7. května 2016

Co (ne)nadrobím, to taky uklidím

Kapky potu mi sjíždějí po zádech, nezachytávají se o látku košile, která je asi o pět čísel větší. Ruce voní jako cukrátka z plechové krabičky, neboť jsem si je drhla citrónem. Vypadám jako člověk, co se předávkoval betakarotenem. Jako špatná reklama na jezte hodně mrkve. Na hlavě mám ručník svázaný tkaničkou od bot. Kdybych nyní šla vyhodit smetí, občany zaslepenými falešným vlastenectvím bych možná byla vyhozena do odpadu jako imigrant. Protože nikdo by si nemyslel, že jsem moravská dojička, ale hned terorista, co se chce vyhodit do pověří. Přitom já si jen nevinně nabarvila hlavu hennou. A možná mi kapky potu nesjíždějí po zádech z důvodu velkého množství horkého čaje, ale z nervozity. Jako když má dítko vystoupit před publikem a zarecitovat básničku ke Dni matek, jako to dělává jednou do roka. I já jsem totiž delší dobu nevystupovala. Počkat si ještě dvacet jedna dní, budou to tři měsíce. A tak jsem tu, abych povyprávěla, jak se mi dařilo. 


Od šestnáctého března jsem začala pracovat. Nemůžete to brát jako práci v plném slova smyslu. I já bych si představovala něco jiného. Uklízím dva vchody na našem sídlišti. Je to osm pater na jeden vchod a k tomu přilehlé prostory. Začala jsem díky tomu poslouchat Český rozhlas plus, kde se pořád o něčem mluví. Zase jsem se stala přístupnou informacím o světě. Když jsem chodila na základní školu, v občanské výchově jsme vždy museli mít aktuality. Na střední to přestalo. Navíc se nedívám na televizi tolik jako jiní. Jednou do týdne se dívám na Ordinaci, je zajímavé sledovat vývoj postav a předvídat děj, hlavně abych trávila čas s maminkou v kuchyni. A tak se dozvídám plno zajímavých informací. Není to jen o zprávách, ale i o objevech, různých knihách, autorech, komunitách a tak. Například rozhovor s Viewegem, který mě nepřesvědčil, že bych si měla něco z jeho nové tvorby přečíst :-D. V té době jsem také obdržela email od jednoho nakladatelství, které mělo na svědomí to vydání Anny Kareniny, které jsem vám tu tak zkritizovala. Nabídli mi, že bych se mohla korektury ujmout já sama. Lákavá nabídka, že? Bohužel jsem odmítla. Nemám s takovou prací hlubší zkušenosti, nemyslím si, že opravy knížek známých stačí, a navíc ani znalosti. Kdoví, kolik chyb jsem já během čtení neobjevila? Když jsem přála k narozeninám kmotře, byl u ní její přítel, strejda Drahoš. On rozváží zeleninu snad po celé Moravě, myslím osobně, jestli má nějakou firmu, netuším. A ten mi nabídl, jestli nechci o prázdninových víkendech prodávat jahody a hrášek na stánku. Okamžitě jsem to vzala, tak uvidíme. 

S prací jsou spojené i radosti. Například výplata. Objevila jsem kouzlo vintedu, takže si sem tam něco koupím. Také nemusím už tolik říkat mamince o peníze, tudíž jsem si mohla sama zaplatit stříbrný kurz tanečních. O prázdninách, kdy jsem spíše doma a nemusím tolik utrácet, chci našetřit na telefon. Mám svůj starý tlačítkový ráda, ale už má sem tam problémy a hlavně jeho kryt už nedrží na svém místě. Sloužil krásných šest let. Uvidíme, jak to dopadne. Z dalších radostí mohu doporučit představení Faust a Markétka, které hraje Buranteatr. Burani bohužel končí, a tak letos už jen dohrávají. A také Běsi, které hrají v Redutě. Něco tak geniálního po mluvené stránce jsem snad neviděla. Upozorňuji, že nejde o přesnou adaptaci díla od Dostojevského. Hra je jen inspirována. :-)

