1. září 2016

O lenošení a práci

Kdy je lepší čas na článek o posledních událostech prázdnin, než právě prvního září? Škola sice začala, ale stále je čas na prázdninové dozvuky. Navíc jsem se nemohla ozvat dřív právě z důvodu rušného srpna. Čím jsem starší, tím méně jsem doma. A ačkoliv maminka během školního roku tvrdila, že klidně mohu celé dva měsíce bydlet u přítele, nezapomněla si postěžovat při každé zmínce o mé nepřítomnosti v naší panelové kleci.

Osmého srpna se mi vrátil přítel ze Slovenského ráje, což přinášelo mnoho nových příběhů k vyprávění, ale taky čerstvé informace o jeho vylučování. Doufám, že vás toto téma nepohoršuje a vezmete si z toho ponaučení: Pokud jedete někam do přírody, vezměte si s sebou dostatek slivovice, abyste každé ráno vypili jednoho zdravotního panáka. Pak nebudete střídavě trpět průjmem a zácpou jako ten truhlík, co nedokázal pochopit, že se to tak dělá. Nedivím se, že pak dali Slovenskému ráji přezdívku Sráj. V tom samém týdnu se konala menší rodinná oslava. Já měla dvanáctého svátek, Danuška (přítelova máma) třináctého narozeniny a přítelův otčím další týden narozeniny. Oslavy jsme se účastnili my jmenovaní, přítel a jeho bratr se ženou. Celý den jsem z toho byla nervózní, protože jsem horko těžko sháněla dárek pro otčíma a na poslední chvíli mi můj ctěný tatíček oznámil, že nevlastním starožitný mlýnek, ale předělaný kýč. Předem jsem se ale Danušky zeptala, jestli se líbí. K němu jsem dokoupila ještě krém na ruce. Otčím dostal dárkový balíček s čokoládou a hrnkem. To je tak, když víte, že má rád hořkou čokoládu a pikantní klobásy, staví mosty a vypadá jako Krajčo. :-D A taky mám vždy hrozné nervy z přítelova bráchy. Připadám si před ním jako největší blb. A nesnáším, jak pokaždé komentuje moje výrazy nebo intonaci hlasu, aby se pobavil. Mně to moc vtipné nepřijde a ještě více mi to sráží sebevědomí. Jelikož je ale bratr velmi velmi zaneprázdněný muž, oslava skončila brzy, takže došlo ke zklidnění nervů. Nechci říct, že by se mi oslava nelíbila, rozhodně jsem byla nadšená. A hlavně jídlo bylo fantastické. :-)

O víkendu jsem byla oficiálně již na chatě, pro mámu, ačkoliv jsme tam jeli až v pondělí. Víkend jsme si s přítelem užili povalováním, čtením, milováním (?) a také čajováním s naším velikým kamarádem Vláďou, který si během zedničení našel čas. V pondělí jsme jeli na domeček. Tedy na Vysočinu, kam jezdíme pravidelně na prázdniny. Zase jsme bydleli u kamarádky Benovy mámy, ale nebylo to žádné lenošení. Danuška si loni koupila domeček a rekonstruuje ho. S Bendou jsme pomáhali, takže jsme měli takovou týdenní brigádu. Od rána do pěti šesti večer, a pak pohoda v posteli, odkud jsme po práci vylézali jen na jídlo nebo na záchod. Benda mi vždy uvařil čaj, protože to on umí nejlépe (teda on toho umí nejlépe povícero, třeba ví, kam sáhnout... proto mi pořád masíruje záda). A taky si pamatuje, že nemusím moc meloun, protože v něm jsou pecky. A tak mi jej nakrájel na kostičky a přebytečné pecky odstranil. Připadám si trochu jako pipinka, když to tady říkám, ale prostě ty pecky jsou mi tak moc nepříjemné, že raději obětuji celý kousek melounu, než abych měla ten divný pocit v puse. A kromě spánku jsme věnovali čas i filmům. Z neznámých snímků mohu doporučit O kuřatech a lidech. Nenechte se odradit recenzí, je to fakt luxusní kousek a jen to potvrzuje, že severské filmy (dánská produkce) jsou něco neobvyklého a neokoukaného. V popředí humor, ale v pozadí něco daleko většího, co vám nasadí brouka do hlavy.

Na chatě jsme byli do pátku, protože víkend jsem zase trávila u Bendy. Domů jsem se dostala dvacátého druhého srpna. Benda mi pomohl dovézt věci domů a uklidit paneláky, protože jsem byla úplně mrtvá a ke všemu jsem si domluvila sraz s Grabi. To se stane, když se vám pomotají dny a vy nevíte, na kdy si domlouváte schůzky. Ten den byl krásný, protože po úklidu jsem měla velmi dobrou náladu, a tak jsme si stihli poležet v posteli... A pak jsme jeli na oběd do vegetariánské restaurace, kterou má Benda pod bytem. Naneštěstí jsem úplně nevypočítala, kdy přijde Rút, a tak se mi po obědě udělalo nevolno, takže celý den jsem měla pocit, že mi někdo bodá nože do zad. Když jsem se setkala s Grabi, ustoupilo to, protože jsem na to moc nemyslela. Poseděly jsme v kavárně, prošly dva sekáče, kde si každá něco koupila, a pak jsme jely trolejbusem k naší škole, odkud jsme sešly pěšky na Kraví horu, kde jsme se vyhřívaly na sluníčku. Láska a mír v duši, slunce, které hladí a nepálí.

