11. listopadu 2016

Musíme se při každému filmu smát?

Dělám to málokdy, ale dokážu to. Napsat zamyšlení na téma kino, místo kam chodíme, když chceme vidět nový film. Většinou nový film, pokud ovšem nechodíte na maratony filmových klasik. Dnes jsem měla možnost se po delší době dostat do kina, tentokrát na film Anthropoid, jelikož tam šla většina naší školy. Dostal mě moment, kdy se skupinka studentek za mnou smála. A to mě inspirovalo k tomuto článku. Pojďme se na to podívat podrobněji.

Jsem nemocná, ale stejně jsem se dokopala jet do kina, protože Anthropoid je film pojednávající o atentátu na Heydricha, je to tedy film odehrávající se během druhé světové války. Takovým filmům dávám možnost mě jako diváka oslovit. Jedna věc je totiž číst mnoho knih, druhá je mrknout se občas i na film či dokument, aby měl člověk srovnání a obrazový materiál. Navíc je to školní záležitost, takže jsem se nechtěla vyřadit z případné diskuse ve škole, zvláště když mi bylo napsáno, že náš dějepisář se na to velmi těší. A když si vzpomenu, jak s námi diskutoval o Husovi, tak jsem si nemohla diskusi o Anthropoidu ujít. Navíc je to společné téma do celého třídního kolektivu, takže mám možnost navázat pár rozhovorů. 

Film měl kladné ohlasy jak na internetu, tak od přátel, kteří ho viděli dřív. Jsem k novějším válečným filmům trochu kritická, protože všichni vychvalovali Lidice a Habermannův mlýn, ale oba filmy u mě neuspěly na sto procent. A tak jsem neočekávala nic extra. Ovšem to, že u mě filmy neuspěly po filmové stránce neznamená, že mě nechaly chladnou. I u špatného filmu něco pociťuji. A podle mě to je známka toho, že film není totální propadák a že já nejsem robot. U všech výše zmíněných filmů jsem plakala. Po Anthropoidu jsem stála před kinem a snažila se vzchopit, nešlo to. Začala jsem plakat znova, zastavilo mě až objetí spolužačky Sáry. A já se za to nestydím. Moje okolí ví, že při smutných filmech brečím. Vlastně filmy nemusí být smutné, stačí když je tam jen jediný moment. A nejsou to jen filmy. Pláču i v divadle nebo u knížek. Jsem emočně nestabilní a taky citlivá, zvláště pokud jsou umělecká díla založena na skutečných událostech, protože se okamžitě přemisťuji do daného momentu, jako kdybych to prožívala. Kladu si otázky, jak bych se měla zachovat, jestli bych vůbec zůstala naživu. Nebo si představuji, že to zažil někdo z rodiny. Možná někdo, o kom nevím, protože zemřel a já se nestačila již zesnulých prarodičů zeptat.

Zpět k Anthropoidu: Film pojednává o atentátu, na začátku jsou některé drobnější vtípky, kdy se zasmál celý sál, ale postupem filmu dochází k pasážím, kdy by se člověku neměly zvedat koutky. Třeba když gestapo začne chytat obyvatele Prahy jako rukojmí, bez ohledu na to, jestli něco udělali. Když vtrhne do rodiny, kde se Gabčík s Kubišem ukrývali, následné mučení. Když se parašutisté skrývající v kostele šest sedm hodin brání proti útoku vojáků. Některé scény byly na pomezí kýče, tedy pochybuji o tom, jestli se tam hodily, ale i tak to mohu vytknout po skončení filmu a nic to neubírá faktu, že podobně se to stalo. Neznamená to, že se budu smát během filmu, povídat si nebo budu na telefonu. Film může být totální propadák, ale mělo by se respektovat i to, že pojednává o skutečné události. Když vám přijdou k smíchu Šmoulové, budiž, ale opravdu vám přijde k smíchu, když starý muž šmátrá po podlaze ve snaze najít kyanidovou kapsli? 