Ve škole se toho moc nedělo. Sem tam nějaké testy, ale měla jsem pocit, že všichni profesoři čekají, aby mohli udeřit ve správný moment. Stalo se tak po psychokurzu. Psychokurz je taková zvláštnost naší školy. Jedná se o třídenní kurz, kam jede nejlépe celá třída s třídním profesorem a školním psychologem. Jede se někam mimo Brno. Jezdí se ve druhém a třetím ročníku. Kurz je zaměřen na jedno téma. Letos se vybralo Řešení konfliktů. Jeli jsme poslední, takže ostatní třídy z ročníku nám poreferovaly a my se psychicky připravili. Zvládli jsme to až na pár karambolů na jedničku. Naše třídní s námi vzala Matyldu, to je ten nejrozkošnější pes, jak jsem tu už někdy psala. Při pochodu z městyse do táborového střediska se Matylda rozhodla, že se vrátí, protože neviděla svoji paničku. Dále jsme zjistili, že se nedá přidávat jídlo a že ani není moc poživatelné. A že máme málo alkoholu, i když mně to teda stačilo.

První večer jsme byli vzhůru do půl třetí. Udělali jsme takový debatní kroužek u nás na pokoji, kde jsem spala s Káťou, měly jsme i spojené postele, takže prostředí bylo pro povídání mnohem příjemnější. Jenže nikdo nečekal, že náš pokoj bude ten vyvolený. Proč? Protože vedle nás měla pokoj naše třídní. Druhý den si nestěžovala, takže to bylo dobré. Stejně jsme moc hluční nebyli. Káťa celou dobu šeptem mluvila s Filipem a já s Adisem a P., který občas přišel. Pili jsme víno a pivo. A někteří z nás šňupali tabák. Káťa se někdy okolo jedné musela uklidit do koupelny, protože jí bylo špatně. Prý moc dlouhá lajna. Já jsem byla v pohodě. Pila jsem sice víc, než jsem byla zvyklá, ale věděla jsem o sobě. Pili jsme totiž hodně, ale dlouho. Ráno se ukázalo, že toho opravdu bylo hodně. Zažila jsem první kocovinu v životě. Moje oči nesnášely světlo, tělo se třepalo a žaludek se chtěl zbavit sám sebe jakýmkoliv způsobem. Na snídani jsem šla a zase se hned vrátila na pokoj. A bylo jasno. Nemůžu se účasnit programu. Holky decentně sdělily psychologovi, že mám ženské potíže, ten to sdělil naší třídní. Ta totiž věděla, že mám veliké, převeliké bolesti poté, co jsem jednou akutně musela ze školy domů. Byla se za mnou i podívat a nevypadala, že by mi to nevěřila. Během odpoledního klidu zašly holky do obchodu a koupily mi jedlou sodu a Káťa céčko. Po tom jsem mohla jíst a vzít si i ibalgin. Bylo mi dobře a já se mohla účastnit zbytku programu. Nejvtipnější bylo, když se mnou naše třídní probírala antikoncepci. Chtěla mi pomoct, navrhovala i alternativní věci a mně nezbývalo nic jiného než si rady vyslechnout. Bylo mi trapně, že jsem musela této skvělé ženě lhát. 

Další večer už jsem nepila, nebylo co. O půlnoci jsme se sešli v divném uskupení a povídali si v jídelně a u toho jedli polárkový dort. O půlnoci byla večerka, ale nikomu to nevadilo. Ani moc nevím, co se dělo, šla jsem spát úplně unavená okolo půl čtvrté. Ráno byl ještě nějaký program a balení. Při čekání na autobus v městyse jsme se zbavovali odpadu. Nevěřili byste, jak se flašky od vína pronesou. :-D Byli jsme pochváleni, prý s námi další obyvatelé střediska neměli problémy, protože jsme byli jako myšky. Já mám hodně fotografií. I těch, co by neměly spatřit světlo světa. :-D A uvidíme, jak si zopakujeme kurz v listopadu. 

