26. února 2017

Rok ve znamení sedmnáctky

Zatímco moje maminka věší prádlo, které já nikdy neumím pověsit podle jejích představ, snažím se zde po skoro půlroční pauze sesmolit článek. Ne ledajaký článek. Mám toho na srdci mnoho, avšak nejsem si jista, kolik toho mohu vměstnat mezi řádky. a je-li vůbec přípustné vše vyřknout. Uvařte si tedy něco dobrého k pití, tentokráte můžete zkusit třeba horký pomerančový džus se skořicí, a pohodlně se usaďte. 


Od října se toho dost změnilo. Tak především jsem zase začala trpět střídáním nálad a z velké části to pak byly nálady, kdy jsem se cítila osamoceně. Jako kdybych byla jen košilela vlající na prádelní šňůře. Ta jediná, kterou nikdo nesundal a pěkně neposkládal do skříně provoněné levandulí. Snažila jsem se nedat nic znát. Ve škole mi hodně pomohla Grabinka nebo Martinka, ale pak se občas stalo, že ani jedna z nich nebyla přítomna, a vše na mě padalo. Naštěstí se to vyřešilo. Minimálně jsem se naučila od té doby pracovat se samotou a snažím se z ní dělat pozitivum. Musela jsem. Martinka hodně chybí a Grabinka odjela do Rakous na tříměsíční studijní pobyt na gymnáziu v Melku. Srdíčko na fotografii nosím všude sebou v kapse. Darovala mi ho Sára k Vánocům. Jednou jsem na instagram dala fotku, u které jsem napsala, že mám ráda srdíčka. Ještě jedno mýdlové jsem dostala od Císaře. ♥

Také jsme překonali s Bendou vztahovou krizi. Tu krizi, kdy víte, že vás ten druhý miluje, ale nedává to dost najevo. Já byla ten, kdo nedával. Netulila jsem se, nelíbala jsem a nevískala ve vlasech. Uzavřela jsem se do sebe. Naštěstí jsme si o tom promluvili a postupně to řešíme. Velikou změnou totiž je i to, že Benda bydlí v bytě jen se spolubydlícím. Jeho maminka s otčímem dokončili rekonstrukci domečku, a tak se do svého snu přestěhovali. Bývám u Bendy skoro každý víkend, protože mě začalo bavit se tak trochu starat o domácnost. Ráda vařím nebo peču, mezitím uklízím, ale jen trochu, neboť muž si nesmí přece navyknout na neustálý servis a musí se naučit samostatnosti :-D. Občas spolu vykouříme dýmku míru v zimní zahradě, vypijeme čaj a podíváme se na nějaký film. 

Během zimy jsem si našla novou zubařku. Lépe řečeno jsem se odhodlala navštívit Bendovu zubařku, na kterou pěl samou chválu. Zprvu jsem byla dost vylekaná. Je to velmi rázná dáma, ale ví, co dělá, a také na mě působí zcela jinak než ta stará. Moje stará zubařka byla velmi mlaďoučká a když viděla, že se bojím, šišlala na mě jako na pětiletou Klárku. No a taky mi nechávala kazy v puse s tím, že to vyčistím. Vždycky mi vynadala, že si špatně čistím zuby, a příště musela vrtat. Tato je rázná a já se spíše bojím jí než samotného zákroku. Navíc mi zbytečně nepíchá injekce a jenom přikládá nasáklou vatičku. Také na nic nečeká. Během prosince a ledna jsem u ní byla skoro každý týden. Spravovala tak dlouho, dokud mi neřekla, že příště jen na preventivní kontrolu. A to za tři měsíce, protože mě chce mít pod dohledem. Řekla mi, co nedělat, pokud si chci nechat svoje zuby co nejdéle. Například pokud mám zvýšenou kazivost, neměla bych jíst sladkosti a v zimě jíst ovoce a zeleninu, kterou nejsme zvyklí jíst celoročně. Také bych neměla samozřejmě moc pít alkohol a kouřit. A tak omezuji sladkosti, co to jde, a místo toho jím sedmdesáti až osmdesáti procentní hořké čokolády. Překvapivě mi to leze do kapsy méně než původně. Hlavně díky existenci obchodů se zlevněným zbožím. A taky jsem k Vánocům dostala elektrický kartáček. Jsem trochu jako malé dítě. To čištění mě baví, protože mám slabost pro stroje :-D

Co bylo úplně nové, bylo trávení Silvestra u nás doma. S Bendou se nám nepovedlo sehnat partu lidí, se kterou bychom oslavovali u něj doma, a moje maminka zjistila, že nejde na noční, takže by byla sama doma. Nerada nechávám maminku samotnou, zvláště na konci roku, tudíž plán zněl jasně. Rodinný večer. Hráli jsme hry, koukali na televizi, pili jsme - teda především Benda s maminkou, protože mi nebylo úplně do pití. A Benda nikdy našemu domácímu vaječnému koňaku neodolá. Vždycky jsem se bála, že si ti dva nebudou rozumět, ale nakonec to není tak hrozné. Občas chodíme na společné obědy (třeba do židovské nebo indické restaurace), byli oba na výstavě závěrečných prací u nás na škole a co víc, v květnu všichni tři jdeme na operu Nabucco. Maminka se totiž vyslovila, že by jednou za život chtěla na italskou operu, a tak jsem toto úterý nebo kdy objednávala lístky. 