Někde jsem četla názor, že Češi jsou hrozně nesoucitní a nedokáži projevit dostatek empatie. Od dob našich prababiček (raději ještě o generaci dozadu, ne všichni máte babičku, které by bylo letos 87 nebo 90, já si nikdy nezapamatuji, jestli se narodila 1926 nebo 1929) se toho hodně změnilo. Internet, televize a knihy, kde se popisují zvěrstva z první ruky. Možná se muselo lidstvo obrnit oproti velkému množství násilí. Kdo z vás je rozhozený, když vidí reportáž o okradení seniora? Mnohdy přeblikáváme a vybíráme si, na jakou katastrofu se budeme dívat raději. Krimi zprávy nebo dokument o týrání zvířat? Minulý týden jsme ve škole dělali báseň Raport od Šrámka. To, jak tam umře kůň. Protože zvěrstva člověka nejvíce skolí, jsou-li dělána na němých tvářích. A při dnešním filmu neumřelo jediné zvíře, možná proto se lidé smáli. 

Proč chodíme do kina? Jak jsem výše napsala: Kino slouží jako místo, kde můžeme vidět filmy dříve, než se dostanou do televize nebo budou k dostání na dvd, či internetu. Je to také možnost, jak s někým strávit volný čas. V případě škol je to možnost vzít studenty za kulturou v podání kvalitního obrazu a zvuku, protože ačkoliv se školy snaží být moderní, nejsou to kinosály. Je to součást výuky, často. Nikdy mě škola nevzala do kina na film, který by se nějak netýkal probíraného tématu. Co si pamatuji, tak to byl Macbeth nebo právě Anthropoid. Něco jiného je filmové zpracování a něco jiného profesorův výklad. A i ve škole nám profesoři doporučí mnoho filmů, ale není čas se na ně dívat. Navíc kdo by se díval na film doporučený ve škole? To musí být hrozná pruda. Bohužel, tak to jsou doporučené filmy a knihy často odsunuty na poslední kolej, pokud studenti chodí do školy jen z určité povinnosti. Jenže do toho kina jít musí, pokud nechtějí prosit rodiče o omluvenku, nechtějí mít absenci nebo neumí falšovat podpisy rodičů. A když už tam sedí, možná si z toho i něco odnesou. A je to kino, žádné zkoušení z fyziky nebo třeba nudné žvatlání v angličtině. Jakýkoliv čas mimo školu je studenty často vnímán pozitivně, pokud po nich nechcete, aby se vrátili domů o hodinu později, než normálně končí.  

A můj názor je, že dobrý film má vyvolat diskusi a emoce. Nemusíte nutně plakat nebo se smát. Stačí, když o tom dokážete přemýšlet. Dobrý film nemusí být nutně komedie nebo dobrodružný kousek. Dobrý film může pojednávat i o životě našich předků nebo o současné situaci třeba v Etiopii. Pokud se chcete vyloženě jen zasmát, pusťte si divošky na Primě, nemusíte utrácet peníze za divadlo nebo kino. Mezi zábavou a kvalitním kouskem by nemělo být rovnítko. Několikrát jsem narazila na to, že lidé nechtějí přemýšlet nebo se koukat na smutné, surové a realistické snímky, protože v životě si svých trampot užijí až až. Od filmu (divadla) očekávají zábavu, protože je to pro ně forma relaxace. A smíchem se relaxuje více než neustálými myšlenkami a případnými nočními můrami, které můžete mít, pokud jste citlivější povahy. Koukat se na komedie není hřích, ale pokud lidé hledají jen zábavu, staví si kolem sebe zeď nevědomosti. Pokud nechtějí vidět a slyšet špatnosti, tak si nemohou uvědomit, jak lze svět zlepšit. Pokud si lidé raději zajdou každou středu na film o tom, jak si nějaké ženská užívá výprask od boháče, který by ji nejraději měl celý den svázanou ve svém bytě, místo aby se podívali alespoň jednou za měsíc na film o válkách na východě, raději si zpestří život v posteli s domněním, že jsou oba spokojení, když to šlo ve filmu. Tito lidé však nepochopí ukrajinské nebo islámské konflikty, ovšem při kamarádském posezení v kavárně nebo v hospodě si nezapomenou postěžovat, že je to tam někde hodně špatné, ale že za to může islám, a tak ty nebezpečný muslimy tady nechceme. Nebo hrozí to, že až budeme v podobné kaši, tak budeme přihlížet tomu, jak jsme najednou ve válce. Ve válce, kterou nikdo nechtěl, nečekal a jenom se tak o tom občas mluvilo. Stejně jako před první světovou válkou, kdy si všichni žili ve svých bublinách krásné epochy. A nemusíme zacházet jen k válečnému tématu. Co si tahle zajít na film o autismu, aby pro nás ty divné děti nebyly jen nevychovaní spratkové, co se jim rodiče nevěnovali? 

