2. července 2015

Wasabi aneb konec prvního ročníku

Wasabi mám ráda. Když mám příležitost, kupuji si arašídy ve wasabi. Když jej umíte jíst, cítíte jeho chuť, ale pořád vám patří váš nos. Pokud se to ale nenaučíte, tak při jakékoliv příležitosti se mu vyhýbáte, nebo jste nachytání kamarádem, který se vás pokusí nejapným: „Dáš si?“ zabít. Díky nějakému anonymovi se dostávám k psaní článku. Upřímně jsem už uvažovala o tom, že nechám internetový prach, aby na můj blog pomalu usedal, ale pak jsem viděla komentář a vzchopila jsem se. Chtěla bych vám popsat, jak jsem žila prvním rokem na gymnáziu, ačkoliv to není tak dechberoucí. A také se dozvíte, proč se v tomto článku ocitlo wasabi. 


Když jsem nastupovala na novou školu, v uších mi zněly známé fráze učitelů ze základní školy: Budeš se muset učit. Na střední škole se vás nikdo na nic ptát nebude. Na střední škole budete plakat, abyste mohli zpět na základní školu. Na střední škole jsou samí přísní kantoři, kteří čekají na každou chybu, kterou uděláte. Na střední si nedovolíte jít k doktorovi nebo na týdenní dovolenou.  Samozřejmě záleží, na jaké jste škole, ale na té mé neplatí ani jedno z toho. Ano, může se vám všechno stát, pokud jste lajdák a všechny autority máte u zadku, ale normálnímu studentovi se to u nás nestane. Přesvědčila jsem se hned první měsíc ve škole, kdy jsem stále myslela, že nás šetří jen z lítosti, ale zůstalo to tak. Na adaptačním kurzu dokonce jeden z instruktorů upozornil, že naše škola je spíše rodina. Všichni ví všechno. Starají se o smutky i radosti. To se mi úplně nepotvrdilo. Stejně se tam cítím mnohem víc doma než na základní škole. Ano, naše třída nemá nuceně každý měsíc nově dělanou nástěnku. Nemáme tam ani obrázek. Dlouhou dobu jsme se kochali jen Císařovýma ofocenýma rukama. Ale máme úžasný výhled. A z oken se díváme mnohem více než dozadu na nástěnku. 

Abych úplně nepřechválila mezilidské vztahy. Není možné zalíbit se všem. Já uznávám, že mi někteří lidé lezou na nervy, sotva otevřou pusu. Třeba když prohlásí nahlas: „Jé, ginkgo biloba!" a přednášející ukáže dvoukřídlé nažky javoru. Dále třeba naše bývalá skoro spolužačka, která nechápe kouzlo humanitní větve. Mladý muž s vzezřením neandrtálce, který se se svou přítelkyní nachomýtne všude, kde se procházíme, či sedí naproti nám v jídelně. Má lesklou náušnici a příliš se hrbí. Nebo blonďák, který mi sráží sebevědomí, kdykoliv ho vidím, protože studenti čtyřletého jsou nuly, jak mi jednou napsal. I když se najde pár lidí, není důvod s nimi mluvit. Můžete se zcela normálně ignorovat. Nikdo nikomu  neubližuje, nenadává. Já se však přiznávám, že na lidi, které nemohu vystát, často dělám narážky v hovorech s mými kamarády, za což se omlouvám. Nikdy je nemyslím tak vážně a nikoho neurážím, snad.

A nyní k učení samotnému. Právě zde se hodí wasabi. Když si jej dáte poprvé, můžete mít pocit, že to nezvládnete. Pak stačí otevřít pusu, chytnout nos a nějakou chvíli počkat. Pokud to nevzdáte a příště budete jíst wasabi znova, najdete si techniku. Pokud vám zachutná, budete ho jíst, aniž byste umírali, a zvyknete si. Pokud ho budete jíst s odporem, pokaždé vám bude připadat jako smrtící zbraň. S učením na gymplu je to stejné. První měsíc jsem byla úplně mimo. Říkala jsem si, že se opravdu nenaučím 15 stran biologie na jeden test. Že nikdy nebudu umět říct francouzsky ani jednu větu, že napsat esej v angličtině bude peklo. Zvláště u francouzštiny jsem doma propadala trudnomyslnosti. Nadávala jsem si za každý prolenošený den, který jsem mohla strávit učením. Ale na konci roku už to byla pohoda. Mít špatnou známku není ostuda, důležité je odnést si z toho něco a uspořádat si priority. Raději budu úžasně umět dějepis, který mě baví, než fyziku, ve které plavu. No a co, že matematika není moje silná stránka? Hlavní je, že se umím dopočítat, kolik knížek si z knihovny půjčuji a že vím, kdo je napsal, z jakého jsou období a jaká je jejich myšlenka. 

