7. srpna 2016

Za chvíli spatřím moře, námořníci mají jeho pach

Příjemný den, milí čtenáři, prázdniny se nám překlopily a my školou povinní si brzo začneme před spaním počítat, kolik času ještě zbývá. Pilnější z nás se přes prázdniny ani jednou nezastavili a doma spali naposledy posledního června. I takoví lidé existují a já je obdivuji. Já patřím do té skupiny, která je vesměs doma a fláká se. Největší zážitek je chození na nákup, abych neumřela doma hlady, byť mám lednici plnou mrkve, kterou měli kdysi kdesi v akci. A nebo taky největší sen každé české rodinky - dovolená u moře. Loni jsem byla ve Slovinku, letos mě máma vytáhla do Bulharska. O Bulharsku budu na svoje poměry mluvit velice krátce, za to bych vám ráda ukázala spoustu fotografií s popisky. Nebo minimálně ty nejlepší, co mám. :-)

Nejsem dovolenkový typ. Mám ráda volno, ale abych si ho užila, nepotřebuji jezdit k moři. Jediný důvod, proč jezdím k moři, je maminčina touha po dovolené ve dvou. A jelikož celý rok tvrdě pracuje, myslím si, že je to ta nejmenší oběť z mé strany, a tak týden nebo dva přežiji. Sice to znamená podrobit se neustálému dozoru, nesmět položit ručník jinam než na balkon, nesmět usnout dřív než ona a už vůbec jít někam samotná. Máma nerada čte. Jediná zábava, kterou tam měla, byly křížovky a televize (64 programů, česky jen čt 24). Zatímco jsme lenošily, pokud takové slovo mohu použít, poslouchaly jsme o Babišovi a Turecku. Pořád dokola. A tak jsem na večery stahovala filmy se Segalem nebo Stallonem, protože moje návrhy byly zamítnuty jako nudné. Taky se mi podařilo občas jen tak číst, především na pláži, to jsem přelouskala Zabijáka Anderse. A  když maminka usnula nebo mě nechala na pokoji a šla sama na pláž, protože jsem trpěla šílenými křečemi díky Rút, četla jsem knihu o partě Američanů na hradě ve Francii nebo Belgii za druhé světové války - Hájili jsme hrad. Měla jsem s sebou ještě třetí knihu, ale tu jsem neměla šanci přečíst. 

Máma tři dny před odletem uklízela celý byt, a já nesměla pomáhat, protože jsem samozřejmě vše dělala jinak, sháněly jsme věci a poslední smítko uklidila ve čtvrtek 21. července v 21:00. To jsme se začaly balit a chystat na cestu. Letadlo z Brna nám letělo o půl páté ráno. Kromě strachu, že máme příliš těžká zavazadla, se nic strašného nestalo. A taky to, že mě šacovali u kontroly. Protože jsem nejvíce podezřelý člověk. Letěla jsem poprvé a klidně bych se proletěla zase! Letadlo sice staré, ale to mi nevadilo. Krásný stevard a letušky. Akorát jsem letěla s děsnou rýmou, kterou jsem chytila od svého milého. A tak mi neskutečně vadila klimatizace. A taky jsem neusnula, i přes hroznou únavu. Nevěděla jsem, jak se sklápí sedadlo, navíc za mnou seděla nábožná babička s vnoučaty, která jim pořád opakovala, co mají dělat, když havarujeme. Při svítání mluvila o spících andělíčcích. Celou cestu nezavřela pusu. Neseděla jsem u okna, ale přes mámu jsem vyfotila několik nádherných snímků. Letěli jsme hodinu a čtyřicet minut. Východ slunce a brzké ráno mě učarovalo a poprvé jsem nespala více jak čtyřiadvacet hodin.

Tam jsme přiletěly totálně na kost promrzlé, máma i odpoledne byla zabalená na pokoji do deky. Když jsme dojely na místo určení, do Primorska, byla jsem zklamaná. Silnice zhruba jako ty české, všude tak nějak špinavo. Nejsem háklivá na špínu, ale srovnávala jsem se Slovinskem. I po ubytování na hotelu jsem byla trochu zděšená. Jedno z oken nešlo vůbec zavřít, za záchodem byl kýbl, protože protékal. Sprchový kout neměl posunovací dveře, jen závěs, takže voda byla všude. Ale pořád lepší než jiné pokoje, tam prý sprchový kout nebyl vůbec, jen odtok na podlaze v koupelně. Navíc nám ani neuklízeli a ručníky měnili až na vyžádání. A jídlo bylo takové nemastné, neslané a stále se opakovalo. Měli jsme all inclusive, mohli jsme si dávat i pití na baru u bazénu, ale upřímně ta whisky chutnala jako vývar z ponožek, takže jsem si více alkohol nedávala. Vše tam stejně pili Slováci, co pak v pátek odjeli :D. I pláže nebyly dokonale čisté, ale moře bylo příjemné. Nebyla jsem zase tak nespokojená, prostě jen znuděná. A nakonec jsem se vyspala dobře, umyla i najedla nějakým způsobem. :-)