20 komentářů:

  1. U nás se nějaký blbky smály, když dostala paní Moravcová pěstí. Když Hajský hledal na zemi kapsli, byl to pro mě jeden z nejvypjatějších momentů z celého filmu, takže reakce některých lidí opravdu nepochopím.
    Osobně mi kýčovité momenty při prvním zhlédnutí tolik nevadily, když jsem na to koukala včera znovu, jisté nedostatky už jsem našla, ale to pořád nemění nic na tom, že mě ten film dostal natolik, že na něj od úterý prakticky nemůžu přestat myslet. Tohle bude na Oskarech bodovat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bavily jsme se o tom. Když paní Moravcová dostala do zubů a strachy se pomočila, bylo to děsivé. Měla jsem z toho husí kůži. A stejně jako když Aťa byl mučen a když mu ukázali tu hlavu. Jak píšeš, při prvním zhlédnutí a v ten moment, když víš, že je to podle skutečných událostí, nezkoumáš detaily...

      Vymazat
  2. Pekne napísaný článok. Film ma z tvojho písania celkom zaujal. Takisto si myslím, že by sme nemali odsudzovať takéto filmy kvôli tomu, že nie sú... vtipné, alebo ako to nazvať. A mali by sme sa na takéto filmy sústrediť o to viac práve kvôli tomu, že je to podľa skutočnosti. Mali by sme to dokázať precítiť.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji ti za milý komentář. A že jsi dodala to o procítění. :-)

      Vymazat
  3. Citlivá dušičko moje ... nestabilita, citlivost,... je má parketa.
    Jeden z úkazů "smání se věcem, které mně osobně vtipné nepřijdou" mám na talíři skoro každý den. V rámci určité korektnosti se případně pousměji, pokud nejde o nějaké zásadní téma, situaci. Myslím, že jsem urazila kus cesty ve vnímání společnosti a snažím se tím tolik "neplevelit" hlavu, i když to nejde tak často, jak bych chtěla.
    ...
    Poslední odstavec je krásné shrnutí a nedá mi to, abych nevyňala tuto pasáž: "... pokud lidé hledají jen zábavu, staví si kolem sebe zeď nevědomosti. Pokud nechtějí vidět a slyšet špatnosti, tak si nemohou uvědomit, jak lze svět zlepšit."

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky se často směji věcem, které ostatním nepřijdou, ale naučila jsem se to dělat třeba v duchu. A upřímně já dělám spoustu černých vtipů.

