29. ledna 2016

Jak došlo na lámání řetězů

Píši další lednový článek. Rozdíl je, že už jsem dospělá. Další je, že jsem začala hodně fotit, protože mi kamarádka zapůjčila fotoaparát, který budu potřebovat kvůli focení svého fotoprojektu Kytice. Také držím rekord v počtu dnů dobré nálady. A toho si cením úplně nejvíce.

Neúmyslně jsem narozeniny slavila pět dní v kuse. Od pátku 15. ledna do úterý 19. ledna, a to jsem je měla v neděli. V pátek jsme měli poslední ples se základními tanečními. Zde jsem, značně veselá (hormony dobré nálady + srkání piva), rozmluvila P. z paralelní třídy. Kvůli jisté historce (opravdu historka, žádný společný zážitek :-D) z dob, kdy jsem ještě nechodila na jejich školu, jsme se ignorovali a navzájem si mysleli, že si ten druhý myslí jen to nejhorší. Vše jsme si vyjasnili a skvěle se pobavili o víře a sexuálním životě z etického hlediska. P. totiž chce vstoupit po gymnáziu do semináře. Myslela jsem si, že je to jen drb, ale ukázalo se, že je to pravda. Příjemné překvapení. Obdivuji lidi s vírou, protože to znamená, že se k něčemu upínají a nejsou skeptičtí a cyničtí jako lidé okolo. Jako ti lidé, co mluví o podplácení politiků, válkách, terorismu a ani na chvíli nepřestanou. Víra člověka posiluje a ve zdravé míře mu rozhodně pomáhá více než všelijaké léky, alkohol a drogy. Byl by na toto téma velmi dlouhý článek, ale nechci do toho zabředávat. Každopádně to byl důvod, proč jsme po focení ještě zůstali, ačkoliv jsme chtěli jít. Netancovali jsme, jenom jsme seděli a povídali si a na pozadí hrálo disko. Na fotce jsme v takovém zajímavém uskupení. Jednoho člověka třeba vůbec neznám. Jinak jsou to vesměs lidi ze školy a Benda. :-D Domů jsme šli pěšky, protože se nám to osvědčilo jako nejlepší způsob. Vyčistili jsme si hlavu a probrali tobogány. Ano, další z úspěšných témat. 

V sobotu jsem vyměnila na chvíli modré šaty za bílé, jejichž fotku nemám, protože školní fotografování dopadlo příšerně. Tancovali jsme polonézu na školním plese. Nebyl tak dobře organizovaný jako z tanečních, protože tam bylo spoustu už starších lidí. Hudba hrála, jak si chtěla, a alkohol byl docela hlídaný. Tancovali jsme, co nejvíc jsme mohli, pokud se nám pod nohy nepletli jiní lidé. A nejvtipnější byly páry, co na cokoliv tančily valčík. Dokázaly to vecpat do každého rytmu. V tombole jsem málem vyhrála whiskey. Ale vůbec mi to nevadilo. Tři minuty před dvanáctou jsme s Bendou a jeho kapesními hodinkami stáli u baru a čekali... Pak jsem si řekla o Captaina Morgana, kterého jsem ještě nikdy nepila. Musela jsem barmanovi vnutit svoji občanku, až se smál. A popřál mi. A já si odnesla svého kapitána do předsálí, kde mi do něj drcla nějaká paní. A vůbec jsem se nevztekala, protože polovina jí skončila na šatech, takže jsem došla svému zadostiučinění. :-D V předsálí se začali sbíhat kamarádi, aby mi popřáli k narozeninám. Když jsme se vrátili na místo, aby nám neuniklo slosování, kamarádka si kvůli mně speciálně natřela rty, abych měla rudý odznak. Kamarádka, která by snad nikdy nikoho neobjala, se začala v posledních týdnech neskutečně měnit. Asi na ni máme špatný vliv. A nebo je zamilovaná. Ale o tom tady nesmím mluvit, protože stačí, že se culím vždycky, když těm dvěma pomáhám, aby se mohli vidět. Jak z nějakého románu. Po tombole znova došel Páťa, aby mi popřál. Stal se šťastným výhercem španělského bílého vína. Dostala jsem jeho výhru. A nevěděla jsem, co mám dělat, tak jsem udělala to, co dělám vždycky, když je mi smutno a nebo mi udělá nějak radost: objala jsem ho. Ale přidala jsem k tomu pusu na tvář. Druhou za dva roky. A tentokráte z toho nebyl tak v rozpacích. Bohužel tam nebyla naše třídní, pro kterou jsme se upsali k předtančení, ale viděli jsme i jiné profesory. Nikdy bych neřekla, že naše chemikářka umí tak skvěle tancovat. Se svojí skupinou vyhrála nějakou soutěž. Odcházeli jsme zcela vyčerpaní.

