19. září 2016

Podívej se na ten krásný funkcionalismus!

Pamatujete si, jak jsem vezla Terce knížky do Žďáru? Dá se říct, že tento článek je pokračování. Pokud jste tu poprvé nebo vám článek utekl, připomenu vám pár důležitých faktů: Terku znám skrze její videa. O letních prázdninách jsme se viděly poprvé. Vezla jsem jí četbu potřebnou na FAMU. Logicky mi musela knihy přivést, a to se stalo v pátek. Pátkem to nekončilo, tak směle do čtení :-).

S Terkou jsme příjezd naplánovaly na 16. září, tedy pátek, protože jsem plánovala ukázat jí Brno. Jako mladší sem Terka jezdila pouze k zubařce, a tak se pro ni Brno stalo symbolem utrpení a hnusu. Ovšem já to tak nechat nechtěla. Brno je moje největší láska, hned po Bendovi. A na to člověk potřebuje víc jak jeden den. V pátek odpoledne jsem Terku vyzvedla na nádraží a šly jsme k Bendovi domů, kde jsme odložily věci. Hlavně kyblík švestek, ale o tom později. Potom jsme se vydaly směr město. Terka sháněla šaty, ale ty stejně nesehnala, ovšem nakoupily jsme si spoustu jiného oblečení. Po dlouhé době jsem nakupovala jako divá. Málokdy se mnou někdo jde nakupovat a samotnou mě to nebaví. Také jsme si prošly jeden kostel a pokochaly se domy. Už zde jsem začala hledat brněnský funkcionalismus, v čemž jsem pokračovala celý víkend. Až Terku napadlo, že měla počítat, kolikrát řeknu slovo funkcionalistický :-D. Kromě oblečení jsme musely nakoupit i jídlo, protože Benda byl totálně vyjezený. Navíc asi všichni ví, že kromě žloutenky v Brně do včerejška nebyla pitná voda... 

Tahle jsem padla na postel po tančírně...
foceno Terezkou
S nákupem jsme dorazily domů, kde nás čekal Benda. Konečně jsem je seznámila. Benda Terku znal také skrze videa a chat, protože občas jsem příliš líná na psaní, a tak mi vezme mobil a píše si s lidmi za mě :-D. Na messengeru mám Terku pojmenovanou jako Slečnu Klovnou (kdysi kdesi to slovo použila a mně se to moc líbilo. Znamená to pořádný.) Připravili jsme si velmi jednoduchou večeři, při které jsme hodnotili hity na óčku. No a nastal největší problém: Nalákala jsem Terku na tančírnu, a zatímco Terka věděla, co si vezme, já měla hrozné dilema. Přes kombinace sukní a triček a šaty jsem skončila stejně u toho, v čem jsem byla celý den :-D. Do tančírny jsme došli na půl osmou, sedli jsme si ke stolu Bendových známých. Terka tam šla s tím, že neumí tančit. Ale stejně byla donucena, a nakonec zvládla waltz, nějakou latinu, valčík i tango. Akorát polce se vyhýbala jako čert kříži :-D. A Benda měl co dělat, protože musel zvát k tanci nás obě. Já si ostatně zatancovala s Pepou (Bendův dvoumetrový kamarád), což byl asi nejvyšší zážitek. Byli jsme tam asi do půl desáté, než začali hrát bachatu a zouk, což ani jeden neumíme. Tak jsme s přáteli šli do čajovny. O tom se mi moc psát nechce, protože tam na mě přátel bylo moc a já z toho měla špatnou náladu. A taky mi udělali hnusný čaj. Nevím, co se děje, ale v celém Brně snad neexistuje stará dobrá data masala. A tak jsme to asi v jedenáct zabalili a šli domů, teda skoro, protože jsme museli ještě vyvenčit Berýska. Taková noční procházka mi pomohla zlepšit náladu. Čerstvý vzduch je zdravý. Potom jsme se průběžně osprchovali a do půl druhé si povídali.