Nepatřím mezi ty nejlepší studenty ve třídě ani na škole. Nemám samé jedničky. Ale nevadí mi to. Nebyla bych to totiž já. Neumím vložit všechen čas do memorování zbytečných informací. Jsem líná, a tak se učím den před testem a o přestávkách. I při cestování si raději dám šlofíka, než abych otevřela sešit. Pokud se někdo naučím, zůstane mi to nějakou dobu v hlavě a jsem schopna informace logicky propojovat. To mě naučila střední. Kolikrát jsem slyšela o Husovi, o Nietzschem, Rutherfordovi? A to v různých předmětech. A vždy jsem si vzpomněla a našla mezipředmětový vztah. Největší pokrok tohoto roku jsou jazyky. Angličtina, latina a francouzština. Vždy, když se mi podaří najít něco společného, mám radost. Výsledky mého učení jsou tři dvojky (matematika, zeměpis, francouzština) a jinak jedničky. :-)

Nelituji toho, že jsem na církevní škole. Sice jsme během roku neměli příležitost mít množství ředitelského volna, exkurzí a jiných školních akcí, ale vyplatilo se to. Na církevní svátky se naskytla příležitost jít na devátou, protože byla mše. Při poradách se končilo dříve. Pokud to šlo, dokázali jsme se domluvit s vyučujícími, aby odpolední hodina začínala dříve. Zbytečně nám nedávali suplování, místo toho udělali škatulata nebo odvolali hodinu. Jsem ráda, protože na jiných školách místo toho studenty drží a marní jejich časem. Neříkám, že s časem nakládám nějak užitečně. Koneckonců nás někdy musí kuchařky v jídelně vyzývat, abychom odnesli nádobí, že si pak můžeme na naše místo pod Ježíšem zase klidně sednout. Těším se, až se v září zase vrátíme do školy a budeme debatovat o to, co by se stalo, kdybychom mu ušili oblečení, aby na zdi nevisel tak obnažený. 

Dotkla jsem se víry. Kromě spirituála, se kterým si nesednu a poslední hodiny mravouky byly peklem, díky španělským dokumentům z roku raz dva o potratech a umělém oplodnění, jsem nadšená. Občas si dělám srandu z křesťanů. Nikdy bych si však nedovolila nikoho, ani mé věřící kamarády, urazit. Svým způsobem je obdivuji. Mají něco, co jejich životu dává hlubší smysl. Kdybych opravdu chtěla škodit, nestalo by se, že bychom s kamarádkou šly na hodinu náboženství jiné třídy. Také bych si vybrala jinou školu. Hodně mě bavily hodiny náboženství s profesorem, který nás učil dějepravu. Půjčila jsem si od něj i Bibli, kterou jsem mu ještě nevrátila. A občas si čtu. Ať chci nebo ne, Bible je totiž úchvatné literární dílo. :-)

Podařilo se mi shrnout můj školní rok. Snad se vám to líbí. Jestli tu nenacházíte nic špatného, je to dobře, protože já tu školu miluji. A lituji, že mě nenapadlo na ni jít už z páté třídy. Jenže to bych zase nepotkala skvělé lidi u nás ve třídě. Původně jsem nechtěla žádné shrnutí psát, protože jsem díky stránce na fb přečetla několik článků končících deváťaček, a přišly mi neuvěřitelně hloupé. Ne ty slečny, ale ty články. Chtěla jsem se vyvarovat. Tento článek je můj první, který jsem napsala na něčí žádost. Snad je Anonym spokojen. Jako odměnu mi může prozradit, kým je. :-)



4 komentáře:

  1. Vždycky se mi líbil tvůj přístup ke škole a ke vzdělání. jsi zodpovědná a chceš mít pěkné známky, ale přitom nejsi takový ten protivný šprt, co ho nic jiného nezajímá. :)
    Vzpomínám si na to tvé nadávání na základku, je to změna - zdáš se spokojená a to jsem ráda.
    Moc pěkné čtení. Co se týče toho internetového prachu, tvé články by mi skutečně chyběly.

    OdpovědětVymazat
  2. Oh. Jak dlouho jsem čekala na další článek.
    Musím se připojit k Bels, tvé články o základce nebyly tak optimistické a naplněné štěstím. Jsem ráda, když jsou lidé šťastni.
    A cítím stejnou pozitivní změnu, jako ty. Gympl mi dal hodně, ač odcházím z prváku se třemi trojkami, obdařil mě spolužáky, kteří se respektují ( až na pár výjimek, kterým by ve slabých dnech člověk utrhl hlavu)
    Heh. Ta francouzština, když pan profesor na začátku roku zkoušel, abychom četli nějaký text, který byl opravdu těžký, s úsměvem na lících řekl "Na konci prvního ročníku si tento text přečtete, bez jediné chybičky!" a opravdu.
    Jednou větou, střední škola je mnohem lepší než základka. Lidé jsou milejší, profesorka matematiky nám nejednou vyprávěla veselé zážitky.
    Strašně dlouho jsem čekala na tvůj článek, jelikož na tu báseň, kterou jsem četla tak 12x jsem stále nenacházela správná slova komentáře. Užij si prázdniny a relaxuj ;-)
    P.S.: čárky ve větách mi dělají trochu problèm, omluv jejich absenci, či to jestli přebývají ;-)

    OdpovědětVymazat
  3. Já jdu do prváku na gympl v září a sama jsem zvědavá, jaké to bude. Protože prvních pár vět z druhého odstavce naprosto vystihuje to, čím nás také učitelé strašili. Narozdíl od tebe jsem ale měla na základce skvělý kolektiv a taky báječné učitele, takže se trochu bojím, že mám vysoké nároky.
    Ať se ti v dalším školním roce daří minimálně stejně tak dobře jako teď! :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Není nad to, vybrat si školu, která člověka baví. Já jsem taky na gymplu a mám to podobně. Nějaký šprtání nebo jedničky mě nezajímají, ale jak vědět co nejvíc o věcech, ke kterým mám nejblíž, ano. Člověk tam asi musí jít, s tím, že se nebude jen válet, ale vždycky se to dá zvládnout :)

    OdpovědětVymazat