Hodně jsme s maminkou chodily na pláž, a pak třeba se podívat po městě, kde jsme kvůli uličkám vždycky zabloudily. Jednou jsme se byly podívat v Burgasu, druhé největší město Bulharska, ale odtud jsme rychle odjely zase zpátky, protože nám nesedla místní pizza. Podruhé jsme jely do Sozopolu (který máma opakovaně vysvětlovala jako Sevastopol), což je malé přímořské městečko s krásnými starými dřevěnými domečky. A také starověkými vykopávkami. Zde jsem nakoupila dárky pro sebe, krásnou brož, a pro Bendu, dřevěnou dýmku ze starožitnictví, a pro Bendovu maminku jsem k narozeninám pořídila v tomtéž starožitnictví dřevěný mlýnek na kávu. Ona se v takových starých věcech teď vyžívá :-).  A jeden dost pro mě neatraktivní číšník v jedné kavárně po mně chtěl fb, aby mi ukázal Sozopol. No, lákavá nabídka, ale musela jsem ji odmítnout :-D. A také jsme se byly podívat na Perla Beach, u které stojí vila komunistického vůdce Todorova Živkova. Bohužel jsme se do ní nedostaly, i když chátrá. Kdyby to bylo v Česku, nějak bych to zkusila, ale v cizině jsem si to nelajzla. Dostaly jsme se okolo ke krásné laguně, kde se prý dá potápět a lovit mušle. Jelikož nejsem zdatný plavec a nemám ráda neznámé vody,  sbírala jsem jen malé drobečky na pláži :-). 

Při návratu zpátky mě bolela hlava, ale neměly jsme už léky. A na letišti jsme měly hodinu zpoždění, protože Bulharům trvalo naložit kufry, náš pilot to komentoval slovy, že víme, že jsou to líní lidé. Ale během čekání na let jsem si užila docela dost zábavy. Máma se koukala na mém mobilu na Poirota a já začala diskusi s jednou rodinou. Probírali totiž léky pro děti, tak jsem se tatínka zeptala, jestli nemají něco na hlavu. Prý ne, ale nabídl mi diazepam, že to prý pomůže úplně. Měli to na krocení hysterických dětí v letadle :-D. Pak jsme se bavili a hádali jsme, co se stalo, že se k odletu nedostavili tři Izraelci, které hlásili v rozhlase, aby konečně mohl let do Tel Avivu odstartovat. „Asi museli u odbavení nechat menoru, “ hádal pán. A protože izraelská jména nejsou nic lehkého, tak rozhlas nezněl dost srozumitelně. Ono mu nešlo rozumět ani v bulharštině, natož v angličtině. A na to, že pořád hledají ty tři Izraelce jsem pravila: „Nojo, ne každý Bulhar umí jidiš,“ a tak se nelze divit, že hledaní nerozuměli ani vlastní jména. Kdoví, jestli odletěli... 

My odlétali 31. července, tedy spíše 1. srpna, protože to mělo zpoždění. Celý let vzadu řval nějaký chlapeček. Kdybychom byli na moři, věřila bych, že to byla siréna. V takovém případě bych si zalila uši voskem. Jelikož maminka dokoukávala Poirota, poslouchala jsem jen písně, které mi hrály v hlavě. Po jedenácti dnech v Bulharsku jsem byla ráda i za Skákal pes, protože všude jelo pět hitů pořád dokola. A většinou to byla moje tolik milovaná samba, při které odcházím z tanečního parketu, abych se nadýchala čerstvého vzduchu. Domů jsme s maminkou dorazily okolo půl čtvrté ráno, načež maminka rychle zapínala telefon, aby si přečetla kouzelnou smsku. Byla tam! A tak maminka nešla hned na šestou do práce a mohla se do dvanácti vyspat. Já okamžitě vybalila a o půl páté jsem usínala blaženým spánkem v mé tvrdé posteli, v mém povlečení, pod mou zimní dekou, s rádiem naladěným na českých hitech. :-) A nyní si můžete prohlédnout zbytek fotografií s krátkými popisky. Přeji příjemné pokoukání. 