Nový rok jsem začala s myšlenkou, že rok, který je provázen sedmnáctkou, nemůže být špatný. Sedmnáct je moje číslo. Narodila jsem se sedmnáctého, tak ať je k dobru! Hned třetího, co se šlo po vánočních prázdninách do školy, jsem nemohla usnout. Ve dvě ráno jsem zjistila, že neteče voda. A samozřejmě celé svátky jsem vlasy skoro neumývala a nechala jsem to na ráno. Nemohla jsem tedy jít do školy s vlasy jak od másla. Jenže z domu jsem se musela odpoledne vypravit. Jednak jsem musela vrátit knihy do knihovny, jednak jsem musela koupit dárek pro spolužačku k narozeninám. Naštěstí přistavili k domu cisterny s vodou. To bych ale nesměla být lajdák, aby se ten den ještě víc nepokazil. Šla jsem z jednoho obchodu do druhého, a tak jsem si dala peněženku do kapsy. Po hodině prohlížení zboží jsem však zjistila, že ji nemám. Vytrousila jsem ji na ulici. Jela jsem domů zablokovat vše, co šlo, zatímco Benda procházel centrum města s čelovkou a prohlížel odpadkové koše. Nic. Doma jsem nemohla říct ani slovo. V noci jsem nemohla spát, tak jsem načala melounovou vodku - nic jiného doma na pití nemáme - kterou jsem koupila Martince k nějaké významné události. Dva panáky jsem si musela dát, jinak bych neusnula. Další den se mnou Benda všechno oběhal, i to oblečení, co jsem si tam hodinu vybírala, jsem si koupila. A když jsem došla domů, našla jsem na fb příspěvek, pod který mě Myší královna označila. Nějaká paní peněženku našla, zapamatovala si jméno, napsala o tom na fb a peněženku odevzdala na policii. Dobrý člověk ještě žije, jak by řekl Romain Rolland. Jak teda mohl rok 2017 začít dobře? Nu, jako správný dospělý jsem zvládla kolečko po úřadech a už jsem byla i na policii. Zkušenosti se hodí. 

Také jsem se rozhodla skončit s prací uklízečky. Jelikož v pracovní smlouvě je zaznamenáno, že by se záležitosti týkající se práce neměly probírat veřejně, tak to taky dělat nebudu. Dělala jsem tu práci od března 2016. Dalo mi to několik zkušeností, ale taky mě to docela potrápilo. Jelikož jsem z toho už ke konci šílela - tlak, že nedělám práci pořádně, ačkoliv ostatní mi vůbec nepomáhali, aby moje práce byla vidět, rozhodla jsem se s prací ke konci ledna skončit. A tak momentálně jen každý pátek chodím prodávat do krámku se zeleninou. To mi dělá neskutečně dobře. Spíše tam chodí starší lidé, kteří si rádi popovídají, usmějí se a jsou vděční, když jim pomůžete naskládat zboží do tašky. Není to pro mě práce, ale spíše taková terapie. Momentálně se modlím, aby kvůli EET strejda nepřestal s letním prodejem na stánku, kde jsem měla brigádu loni, protože to mě také bavilo a hlavně si člověk i něco vydělal, což se bude hodit. 