Sotva jsem spala doma. Vrátili jsme se ve čtvrtek. V pátek jsme byli na výstavě Andyho Warhola, protože byly přijímačky, a pak jsem naklusala k Bendovi. Byla jsem nervózní, nemohla jsem ani dospat, protože měl oslavu narozenin. Rodinnou oslavu narozenin. Měl přijet i jeho děda, kterého jsem neviděla, ale ten nakonec účast nepotvrdil. Sešli jsme se v sestavě Benda, jeho maminka, otčím, otčímovi rodiče a sestra. Byl to velmi příjemně strávený večer. Jako dárek jsem zvolila manžetové knoflíčky s hodinovými strojky. Časem snad přijde i košile na manžetové knoflíčky :-D. Bohužel mě dostihla bolest v krku a rýma. Byla jsem u Bendy celý víkend. Měla jsem se o oslavence starat já, ale nakonec se staral on o mě. Aspoň jsme oslavili narozeniny v pravém slova smyslu, protože stejně jako já je rozený sedmnáctého, akorát dubna. A tak  jsme oba dospělí. Když jsme se začínali scházet, snila jsem o tom. Jaké to bude, až nám bude osmnáct? Vydržíme spolu vůbec? A ono se nic moc nemění. Je to krásné, jako vždy. V neděli měl ještě oslavu se svými kamarády. Dostal zásobu alkoholu. On, takový příležitostný piják. Zajímalo by mě, jak dlouho mu to vydrží, když já svého Jima Beama ještě pořád mám. Další oslavu pak dělal pro naše společné kamarády, které zná z tanečních. Jsou to moji spolužáci. A já si toho moc vážím, protože je zná teprve krátkou dobu a stejně má potřebu s nimi slavit. V úterý místo tanečních, protože bronzový kurz skončil. Dostal jídlo od Grabinky, protože jídlo je to, co k ní prostě sedí! Od Káti kartáč na taneční boty, protože jsem věděla, že jej moc chce. A Vlastík se vyznamenal. Svítící kostky. Takové ty kostky pro dospělé. Polohy a místa. Opravdu by mě zajímalo, kde máme s Bendou vzít garáž! :-D 

S bronzovým kurzem jsme měli prodlouženou. Měli jsme stůl pod pódiem. Můj milý měl dvě vystoupení s plesovými formacemi. Miluji uniformované muže, a tak jsme se museli vyfotit v jeho kostýmu na polku. Možná vám to přijde trochu výstřední, ale já si myslím, že by se takto měl oblékat častěji. Já pro změnu měla na sobě nové šaty, které jsem si koupila na vinted a červenou rtěnku, kterou normálně nenosím. A jak si můžete všimnout, zase jsem zkrátila vlasy. Po prvních dvou tancích jsem zjistila, že kvůli spodničce nemohu dát pořádně nohy od sebe, což byl problém. Na baru jsem si vyžádala nůžky a spodničku rozstřihla. Svoboda pro nohy! Hned se mi tancovalo lépe, i když jsem toho zase tolik nenatancovala. Čekala jsem na přítele, až bude mít po vystoupeních. A potom se tancovalo disko nebo nové šílené tance, tak to jsme seděli a usrkávali alkoholu. Já měla červené víno, teda ochutnala jsem, když mi ho Grabi zrovna nevypila :-D. A pak jsme to rozjeli párkrát na pódiu, protože na parketu nebylo místo. A také jsem tancovala s druhým P., zvaným Velký. Je prostě vysoký a já nevěřila, že spolu můžeme tancovat standardní tance, kde musí být oba tělo na tělo. No, polka se fakt vyvedla! Dokonce mě točil doleva, což ještě neumíme. A těším se, že si polku zatančím znova. :-) Právě druhému P. jsme se skládali na stříbrný kurz. Protože zrovna on patří mezi nejlepší tanečníky a byla by škoda, kdyby nemohl svůj um zlepšovat, ne? :-)

A musím také zmínit knihy. Sto roků samoty, velmi čtivé a kouzelné, protože si občas představuji, jak se ocitnu po boku postav. Jako zabít ptáčka, upřímná dětská duše vypovídá o nespravedlnosti bílých vůči černým a o tajemném sousedovi a dětských strastech. Paní Bovaryová, která mě nebetyčně vytáčela svojí naivitou a představami o životě z románů, ovšem o to více se mi kniha líbila. Kniha by měla vyvolat emoce, ať odpor nebo spříznění s postavami. S Láskou Rosie, předloha milého filmu. Nepatří mezi literární skvosty, ale opět čtivá a milá. Pomohla mi v období menší deprese. Tady na jihu, kniha na jeden večer, která popisuje život na periferii ukrajinské společnosti i vulgárním jazykem, autor zemřel za nevyjasněných okolností. Stroj času, klasická prvotina ve stylu sci-fi, kde Poutník v čase popisuje svoji první cestu. Žena cestovatele časem, příběh o tom, jaké to je, když váš muž má genetickou poruchu a cestuje časem, občas i za vašim dětským já. Dobrý den smutku od významné francouzské spisovatelky, která toto dílo napsala ve svých devatenácti letech. Maus, komiks, kde autor vykreslil období druhé světové války a život jeho otce, jen místo lidí jsou zvířata. Sbohem a šáteček, básnická sbírka od Nezvala, která ve mně zanechala něco neidentifikovatelného, přestože básním moc neholduji. Nazí a mrtví, skoro reportáž z obsazování území v Pacifiku za druhé světové války, jen místa jsou smyšlená. Kamasútra, o ženské rozkoši, kniha mi ukázala, že sexualita není jen o sexu, ale i o dalších záležitostech. Navíc popisuje i správné chování ženy a muže k ženě. Vinettou, první díl, kdy jsem poprvé objevila kouzlo Divokého západu a čisté až neuvěřitelné osobnosti Old Shatterhanda.  A nyní čtu podruhé Skleněný pokoj, ale tentokrát v angličtině, protože to máme za úkol do školy. Více o přečtených knihách naleznete na mém profilu na goodreads. Doufám, že si některou z nich přečtete. :-)  A k fotce: Tohle je první fotka z mého projektu do výtvarky, kvůli časovým možnostem jsem musela koncept upravit, a tak jen píšu verše na holá záda, můžete hádat, o jakou baladu jde. Po kliknutí na fotografii by se měla zvětšit :-)