      Vymazat
  4. Já se přiznám, že jsem se rozesmála, když se Cillian Murphy s Jamiem Dornanem představovali, protože mi zkrátka přišlo směšné, když jako Češi mluví anglicky mezi Čechy a ještě to jejich české/slovenské jméno nezní pořádně česky/slovensky. Nebo auntie Moravec. Zrovna u tohoto filmu bych uvítala dabing, protože ta angličtina v Čechách tomu dodává míru neuvěřitelnosti, nepřesvědčivosti a vyznívá to směšně, což filmu velmi škodí, navíc když se jedná o tak závažné téma. Ale při všech ostatních scénách si nedokážu představit, že bych se byť jen pousmála. To jsou tak vypjaté a děsivé okamžiky, že to člověku ani nedovolí.
    Ale jinak tvému článku rozumím. Trochu mě mrzí, že dnes už film pro většinu lidí ustoupil jen na tu pozici sobotní zábavy u televize a "hlavně mi nepouštějte žádné drama, toho mám dost v životě". Potom se ohrnuje nos nad tím, že děti moc koukají na filmy, jako by to bylo něco zhoubného. Přitom filmy mohou být stejně poučné jako knihy, muzea nebo škola nebo to mohou být umělecká díla jako Mozartovy skladby, Rodinovy sochy nebo Da Vinciho obrazy...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Krásně jsi to napsala. Já se u filmu taky smála, když se ti dva seznamovali s děvčaty, protože to prostě bylo jiné, takhle bychom se dneska neseznamovali. Jinak ale dále nic směšného nebylo. Dabing tomu ublížil, to máš pravdu.

      Stejně jako s filmy je to s videi a počítači. Prý jsou děti na počítačích moc, ale znám spoustu lidí, co se díky internetu neskutečně vzdělávají. Benda se díky videím na ytb učí francouzsky a anglicky, na takové úrovni, že se dostává do celostátních kol angličtiny. Vše je dobrý sluha a špatný pán. :)

      Vymazat
  5. Kino je jednou z mnoha věcí, díky které se člověk obvykle socializuje. U mě to platí na 100%. Nicméně dnešní společnost i tuhle běžnou věc dělá složitou. Věc, která nám má přinést nějaký požitek, má nás něčemu naučit, vyvolat v nás emoce nebo má jen prostě uvolnit naši napjatou náladu po noci probdělé nad seminárkou. Sám jsem to pocítil minulý týden, když jsme s kamarádem vyrazili do kina. První znepokojení nastalo, když do sálu vrazili opilí maníci. Druhé znepokojení, které mě dorazilo, nastalo, když v polovině filmu začne sálem zavánět tráva, později si člověk všiml i jemného obláčku dýmu. Usoudil jsem, že i tak běžná věc jako chození do kina může být dnes "náročná".

    Film je úžasný způsob, jak vstřebat režisérovy myšlenky (možná ještě lepší by bylo čtení scénáře, ale to už je asi příliš náročná myšlenka chtivosti). Při čtení knihy si člověk vytváří svůj imaginární svět, do kterého zasadí jednotlivé postavy, při filmu máme prostředí dané, což mně někdy vadí, zvláště pokud jdu na film podle knižní předlohy, kterou jsem četl. Ať už to ale člověk bere jakkoliv, vždycky si po zhlédnutí filmu neseme balíček s emocemi, které v nás vyvolal, které musíme zpracovat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem si všimla, že třeba do velkých kin, jako je u nás v Brně Cinema city, chodí divné existence za účelem opojení trávou nebo alkoholem... či za účelem házet na lidi popcorn. Já osobně stejně navštěvuji malá městská kina, pokud to program dovoluje. Tam totiž nehrozí bombardování popcornem a většinou tam chodí lidé, co vyhledávají jen malá kina.

      Když koukám na film podle knižní předlohy, beru obě díla jako samostatná díla. Každé vyjadřuje něco jiného. Moc hezky jsi to napsal :)

      Vymazat
  6. Cítím se podivně vinna. Nedávno jsme se školou absolvovali přednášku o Shakespearovi a já se tam tak hrozně smála, že s tím měli někteří profesoři problém.
    Jinak, jo. Souhlasím. U některých věcí by se člověk prostě smát neměl. To říkám i já, se svým místy nevhodným cynismem. Je potřeba rozlišovat mezi vhodnou a nevhodnou situací pro trapný vtip. Sama jsem tímhle nevhodným smíchem vinna. A zároveň tě tak moc chápu a v plném rozsahu s tebou souhlasím.
    Ale myslím si, že kvalitní kousek může být i zábavný.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já netvrdím, že kvalitní kousek nemůže být zábavný, jenom bych na tom nestavěla kvalitu filmu. Mám ráda spoustu zábavných filmů. :-)

      Vymazat
  7. Za sebe musím říct, že jsem film neviděl. Mě moc tohle téma nebere, nemám rád filmy podle skutečné události. No a těm blbkám co se smály když neměly. Spíš bych to viděl na nedospělost. Je možné že češi nemají dost empatie, ale základy slušného chování snad ovládáme a člověk by měl poznak kdy se smát a kdy ne. Prostě to byly jen trubky nic víc :).