Maminka dopíjí kávu, kterou si ráno uvařila. Její denní rituál, bez něhož žádný krásný den nemůže začít. Snímek vznikl náhodou, při testování objektivu.
Malý princ a růže, známe, že? Toto je růže na něčí zahradě v Burgasu, uvězněna za plotem. Určitě ale neskončí jako miliony jejich přítelkyň v růžové kosmetice. Kosmetika z růží je v Bulharsku velmi populární a v každé drogérii je pro ni vyhrazen speciální koutek. 
Ulice Burgasu se zeleninovým stánkem. Zelenina a ovoce jsou v Bulharsku k dostání za velmi nízké ceny. Chtěla jsem si zde koupit čerstvé fíky, ale bohužel jsem se k tomu nedostala. Jediné, co jsme si koupily, byly hrozny a maliny, protože mámin milovaný meloun byl k dostání na hotelu. Nikdy nepochopím, jak tato subtilní dáma spořádá tolik melounu o prázdninách. 
I když v ulicích Burgasu panovalo horko, za výlohou byly vystaveny vesty z kožichu. Původně jsem fotila jen je, ale i s maminkou se mi fotka velmi zalíbila. 
Umělé květiny byly častou výzdobou podniků, toto je kavárna. Fotila jsem to teleobjektivem a výsledek mě velmi překvapil. Kdo z vás by věřil, že jsou umělé? :-)
Bulharsko není jen ráj pro turisty. Bohužel ekonomika není nejlepší a pořád má co dohánět. Pro Bulhary je v jejich zemi draho, ale pro turisty  je to země, kde ušetří. Pouliční fotografie teleobjektivem, původně jsme fotila i něco jiného. Ale tento pán mě uchvátil. Neměl však před sebou nádobu na drobné, takže je dost možné, že nežebral a možná ani nežil na ulici. Kdoví? 
Krásné zchátralé domy, konkrétně stále Burgas. Máme však stejný problém i v Česku, 
Burgas, tento dům mě uchvátil množstvím skla. Hrozně mě lákalo podívat se dovnitř, avšak jedná se o normální obytný dům.
Sžití s plasty. Kde bychom bez ropy a plastu byli?
Koně v Sozopolu. I u nás v Primorsku jezdí. Celé dny a večery, bylo mi jich líto, protože v tom vedru poslušně stáli a čekali na zákazníky, kteří si sednou do povozu a nechají se někam svést. I přes zavřená okna člověk slyšel cinkot jejich rolniček.
Tito malí ptáčkové se vyskytovali všude. A velmi rádi se nechávali krmit. 
Sozopol, město ze 7. století před naším letopočtem. Typické domky z 19. století, dole většinou obchody a v dřevěné části bydlení.
V Sozopolu, ale i v Primorsku, si spousta lidí přivydělává tím, že prodává své výrobky. Zde před jedním ze starých domků na židli někdo prodával fíkové džemy. Jindy třeba seděl na lavičce a prodával jednu krabici rajčat ze zahrádky. Bulhaři pěstují neskutečně veliká rajřata. 
Před sozopolskou pizzerií stál tento šarmantní číšník, se kterým se maminka sblížila. Bohužel byl příliš stoický, než aby byl mým novým tatínkem. 
Pohled skrze baráky na moře a další část města, kam jsme se nedostaly. 
V Sozopolu byl vidět ještě stále tradiční duch Bulharska. Miluji kroje, a tak jsem si nemohla nechat ujít fotografii tohoto krámku. Můžete si povšimnou výšivky růží. 
Oslík před jedním domem v Sozopolu. Nevím, kde se tam vzal, co tam dělal, ale moc se mi líbil. 
Takto jsem dostala zabalenou svoji brož z jednoho handmade obchodu v Sozopolu. Paní prodavačka mi na ni udělala i razítko se srdíčkem.
Ne příliš povedená fotografie stolu před starožitnictvím. Chvíli jsem přemýšlela o koupi toho malého akordeonu pro Bendu, ale nebyla jsem si jistá, kolik by stál a jestli by byl funkční. Ve všech starožitnictvích měli hotové poklady. Nejvíc mě zaujaly odznaky SS nebo jejich povolávací rozkazy. Hákový kříž jsem v žádném českém starožitnictví neviděla. 
Toskánský dort, který jsme si daly v kavárně, kde mě oslovil již zmiňovaný číšník. Dort byl příliš sladký, máma svoji porci ani nedojedla. Chtěla, abych to snědla za ni, ale asi bych se z toho pozvracela. Jídlu v Bulharsku jsem tedy moc neholdovala, ale obří trdelníky byly zase vynikající, to se musí nechat! 
Kočička v Sozopolu. Mám ráda kočičky, Benda taky, a tak jsem je fotila, když jsem měla možnost. Bohužel byly docela plaché. :-)
Říkáte si, co je tohle za díru? To je autobusové nádraží v Sozopolu :-D
Již zmíněná opuštěná vila.
Pohled do vily přes jedno okno.
Pohled na lagunu, kde se daly lovit mušle. 
Výhled kousek od našeho hotelu. Miluji moře, nemusím v něm být, ale láká mě ta nekonečná modř. Fotografie u odstavce, jak přimrzlé jsme přiletěly, je zase pohled z našeho balkonu na duny, přes které se šlo na pláž.