sobotní čaj v novém triku
V sobotu jsme vstávali okolo deváté nebo desáté, protože Benda musel jít se psem a my chtěly využít každou volnou chvíli. Nasnídali jsme se u Mashe. Benda zůstal doma a my s Terkou šly do města ještě na nákupy. Ve dvě jsme se vrátily na oběd, kde jsme se potkaly i s Hejdasem. Je to Bendův kamarád z Lutína, který bude u Bendy bydlet, protože studuje na VUT. Ten nás po obědě, který Benda uvařil, opustil. A my po čaji a kávě šly opět ven. Máme s Terkou rády Četnické humoresky. Terce se podařilo najít na internetu místa, kde se natáčelo, a tak se tam chtěla podívat. Jenže já jsem Brňan na baterky, takže výsledek byl takový: Dům Arazima jsme nenašly, byť jsme byly v té ulici. Tak jsme se z Černých Polí vrátily na Českou, že další místa určitě zvládneme. Jenže ke květinářství a kasárnám už jsme nejely, protože jsem nebyla schopna zjistit, jak se tam dostaneme. Ještě o prázdninách však Terka mluvila o Špilberku, a tak jsem jí chtěla náladu spravit alespoň procházkou po parku a v okolí hradu. Tak jsme se doma stavily pro Bendu, který chtěl jít s námi. Navíc jsem slíbila Terce, že jí udělám nějaké fotky, když si tedy koupila fotoaparát, a že ona udělá pár fotek nám. Celý den bylo zamračeno, ale k večeru vysvitlo sluníčko, takže nám vyšlo i světlo. Já jsem fotila, zatímco Benda rozptyloval Terku, aby se nedívala do objektivu :-D. Prostě super dvojka. I Terka se vyznamenala jako fotografka a máme pár super momentek i portrétů. Snad vám jich pár ukážu. :-)

Nyní se dostáváme ke švestkám. Slíbila jsem oběma, že udělám bramborové knedlíky se švestkami. Protože oba nemají rádi nebo nemohou jíst mák, jako přílohu  jsem použila tvaroh. Benda raději do kuchyně nepáchl a my se daly do kulinářského umění. Těsto bylo jenom z prášku, ale stejně je to pokrok. Rok dva zpátky bych nikomu nic neuvařila. Terka mi pomohla dělat knedlíky, hlavně to s ní uteklo, protože jsme vedly velmi učenou debatu :-D. Knedlíků bylo moc, dokonce Bendovi zbyly na svačinu. Po večeři jsme se vrhly na společenskou hru vytvořenou na motivy Zeměplochy. Ankh-Morpork. Ačkoliv Terka nezná Zeměplochu, užili jsme si to. A taky jsme si dali něco na chuť - Stroha, luxusní rakouský rum, poslední prcek pro Terku, Jagera pro mě, a nějaký hustý rum z nějaké španělsky mluvící země pro Bendu. Od té doby, co je mému milému 18, stává se z něj znalec přes alkohol :-D. Já ve stolních hrách nevynikám, takže není divu, že jsme skončila poslední. Terka nám to natřela. Normálně je hra tak na 40 minut, hráli jsme to přes hodinu. A vůbec jsme ji nešetřili. Benda ji obral o hodně tolarů hned ze začátku, až to vypadalo, že ho uškrtí. Žádná vražda se nekonala. Hraní stolních her je super ve společnosti lidí, kteří chápou, že někdo musí prohrát. Když se hraje s Bendovou rodinou, tak se jeho táta, maceška nebo sestra durdí, že jim někdo něco ničí nebo je vraždí. Člověk má pocit, že nesmí hrát naplno, jinak bude vykázán z domu. Tady jsme naštěstí nic takového řešit nemuseli. 

Seznámení s hrou
Po hraní jsme se prostřídali v koupelně, a pak jsme si povídali. Benda a Terka zkoušeli hrát na ukulele, já jsem dřímala, ale pak jsem se rozhodla, díky odpolednímu návrhu, že potřebujeme společnou fotku. A tak jsem pomocí samospouště fotila. Fakt mě to nebaví, ani když fotím sama sebe doma. Nakonec se povedla jedna, a to ještě ne dokonale, ale hlavně, že je. Potom jsme si lehli každý k sobě. My s Bendou na jeho postel, která je asi jako rosol, nechutně měkká, a Terka na gauč u něj v pokoji. Zhaslo se, že půjdeme spát. Omyl. Já usnula brzy, ale ti dva, přičemž Benda tvrdil, že je unavený, si povídali až do čtyř. Jelikož jsem u toho nebyla duševně přítomna, nemohu podat svědectví. Z důvěryhodných zdrojů šlo však o vážná témata, především mimozemšťané a Bůh :-D. 