V neděli jsem musela být na oběd doma, protože to rodiče chtěli řádně oslavit. Máma uvařila moje oblíbené jídlo. Mačkané brambory. Miluji mačkané brambory. A k nim byl tedy řízek. Pak mi dali dárky. Už měsíc se mě ptali, co bych chtěla, ale já nevěděla. Je těžké vymýšlet si přání, když jediné, co si přejete se nedá koupit, protože to není materiální. Maminka sháněla dlouho kapesní hodinky, ale žádné nesehnala, tak jsem dostala zlaté srdíčko na krk a úplně drobné, ty nejdecentnější náušnice. Skoro je při zapínání ani do prstů neuchopím. Je to u nás v rodině tradice, dávat nějaký šperk. Šperky vydrží dlouho. Také jsem v obálce dostala peníze, abych mohla udělat oslavu pro kamarády. A merci. Miluji čokoládu! Merci už dávno není. Část padla jako drobné poděkování za půjčené perly k šatům, část jen tak kamarádům. Od tatínka jsem dostala Pýchu a předsudek s krásným věnováním uvnitř (to aby ze mě byl pořádný člověk, dodávám žertem :-D) a šampaňské, které jsme spolu po obědě vypili, protože maminka nepije. Motala jsem se hodně, ale na večeři už jsem vystřízlivěla. Byli jsme v blízké restauraci, kde jsme poseděli asi tři hodiny. Našim nestačilo šampaňské (a výčet z předchozích dnů), a tak jsem byla přemluvena dát si ještě jednoho jagera. Po tomto krásném večeru jsem se rozhodla, že dlouho pít nebudu. :-D

V pondělí na mě čekalo překvapení ve škole. Ta nejhodnější Sára, která mi půjčovala i šaty, mi upekla jablečný koláč. Porcovala jsem jej celý den, protože nejsem zrovna nejzručnější. A byl to první jablečný koláč, který jsem jedla. Aspoň jsem mohla nasytit svoji třídu, když jsem tento rok dočista zapomněla donést bonbóny, jak činím od školky. Po vyučování mi Káťa předala útlou taštičku s dalším dárkem. Moje předsevzetí bylo zhaceno. Dostala jsem malého medového Jim Beama. Složili se s Císařem. A chutná opravdu skvěle, zkoušela jsem ho následující čtvrtek s Bendou. V úterý jsem udělala komorní oslavu v čajovně. Vypili jsme hodně čaje, snědli hodně jídla a někteří nadělali hodně kroužků, protože jsme měli i dýmku. Dýmku mi dali, ačkoliv jsem nestihla vytáhnout občanku. To se normálně nestává, protože v tomto podniku chtěli občanku pokaždé, když jsme se marně pokoušeli. A úterý bylo příjemnou tečkou za oslavováním mé dospělosti. :-)

Nemyslím si, že bych se nějak změnila. Občas přemýšlím nad tím, kolik zodpovědnosti už mám, a to je vše. Když bych se pokusila o zkrocení mladších žáků, asi by mě opět ignorovali a nebo se mi vysmáli, protože vůbec nepůsobím autoritativně. Mám však v sobě určitý pocit svobody, jako by se zlomil řetěz, který mě svazoval a občas škrtil tak, že jsem nemohla dělat nic jiného než kopat kolem sebe a brečet do polštáře. Začínám zase nalézat sebelásku a sebeúctu. Možná jsem se jako mladý šváb svlékla ze svého pevného exoskeletu a na malou chvíli mám tolik volnosti, abych si ji užila, abych se zformovala jak tělem, tak myšlenkami, dokud mi nedoroste nový. Otázkou je, zda nový exoskelet naroste dřív či později? Možná za rok, po svatbě a nebo se takovým exoskeletem stane až rakev či urna, ačkoliv urnu bych preferovala více. Je divné mluvit o smrti. Ovšem já o ní přemýšlím už nějaký čas. Chtěla bych zanechat na světě po sobě nějaký odkaz... 

