ale je rád, když vedle něj chvíli kráčí jeho spřízněná duše. 

Spolužák, který se zamyšleně dívá z okna. Znám ho osm měsíců, přesto se v něm nevyznám. Občas jako kdyby chtěl uniknout světu tím, že se zesměšní a dovolí, aby se mu každý smál. Mluví pomalu a rozčiluje se nad maličkostmi jako dítě. Vyjadřuje se vulgárně. A potom používá cizí dlouhá slova, cituje z knih. Mluví o knihách a historii, jako by všechno prožil. Chová se jinak, než jaký je. Neumím poznat, co zrovna cítí, jak vnímá ostatní. Připadám si vedle něj jako blbec, zvláště s mými sklony lidem vše vysvětlovat. Protože jak sám řekl: Nejsem ničí máma. Možná to nemyslel vážně, ale pomohl mi a já se tak krotím v tom, co lidem říkám. :-)

Bílé na černém je zde popsáno, jak se pohřbívalo ve starozákonní době, dle židovských pravidel. Pro bohaté hrobka s několika místnostmi ve skále. Těla zamotaná do plátna. Vchod zavalený kamenem. Malůvky doprovázely výklad našeho profesora v hodinách náboženství, které byly věnovány Velikonocům. Předešlá hodina se nachází na zadní straně velkého papírového tučňáka, protože nebyla k dispozici tabule :-D. Hodiny s profesorem mě baví, protože se dozvídám mnoho informací a také, jak křesťané a židé vykládají Bibli. Nikdy se nám nepokouší vnucovat svůj názor, což oceňuji. 

Již jsem psala, jak jsem si našla kamaráda z Turecka na interpals. Zde je balík, který jsem dostala. I já jsem mu poslala balíček, tedy spíše normální dopis s přívěskem na krk a pohled s Petrovem. Slíbili jsme si, že zásilky rozbalíme společně na skypu, jenže moje obálka se zdržela. Máme podezření, že se ztratila, takže počkám týden, a pokud nedorazí, tak posílám novou. Batu nechtěl, abych čekala dlouho, a přiměl mě, abych svůj balík rozbalila. Uvnitř byla záložka s kresbou mauzolea v Ankaře, pohled s lodí z Istanbulu a cd s tureckou hudbou. Cd mi poslal hlavně kvůli jedné jeho oblíbené písni a kvůli Baglamě, kterou si koupil a nyní se na ni učí hrát. 


Tohle skvělé auto stojí v ulici, která vede ke schodům na Petrov. Vždycky tam parkuje, když si tam jdeme sednout s Bels na lavičku nebo na schody. Bels se vyskytuje v Brně často, kvůli práci. Občas za ní chodím do krámku. Máme možnost se po dlouhé odmlce zase vidět a popovídat si. Naposledy jsme si sedly právě na schody. Sluníčko začínalo hřát a my jedly hranolky, protože na ně Bels měla chuť. V ulici pobíhal malý klučina a pokaždé se zastavil u auta a čekal, pak se rozběhl znovu. Po nějaké době si jej zavolala maminka a už se u auta nezastavil. Bylo to samozřejmě v moment, kdy mě napadlo jej vyfotit. 

Čerstvě ostříhaný Berýsek si potřeboval udělat selfie. A co by to bylo za selfie bez sluníčka, knížka a pořádného hrnku čaje? Bohužel starbucks kafe nebylo, a tak musel postačit obyčejný Earl Grey v kočičím hrnku. Berýsek už není žádný mlaďoch, ale já mám vždycky pocit, že drbu štěně. Je čiperný, narozdíl ode mě. Oba dva rádi vydáváme divné zvuky. Hrozně rád lidem vylizuje uši. Pro mě je tedy nebezpečné, abych seděla na gauči, aniž bych dávala pozor. Umí totiž vyskočit na opěradlo, přiblížit se a začít olizovat. Když Benda zjistil, že nemám ráda tak blízký kontakt se zvířátky, začal mě více lechtat na zemi, přičemž vždycky volá: „Berýsku, no poď sem, poď Klárce vylízat uši!“ a já sebou házím, pištím a snažím se uniknout trestu. Naštěstí je to pes malý a občas nechápavý, a tak sedí a kouká. Člověk na něj může mluvit, tleskat, ukazovat, ať přijde blíže, ale on se nehne a na člověka se dívá, jako kdyby  mu hráblo a mluvil do zdi. 


4 komentáře:

  1. Přitel má také psa. Velmi podobného Berýskovi. Akorát je na mé zvyky trochu malý a vždycky si přijdu, že když ho blbě chytnu tak mu něco provedu. Doma máme totiž v celku velkého psa.
    Vždycky mě zajímalo pohřbívání ač se smrti velmi bojím.Nevím proč, prostě mám k ní respekt. Asi přirozené.
    Ač máš zde fotky z tabletu stále v nich vidím to kouzlo, to malé nadšení.. ;-)
    Přejiti dále tolik slunečných dní ;-)

    OdpovědětVymazat
  2. Ty umíš ty fotky ještě tak zajímavě popsat. :) Taky mám ráda tyhle články. Já si teď pořídila konečně vysněnou zrcadlovku, tak jsem ráda, že si můžu hezké okamžiky zachycovat ještě lépe, i když to ještě tolik neumím.

    OdpovědětVymazat
  3. Je moc příjemné, vidět také někdy na nějakém blogu nějaké fotky, které jsou jiné než ty profesionální. Je potom poznat, že tě to opravdu baví a fotíš pro radost... :)

    OdpovědětVymazat
  4. Neznasam fotky bosych noh na plazi :D a nie preto, ze by som zavidela.. ale ako pises je toho uz moc :D

    OdpovědětVymazat