A od dvacátého třetího jsem žila prací. Uklízela jsem. Málem jsem se otrávila acetonem. A umírala jsem při umývání oken, načež jsem zjistila, že všech osmero oken je špinavých, protože při umývání nesvítilo slunce přímo, a tak jsem neviděla šmouhy. A taky se durdím, protože při procházení okolo paneláků, kde uklízím, neustále nacházím odpadky. Papírové kapesníky, vlaštovky, pet láhve. A v baráku mi na chodby někdo lepí žvýkačky. Představa, že v zimě bych musela vstávat dřív, abych odhrnula sníh a posypala cesty, mě děsí. Ale asi mi nic jiného nezbývá, pokud chci mít peníze. Kmotra mi nabídla práci v zeleninovém stánku, ale to nevím, jestli mi to školní rozvrh umožní, ačkoliv se mi tolik líbí. Dvacátého šestého jsme si zašli zatančit s Kocourky. Ti u Bena i přespávali, stejně jako já. Ráno bylo znát, že jsme dlouho netančili, protože mě nehorázně bolela lýtka :-D. Přemohla jsem bolest a donutila Bendu jít po obchodech s botami, i když jsme to udělali víkend po návratu z chaty. Bohužel se na něj boty špatně shání. Jeho tenisky už se rozpadají, tak jsem nechtěla, aby mi dělal ostudu. A navrhla jsem mu, že by si mohl koupit polobotky, a pak časem i tenisky. Nákup byl úspěšný. Koupili jsme jedny polobotky a kalhoty, ne džíny, zlevněné o 3/4 ceny. A tak jsem mohla s pocitem zadostiučinění jet domů, kde jsem se vrátila opět k práci. 

V pondělí ráno jsme nasedli s Bendou směr Olomouc, kde žije jeho tatínek se ženou a dcerou Eliškou. Měla jsem od něj půjčenou knihu, tak jsem byla zvědavá, jestli si šplhnu, až si budeme povídat. A jestli si vůbec všimne, že tam jsem. Tatínek má totiž problém, že na mě často zapomíná, takže při představování jiným lidem představí Bendu, ale mě ne. Naštěstí se to spravilo, dokonce mě jednou označil za synovu slečnu a taky se mnou občas prohodil i slovo. Stále se ale tajně směji, když mi tyká, protože se mi snaží vykat. Jako výrazně mladší žena mu vykám, tak čekám, až tykání navrhne on. S jeho ženou si totiž normálně tykám :-D. Přítelově sestře je dvanáct let a jsem ráda, když si s ní můžu povídat o trochu holčičích věcech. Pondělí jsme prolenošili, protože Eliška přijela z tábora až v úterý ráno, a proškrábali, protože mě pokousal nějaký hmyz na Kofole. A tak mě Benda pořád plácal přes prsty, když jsem se škrábala. A v úterý jsme taky prolenošili, zase jsme se byli projít a stavili se na Kofolu. Navíc jsme si večer zahráli Citadelu. A ve středu jsme ráno zašli do Pevnosti poznání, což je prostě zábavní centrum plné pokusů, informací z oblasti biologie, fyziky a historie. A pak jsme s Bendou a jeho přáteli z tábora zašli na čaj, protože mi je chtěl představit. Jsem vděčná, že mi Ben představuje své kamarády. Snad jsem se neukázala ve špatném světle :-D. A večer jsme jeli domů, kde jsem se ve vlaku i prospala. 

A tak rychle prázdniny utekly. Škola mi nevadí, takže se z toho nehroutím, jenom jsem nestihla, co jsem chtěla. A četla jsem málo. Pokud byste se chtěli inspirovat, zde jsou knihy, které jsem přečetla: Poslední přání (Zaklínač), Grey (Protože sranda musí být), Zabiják Anders a jeho přátelé, Hájili jsme hrad, Mstitel od Forsytha (jako audioknihu), Knihy džunglí (anglicky), Planetu opic (francouzsky), a lahůdka na konci - Sex v době temna - sexuální život na českém jihu v prvním století Schwarzenberků (1660-1770). Pokud chcete vědět víc, můžete se podívat na goodreads. A pod článkem jako vždy najdete pár fotografií navíc. Mimochodem nově mám i instagram. Tedy: Mám zase instagram. :-D 

Dvakrát jsem si zašla zahrát karty. 

Tyhle sladké blumy padaly na domečku. A Danuška z nich pekla skvělou buchtu! :3

Horní patro domečku. Vyfoceno během toho, co jsem zacpávala díry cementem. 


5 komentářů:

  1. Sráj mě pobavil :-D Ta fotka skleničky nebo hrečku od čaje vypadá dost dobře stejně jako ostatní fotky. Divím se, že magic karty ještě někdo hraje, pamatuji si je ze základky cca před 15ti rokama a od té doby jsem je snad neviděla. Pročetla jsi daleko více knih než já. To jsem teda ostuda x(

    OdpovědětVymazat
  2. Sráj je úplně nejlepší přezdívka, co jsem kdy viděla :D :D Ať ji tvůj přítel nosí hrdě a se ctí! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nemůže ji hrdě nosit, když je to přezdívka pro místo, ale děkuji :D

      Vymazat
  3. Čím ty vlastně teď fotíš? :) Máš vždycky ty fotky tak kouzelné. :) A na té, kde někdo vyfotil tebe ti to moc sluší!

    Jinak to tvoje rozčilování kolem paneláků chápu. Já se rozčiluju i nad bordelem v místech, které mě vůbec nemusí zajímat. Prostě to nedokážu pochopit, jak lidi dokážou takový bordel vůbec udělat. A já debil, když nikde nevidím koš, nosím klidně prázdný obal od tatranky celý den v kabelce. No jo, ale někdo má priority trochu jiné.

    Days of Daysy

    OdpovědětVymazat