Ráno jsme vstávali v devět, protože Terce o půl desáté jel vlak. Navíc potřebovala sehnat ještě něco pro prarodiče, když už teda byla v Brně. Moc jsme toho v liduprázdném nedělním Brně sehnat nemohly, ale aspoň  kornoutek sušených plodů a oplatky s fotografií Petrova. Na nádraží jsme chvilku počkaly, načež přijel vlak. Ten pravý vlak. Jenže Terka má trauma z vlaků, takže jsem jí musela ujistit, že je to skutečně její vlak. Stejně mi nevěřila a ještě se ptala pana průvodčího. Měla jsem pravdu, jak jinak :-D. Decentně jsme se rozloučily. Ani jedna nejsme na veliká dramata, navíc si pořád píšeme na fb. Já se pak vydala ještě do obchodu, abych nakoupila něco na oběd a pro psa. A tralala k Bendovi, kde jsem padla do postele a probudila se až k vaření oběda. Po obědě jsem u něj trochu poklidila, neboť mé věci byly všude. Navíc i kuchyň a koupelna to trochu potřebovaly. A pak jsem jela domů.

Víkend s Terkou mi dodal dobrou náladu, dávku sebevědomí, porozumění a taky tolerance. Například při nakupování jsem zjistila, že máme úplně jiný vkus, ale vlastně mi to bylo jedno. A taky to holčičí brebentění. Benda musel být ze dvou holek v jednom bytě docela blázen, ale zvládl to. A za to mu patří veliké tisíceré díky :-). Navíc jsem měla šanci někomu říkat zajímavosti o Brně, aniž by mě poslal do háje nebo neposlouchal. Měla jsem tolik radosti v sobě, že jsem dokonce nadšeně věšela prádlo, vytírala i leštila sporák. S vědomím, že pomůžu Benově mamince, která neutrpěla šok špínou po návratu z domečku. A jedno je jisté: Příště jedeme zase my do Žďáru!

Myslím si, že řekl něco divného, ale on si myslí, že já jsem tady ta divná.

Já se divím tomu, co řekla fotografka, ale podle něj mě šokuje, jak je on strašně sexy-

Každý musí mít fotky v altánku na Špilberku.

„Ta tráva je mokrá!“ aneb Hvězdy nám nepřály.

Drnkání.

Společná fotografie, aby nám měl facebook za rok co připomínat. 



6 komentářů:

  1. Teda takovou průvodkyni po Brně bych si taky nechala líbit. :) Já mám Brno moc ráda, ale zatím jsem toho z něj moc neviděla. Jezdíme tam spíš nakupovat to, co u nás není. Byla jsem akorát dvakrát na Špilberku (ten park kolem je úžasný, ten vám fakt závidím!!) a taky mě zaujala kočičí kavárna Pelíšek, navíc tam je supr kafe. No a jinak mám prošlé akorát všechny náměstí a někde jsme se taky koupali v nějakém aquaparku nebo co to bylo a to je tak vše. :D Jinak jsem tam spala akorát po koncertě. Asi si na Brno někdy udělám trochu víc času, tole mě navnadilo. :)

    Days of Daysy

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V kočičí kavárně jsem nebyla. A průvodkyni si můžeš určitě sehnat. Popřípadě si nastuduji Brno a klidně tě provedu :D

      Vymazat
  2. Brno má zajimavý orloj, ale štve mě na něm jedna věc. Vždy když jsme z Plzně zavítali do Brna, chtěli jsme se podívat na orloj a vyhrát tam tu kuličku co padá. Absolutně vždy když jsme tam byli (6x v rozmezí několika roků), tak tam stála už hodinu předem stará paní s rukou v díře s dalšími dvěma pány (asi její syn a muž). Takže pro ostatní zbývala vždy jen jedna díra a šance na získání skleněnky tak byla mizivá. Doslechli jsme se od pána co vedle šel, že paní tam chodí každý den a už má zmapované kde přesně koule padne. Prý jich má čtyři kýble. K čemu jí to je nikdo netuší. Skleněnku odmítá přenechat. Podle mě by to měla být hlavně atrakce pro turisty a ne pro domácí kteří tam jsou každý den nalepení.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. O tom jsem neslyšela. Já vždycky projdu kolem, nějak mě to nevzrušuje. Pro mě je to docela Fail. To už socha Jošta je hezčí, i když taky je to jeden veliký falus. :-D

      Vymazat
  3. Brňane na baterky, výbornú Masalu majú v Orientálnom obchodíku na Solniční, a.k.a. keď nieto, urob si sama :D

    OdpovědětVymazat