To bych nebyla já, abych se nepokusila o nějaký autoportrét. Jsem momentálně trochu hnědší. V pyžamu jsem chodila po pokoji pořád. Pila jsem z misky čaj, Earl Grey, který jsem si koupila, protože jsem byla zoufalá z toho, co jsme pily na snídaně. Ovocná obarvená voda. 
Když jsem psala, že mně jeden den nebylo dobře, protože na návštěvu přišla Rút, tak jsem si zlepšila náladu malinami, které jsme si koupily, a zmrzlinou, která byla volně v mrazáku  v čase svačinky (olovrantu, protože slovenská cestovka. To slovo se mi líbí).

P-L-M
V ošuntělém vlaku mezi sítěmi kufry víky
spatřil jsem poprvé marseillské námořníky
Namodralí jak rybina a šel z nich trochu strach
Za chvíli spatřím moře námořníci mají jeho pach
***
Ať mlád či stár každý má tetování
snad talisman který je na cestách chrání
Namodralí jak rybina a šel z nich trochu strach
Za chvíli spatřím moře námořníci mají jeho pach
***
Kdybych nebyl básník chtěl bych být námořníkem
teď se rvu se slovy rval bych se s mořem jak s býkem
Namodralý jak rybina a šel by ze mne strach
Za chvíli spatřím moře námořníci mají jeho pach

Báseň od Vítězslava Nezvala. Děsí mě a uchvacuje zároveň. Zní mi v hlavě již třetí měsíc. Ze sbírky Sbohem a Šáteček. Pokud můžete, sežeňte si to. Název článku přejat z básně.

14 komentářů:

  1. Do Bulharska by se mi nechtělo, ale tvé fotky jsou krásné. Obzvlášť se mi líbí ty zachycující architekturu a květiny (a samozřejmě kočičí fotografie). Autoportrét je též podařený, jestli máš ráda Earl Grey, někdy se zastav u nás doma, klidně tě na něj pozvu. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :). Ráda se nechám pozvat :)

      Vymazat
  2. Gratuluju k prvnímu úspěšnému letu :) Já se obávám, že ve většině letadel sedadla ani sklopit nejdou, nebo to jde jen tak malinko, že to ani nepoznáš. Je třeba se zeptat někoho, kdo to má sklopené, nebo letušky, ale já mám co povídat, na posledním letu do Čech jsem řešila stejný problém a za tou letuškou jsem se nedokopala jít. Navíc tam ta sedadla byla tak nahňácaná a prostor tak malý, že mi prostě přišlo, že to nejspíš ani nejde, a nechtěla jsem být za blbce.

    Jinak do letadla jedině se špunty. Většinou je dávají, alespoň na větších letech. Ale stejně pro jistotu vozím už svoje, a taky zásadně sluchátka s mp3.

    Kvůli klimatizaci (a nejen) mám taky vždycky radši mikinu a někdy je dobrá i nějaká skladná deka, pašmína, šátek... prostě něco i na nohy.

    O Bulharech mám své mínění od té doby, co jsem s několika pracovala v Anglii. Líní, že to svět neviděl, mluví to jak vargoš, a moc inteligence taky nepobrali. Stokrát jim řekneš, že se něco musí dělat tak a onak, jinak to dopadne špatně, a stejně si to budou dělat po svém, tedy úplně nesmyslně (neřeknu kdyby ten správný postup byl na hlavu, ale on je fakt správný). Hlavně že mají furt dobrou náladu a věčně jsou v lihu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já počítala, že budu mít sluchátka, ale tak nějak mi je maminka zabavila. Já měla oblečení dobré, protože jsme letěli tam i zpátky velmi brzo, měla jsem svetr a dlouhé kalhoty, taky jsem měla šátek, protože pokud se vyloženě nepeču ve vlastní štávě, tak mám vždycky šátek. Nohy jsem měla ok...