Další radostí v životě mi je moje kamarádka Káťa, která momentálně zažívá svoje štěstí. Nevím, jestli jsem se zde už někdy zmiňovala, ale mám moc ráda lásku. A mám ráda páry v mém okolí. A taky neudržím tajemství. No a s Bendou máme dohromady hroznou radost, protože můžeme našim kamarádům pomáhat. Možná je to tím, že je to další téma k rozhovorům. A ty potřebujeme jako sůl. Stejně jako jsme si za cíl dali ochutnávat různé kuchyně. Pro začátek jsme si vytyčili jako hlavní cíl - španělskou/mexickou, protože Benda byl v Anglii, kde ochutnal něco ze španělské kuchyně. Moc mu zachutnalo a chce si to užít i v Brně. Dále židovskou, jelikož jsme našli v Brně židovskou restauraci. To je kvůli mně, protože se zajímám o judaismus, židy/Židy a láká mě to. Ovšem jsem amatér a moje znalosti jídla končí u sederového talíře a macesu. Mimochodem maces se dá koupit i v Albertě, což mě docela překvapilo. 

Dneškem skončilo první pololetí druhého ročníku. Uteklo to rychle a já dopadla lépe, než jsem čekala. Místo pěti dvojek mám dvojky jen tři (zeměpis, matematika a angličtina), přičemž kdybych se více snažila, mohla bych mít dvojku jen z matematiky. Abych měla jedničku, musela bych mít neskutečné štěstí jako Víťa (nikdo neví, jak dokázal mít samé jedničky) nebo mít cit pro matematiku jako Káťa. Po Vánocích nám změnili profesorku na francouzštinu. Naše otěhotněla. Nová není tak skvělá. Věřím, že jako člověk je moc příjemná, jako profesorka není nepříjemná, ale není v tom ten náboj jako s předchozí. Stále jí dávám naději. Včera mi po hodině řekla, že mám širokou slovní zásobu a podivovala se tomu, že se učím francouzsky teprve od prvního ročníku. Překvapilo mě to, protože jsem si vždycky myslela, že umím tolik, kolik mám. A už rozumím rodilé mluvčí, což je skvělé. Na začátku roku jsem se bála, že budu v hodinách jen tiše sedět, ale už je to stejné jako v hodinách angličtiny - rozumím většinu slov. Pořád ve vzduchu létá myšlenka na maturitu z francouzštiny. A naše stará profesorka se možná vrátí na částečný úvazek a vezme si nás, kdoví. Začne druhé pololetí a já musím začít více pracovat na fotoprojektu Kytice, který jsem si vymyslela jako závěrečnou práci z výtvarné výchovy. Už mám sehnáno spoustu lidí (dohromady jich potřebuji 38) a mám nějaké kostýmové návrhy. Kostýmy budou co nejjednodušší, protože nejsem ani švadlena, ani bohatá. :-)

15 komentářů:

  1. Všechno nejlepší k plnoletosti!
    Já tu svou oslavila maratonem Pána prstenů a bílým vínem, po kterém jsem předčítala Rimbaudův Opilý koráb v originále. Dovolím si poznamenat, že francouzštinu jsem neměla nikdy. Kouzelný víkend. A celkově to pro mě byl kouzelný rok... první brigáda, první vztah, maturita. Ale každý rok přináší něco nového a je výjimečný :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. Hah, hele já umím prý tancovat lépe když mám popito.:-D

      Vymazat
  2. Tak tedy, na začátek všechno nejlepší k 18 narozeninám (a mezi námi jsem netušila, že máš narozeniny tak brzo a to tvůj blog čtu tak od 12-ti +- pamět' klame)
    Huhu taneční. Já jsem na jednu stranu ráda, že jsem si je absolvovala v devítce pěkně s polonézou a tak. Byla jsem totiž na závěrečné hodině, kterou měli moji spolužáci z gymplu, no vůbec se mi to nelíbilo, chaotické, bez polonézy, přijde mi že si ani moc nezatancovali. Čekala jsem od toho víc, možná protože jsem to zažila jinak.
    Gratuluji k tak pěknému vysvědčení i pochvale z Francouzštiny. Já se ve francouzštině aktuálně peru s kostrbatostí vět, ve psaném projevu (v mluveném ten problém nemám) a také si zahrávám s myšlenou maturovat z Francouzštiny, protože Angličtina mi teda ale vůbec nejde, prostě prošvihla jsem základy na základce (Možná je to tím, že jsme je ani pořádně nedostali).
    Dále, alkoholismus není zločin, ale jak jsem to tak četla, představa že tohle všechno vypiji třeba za den, začala se mi motat hlava.
    Moc se mi líbí tvůj nápad na závěrečnou práci z výtvarky a tak se ptám s dostatečným předstihem, jestli ty fotky zveřejníš alespoň tady, protože Kytice je moje srdcová záležitost a asi nejoblíbenější sbírka balad vůbec a všemu tam rozumím. Já totiž jinak nejsme básněmi a verši políbená a tak mi poezie nic moc neříká a veršované díla také ne.
    Ještě jednou krásný rok, který si užiješ už bez omezení :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nejsem alkoholik :-D A nebylo toho moc. Vždycky jsem věděla, co dělám. To je moje motto při pití. Hnusí se mi opití až do bezvědomí, popřípadě zvracení z velkého množství alkoholu. Navíc při tančení to člověk dostane zase rychle z hlavy pryč.