    OdpovědětVymazat
  8. Zmiňovaný film jsem bohužel neviděla. Mám ráda filmy, které mi dokáží vyrazit dech, nemusí být nutně akční a tak, ale musí mít něco, co se mne dokáže dotknout :)

    OdpovědětVymazat
  9. Taky jsem byla na Anthropoidu v kině a musím říct, že lidé se chovali slušně. Ke konci a po závěrečných titulcích bylo dokonce hrobové ticho. Jinak, film mě příjemně překvapil, těším se, až bude v TV a zkouknu ho znova :)

    OdpovědětVymazat
  10. Do kina popravde veľmi nechodím. So školou sme boli na vojnovom koni a plakala som strašne. Neznesiem keď niekto človek alebo zviera trpí. Som schopná plakať aj pri toy story :D. Zatiaľ som sa nestretla s tým, že by sa niekto na takýchto veciach smial. Nemám veľmi rada podobné filmy pretože dívať sa na to je mi nepríjemné. Nepripadám si ako citlivka, ale vzdyr ma to dostane.

    OdpovědětVymazat
  11. Také občas přemýšlím nad vnímáním zla, strachu a podobných věcí naší a dřívější generací. Říkám si, jak někteří lidé mohli přežít třeba koncentrační tábory, smrt blízkých ve válce atd. když já se bojím jít do školy když mám psát písemku. Celou noc nespím a je mi fakt zle a to se jedná vcelku o ...

    Piosek

    OdpovědětVymazat
  12. Já se v kině směju a často. A ne proto že jsem nesoucitná, ale protože zásadně chodím jen na filmy pro děti. Jestli je něco co nesnáším, jsou to filmy o Druhé světové válce. Chápu že je to kus historie, ale je to kus nechutně bezcitnému historie a koukat na podobné filmy mi připadá jako podivný uchylismus. Něco jako nošení křížku na krku, protože pro mě je kříž symbolem smrti - Ježíš tak byl mučen a prostě mi to připadá, že lidi tak neoslavují Ježíše nebo víru, ale smrt. Zásadně ani nečtu nic o válkách, nezajímám se o politické problémy ve světě, protože se prostě nechci plácat v bahně nesoucitu a zvěrstev. A ani jsem se do dějepisu ve škole neučila, protože mi z toho prostě bylo špatně a ani jsem si o tom nechtěla číst. Z dějáku teda neustále pětky, ale nakonec jsem vždy dostala dvojku - jednak jsem měla chápavé učitele co mi nechtěli kazit vyznamenání, a jednak jsem to zachraňovala excelentní úpravou v sešitě.

    fellienm.com

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Úchylizmus? Hm, tie filmy sa točia preto, aby sa o týchto hrôzach vedelo a aby sa nasledujúce generácie poučili z histórie, okrem iného. Aj v súvislosti s tým mi príde chválenie sa o tom, ako sa o históriu nezaujímaš ignorantské a hlúpe.

      Vymazat
    2. Já kříž na krku vnímám jako oslavu, úctu toho, že za ně Ježíš zemřel. Takhle to je. Neoslavují samotnou smrt, ale to, že to Ježíš udělal.
      No, historie se opakuje, tak aspoň to pro tebe bude novinka, pokud se něco stane. Ale asi nesleduješ ani světové dění, abys dokázala porovnat nynější politickou situaci s tou kdysi. Nevadí, každý máme vlastní postoj k životu, a tak snad ten tvůj nepřinese tobě samé žádná negativa. :-)

      Vymazat