      Nojo, každý národ má svoje stereotypy, které pak ti inteligentnější z nich nesnáší. :D

      Vymazat
  3. Fu fu, já tak obdivuji ty tvoje fotky :-) Kdybys náhodou někdy v budoucnu měla výstavu tak tady oficiálně slibuji, že si udělám výlet do Brna a nechám ti v knize návštěv pěkný vzkaz! Tvoje fotky mají úžasnou atmosféru, mají takový analogový nádech (prostě jako analogové fotky našich babiček) :-)
    Popravdě se ti vůbec nedivím, že jsi Bulharsko srovnávala se Slovinskem, jelikož mně osobně se také ve Slovinsku líbí víc, než třeba v chorvatsku :-) Já tedy na dovolené vždy přečtu strašné kvantum knih :-D protože se při válení na pláži děsně nudím :-D
    A jinak blahopřeji k tvému prvnímu úspěšnému letu!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já a výstavu? A kde prosím tě a s čím? Takové obyčejné cvakání, to dělá skoro každý bloger :). Jestli chceš vidět nádherné fotografie, vyhledej si Martin Faltejsek na googlu...

      No já neumím číst na břiše a na zádech mi vždycky pražilo slunko do očí, a tak jsem musela pořád oči přivírat a to je tak akorát na vrásky :D. A nebo jsem měla brýle, ale prostě jsem nechtěla být jako panda.
      Děkuji :)

      Vymazat
  4. Ty tvoje fotky jsou naprosto dokonalé, radost na ně koukat, fakt! A tvé psaní o dovolené se mi taky moc líbí, hlavně že je takové upřímné. Jsem ráda, že nejsem jediný člověk, který až do skoro dospělého věku stále neletěl letadlem.
    A básnička je skvělá. Sbírku Sbohem a šáteček si na tvé doporučení ráda přečtu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :) Hah, takových lidí, co neletělo, je spoustu! :)
      Tady máš odkaz na tu sbírku :) Já ji měla takovou maličkou do kapsy, celokoženou.
      http://www.databazeknih.cz/knihy/sbohem-a-satecek-11927

      Vymazat
  5. Já na moře taky moc nejsem, ale fotky jsou supr :)

    OdpovědětVymazat
  6. V Primorsku jsem byla dvakrát a vždycky se mi tam docela líbilo. :) Na hotely jsme měli štěstí, ale já taky lustruju recenze dva týdny, než vyberu dovolenou, jsem na to blázen. :D :D Jinak ale ručníky zásadně vyměňují po tom, co jim na poslety necháš nějakých pár leva. :D A jinak do all inclusive bych tam asi nešla, Bulharsko je docela levné a my vždy máme jen snídaně, na oběd lupnem nějaké ovoce a večer si najdeme nějakou restauraci a povečeříme tam a jídlo bylo vždycky luxusní. :) Přítel byl se mnou minulý rok poprvé a příští léto chce zase, prej kvůli tomu jídlu. :D

    OdpovědětVymazat
  7. Kytičky! Koukala jsem na ně pěkně dlouho a kdybys k tomu nenapsala komentář o jejich umělosti, tak bych to vůbec nepoznala, jsou nádherné. ♥ Stejně jako ostatní fotky, mám ráda, jak se do nich můžou schovat nějaké vzpomínky a příběhy, na které si člověk pak vzpomene, když fotky zase prohlíží.
    U moře jsem nebyla už několik let, tak ostré sluníčko vadí mojí kůži. Ale chtěla bych se tam někdy zase podívat, alespoň na skok - projít se po pláží, zaplavat si. Ale déle jak pár dní by mě to stejně asi nebavilo, jsem akční člověk, potřebuji pořád něco dělat a někam chodit a tak. :D

    OdpovědětVymazat
  8. Ty tvoje fotky se mi moc líbí. ♥
    A zážitků není nikdy dost, tak proč to prosedět celé doma. :)

    OdpovědětVymazat
  9. Jakožto vodní tvor bych byla nejvíc unešená z moře, fascinují mě velké vodní plochy. Vůbec jsem netušila, že Bulharsko je až tak jiný svět, myslela jsem, že je to tam podobné jako u nás. Jinak také mám pokaždé šátek, i kdyby bylo 50 ve stínu :)

    OdpovědětVymazat
  10. Moc hezky napsaný článek. Ty fotky jsou úžasné :)

    MagicBeautyLife

    OdpovědětVymazat