Nyní už bych měla mít zase hromadu času, tak se ukáže, jestli s ním umím nakládat a třeba i vkládat nějaké ty články. Jak sem, tak na můj nový blog, o němž se dozvíte více právě při jeho navštívení.  Au revoir

9 komentářů:

  1. Nové opět kratší vlásky Ti sluší. Stejně tak Ti sluší být po boku Bendy. :-) Má první kocovina se odehrála teké nedávno - byť jsem zvyklá dost toho vydržet a následky opilosti v následující den se mi doposud úspěšně vyhýbaly, najednou stačily tři piva a druhý den jsem se nestačila divit... :D
    Co se týče čtení, právě jsem dokončila maturitní seznam a jdu si vzít na mušku tu hromádku knih an přijímačky. Doufám, že stihnu aspoň půlku za ten měsíc, který na to mám. :D

    OdpovědětVymazat
  2. Naprosto ti rozumím, pro mě byl skvělý pocit, když jsem si začala sam něco vydělávat a nemuslea jsem si o peníze říkat. :)
    (Jo a taky utrácím na vintedu nebo v sekáčích. :D)

    Jinak ta fotka s Bendou je prostě úžasná, už jsem ti to psala na facebooku. To je tak na pověšení na zeď. :D Ne fakt, jste nádherní, strašně moc se mi líbí, jak tam oba vypadáte a jak se na sebe díváte a jak jste oblečení a učesaní a všechno!

    Days of Daysy

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Učesaní :-D Benda to jen prohrábl rukou určitě :-D Jinak moc děkuji :-)
      No, musím na vintedu přestat, jinak nebudu mít žádné peníze. :-D

      Vymazat
  3. Školní akce a kurzy! Ty si vždycky užívám a jsou mnohem lepší než na základce. Na gymplu je nás sice 30, ale přijde mi že si všichni rozumíme. Mám z nich taky mnoho fotek, které jsou nepublikovatelné. Stačí snad i fotky z oslav 100 hodiny francouzštiny :-)
    Docela koukám jak máš čas číst tolik knížek, já jsem za poslední 3 měsíce nepřečetla ani jednu a strašně mě to mrzí, bud' se učím (i když poslední testy jsem dost pohnojila) nebo jsem na tréninku a večer jsem ráda, že spím :-)
    Užívej si taneční kurzy :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já koukám taky, protože pořád si stěžuji, jak čtu málo, o tom by mohl Benda vyprávět. :-D

      Vymazat
  4. Jsem ráda, že píšeš takovéhle články, je to jako vyprávění z očí do očí, takové skutečné. Líbí se mi být šmírákem cizích životů :)

    OdpovědětVymazat
  5. Moc vám to spolu sluší a nový účes ti sedne, krásně v něm prokoukne tvoje tvář. :) Čteš zajímavé knihy, poměrně tematicky různorodé, ale velmi inspirativní. Garáž ti klidně někdy půjčím, budeš-li ji potřebovat, akorát by naši museli být pryč z domu. :D A ještě jsem chtěla napsat něco, ale zapomněla jsem co, tak jen dodám, že jsem ráda, že se ti daří dobře. :)

    OdpovědětVymazat
  6. Ta fotka z tanečních je skvělá! A na ty fotky z projektu Kytice jsem byla hodně zvědavá. :)

    OdpovědětVymazat