      Kytici snad zveřejním, kdoví, jak se mi to povede. :-)

      Vymazat
    2. Rozhodně jsem nechtěla, aby to vyznělo takhle blbě (Jakože jsi alkoholik, uznávám, opravdu to vyznělo špatně) :-) Jen jsem si u toho čtení jen tak představovala jaký by bylo tohle všechno vypít najednou :-D Koukám, že máme při pití stejné motto :-D
      Mně třeba přijde, že když piju a tancuju, tak mi toho stačí méně :-D
      Já věřím, že se ti určitě povede :-)

      Vymazat
  3. Ještě jednou vše nejlepší. Páni, mě furt připadáš, jako by jsi měla 16. :) Ale jinak gratuluji k dospělosti. Já přišla na to, že se nic nezmění tím určitým dnem narozenin, ale po čase to malinko člověk začne vnímat, aspoň u mě to tak bylo. :) Tak hodně štěstí do dospělosti, i když ty jsi myslím duševně dospělá už docela dlouhou dobu. :) Znám slečny, které hledají rozum ještě v mém věku 21 let nebo dokonce později. :D Ale tak to chodí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky mám pocit, že se snad nic nezměnilo a že na blogu to asi ani nejde znát :-D Moc děkuji :-)

      Vymazat
  4. Ahoj, máš pěkné prso, nejraději bych jej vzal mezi rty jako citrón. Posílám pusu!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ještěže nemám místo prsou citróny. S tím by se asi žilo těžko. Posílám úsměv. :-)

      Vymazat
  5. Dodatečně blahopřeji! :) A zrovna úvahy o víře by mě velice zajímaly, třeba se k tomu někdy dostaneme v dopisech.

    OdpovědětVymazat
  6. Dodatečně, o měsíc později, přeji všechno nejlepší. :D já své osmnáctiny oslavila začátkem února. :) Ze začátku musím říct, že se mi strašně líbí, jak píšeš! Je to takové zvláštně osobní a milé. :)
    Celkově mi z toho článku příjde, že je tak pohodově pluješ životem. :D Tak to má být. Pokud chceš po sobě zanechat na světě nejaký odkaz, zanechej ho v lidech. To nejlepší je, mít na lidi okolo sebe lepší vliv, aby oni zase zlepšovali svoje okolí. Ale chápu, že ty asi chceš nějaký výraznější odkaz. :D
    A k tvému komentáři na mém blogu - taky jsem raději se staršími, těmi inteligentnějšími muži. Jenže bohužel, když mi někdo řekne, že je mu 25, tak ho pak nějaká osmnáctka obvykle nezajímá. :D A nejsem z Brna, ale z Ostravy. Jinak bych s tebou moc ráda někam zašla. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :-) I já tobě přeji vše nejlepší a plno radosti do života! Hah, já a pohodově plout? No, pluji v řešetu, kudy mi občas teče voda do bot. A jsem spíše vše plánující a plány plnící člověk. Občas bez pohody :-). Nevadí, snad se někdy setkáme :-)

      Vymazat
  7. Koukám, že sis narozeniny náležitě užila, když už jsou takto přelomové, tak to tak má být. ;) Sebeúcta je velmi důležitá věc, budu Tis tím držet palce. :-) A co se týče plánů Tvého kamaráda o vstupu do kněžského semináře, je zajímavé, že i někteří mladí lidé takto uvažují, je to příjemná informace, byť nejsem věřící, ale dost často se setkávám s opovržením vůči křesťanství, například mám kamarádku, vedle níž se nesmí mluvit ani o Bibli jako o o knize, protože ihned chytá amok, že jí to někdo vnucuje.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem také ráda, že takoví lidé pořád existují. Protože jinak by společnost začínala být moc jednolitá. Navíc oceňuji, když někdo v něco věří :-)

      Vymazat