K začátku roku vždycky patří i moje narozeniny. Letos jsem slavila devatenáctiny velmi poskromnu. I když daleko bohatěji než jiné roky. Kde se vzalo, tu se vzalo spoustu dárků od mých spolužáků. Pokud toto čtou, chtěla bych jim ještě jednou moc poděkovat. Dojalo mě to! :-) Musím zmínit některé dárky: Od Martinky veliká dřevěná krabice s kapesníčky, to se pro moji dušičku, co brečí u každého filmu, nesmírně hodí. Druhý dárek je kabelka. Když si ji Grabi koupila v nějakém secondhandu a nosila ji, neustále jsem dělala, že ji chci odcizit. A ona si to zapamatovala a darovala mi ji. Třetí dárek od Rézinky má velice široké využití. Můžete s ním někoho praštit, když jdete samotní v noci domů, můžete si tam dát vodu, čaj nebo si pomocí nástavce vymačkat pomeranče a udělat si zdravou šťávu. Láhev na pití. Nosím ji do školy místo pet láhví, takže šetřím přírodu a také si tam občas přeliji čaj, který ráno nestihnu vypít. No a dále jsem dostala od tatínka mp3 přehrávač s kvalitními sluchátky, protože hudba je to, co vyplňuje moji samotu. Od maminky penízky, za které jsem si koupila milion věcí (oblečení a taky batoh) a od Bendy peněženku, abych měla kam schovávat peníze a tisíce věrnostních kartiček - i když kartičky do knihoven asi nejsou věrnostní. Když to tak vezmu, hodně dárků bylo praktických, což trochu ukazuje, kam má můj život směřovat. Nejsem dítě, nejsem ani čerstvě dospělý člověk, co má v hlavě spoustu ideálů o tom, jak nebude dělat hloupé dospělácké chyby. On je dělá. A právě v devatenácti, kdy už se blíží o krůček blíže, si to uvědomuje. Je praktický. Už nechce po střední vypadnout na rok do zahraničí a cestovat v sudu od whiskey po všech řekách, ale ví, že bude muset řešit, jak se zaopatřit (ještě teda ne na věčnost :D). 

A s tím souvisí to, čeho jste si možná všimli. Změna pseudonymu. Už nejsem Taychi.  Taychi byla dvanáctiletá holčička, která si vysnila fialové vlasy v nerealistickém ninja světě. Nevěděli jste to? Nyní je vám odhaleno, odkud původní pseudonym pochází. Stále mám ráda japonskou kulturu, avšak nemohu se nazývati otaku, a proč by česky píšící blogerka měla mít japonsky znějící pseudonym? Nu, a tak nastala změna. Důvod, proč jsem zvolila pseudonym Slečna v roláku, je prostý. Vystihuje moji osobnost, která je spíše konzervativnější, přemýšlivější a introvertní. Slečna je žena, která není vdaná, a pokud se vdá, dá se to nahradit slovem paní a za nějaký čas třeba úplnou formou jména. Možná si říkáte, proč přemýšlím nad vdavkami, ale vězte, že s nimi počítám v docela dohledné době. Maminka by vám řekla, že se vdám až po vysoké škole, ale na to bych nekývla. Zároveň slečnou ještě nějaký ten rok budu, tudíž nechat Taychi by bylo pro mě hrozně nepříjemné. A tak to tady máte. :-) Doufám, že si zvyknete. Adresu blogu zatím měnit nechci, protože ji spousta lidí zná a je docela snadno zapamatovatelná. 

No a čím to zakončím? Přeci kulturním vyžitím.  Na začátku února jsme s Bendou byli podruhé na školském plese u příbuzných na vesnici. Stejně jako minule jsme si zatančili více než v Brně. A také jsme několik tanců byli jediný pár, který tancoval. V průběhu večera jsme objevili ještě jeden pár, který válel. Co jsme pochopila, tak chodí na nějaký kurz někde v Prostějově nebo tak. Uměli do toho dát energii a hlavně to oběma slušelo. Byli jsme i na školním plese, ale ten zmiňovat nebudu, protože mi nebylo dobře. A zřejmě poslední ples letošního roku byl 24. února a byl to školní ples gymnázia, kam chodí Benda. Zároveň tam měli vystoupení maturanti, tedy i můj milovaný. Přijel tam i tatínek s přítelkyní a dcerou, tak jsme si popovídali, já se podívala na vystoupení, a jelikož mi zase nebylo dobře, šla jsem domů. Je to se mnou na plesech trochu složitější. Snad mi to všichni známí, kteří tam byli, prominou. :-) 

Co se týče knížek, tak jsem nestihla dokončit knižní výzvu, ale zjistila jsem, že mi to zas až tak nevadí. Místo toho jsem prožila svátky s rodinou a kamarády. Tento rok budu plnit jen dvacet knih, které jsou oficiálně někde na internetu, ale jinak nic, jelikož se chci věnovat i četbě k maturitě na příští rok. Z knih, které mě od začátku roku zaujaly mohu doporučit Exodus od Lea Urise, Tovje vdává dcery, Fiestu a Na prahu ráje. První se týká vzniku státu Izrael, druhá je taková humoristická, ale přesto docela trefná, třetí je o mládí a pitkách ve Španělku od Hamingwaye a poslední je do jisté míry autobiografické vyprávění o mládí F. S. Fitzgeralda. Jinak se můj čtvrtrok točil okolo Kafky. Naše třídní profesorka ho zbožňuje a povinný Proces se stal tématem v tělocviku, na obědě, v mhd. Není to špatná kniha, ale znovu si ji přečtu možná v den svých jednatřicátých narozenin. Dřív ne.

Tento článek mi dal zabrat. Hlavně jsem se k němu odhodlávala měsíc a půl, ale vždycky mě něco odradilo. Nevím, čeho jsem se bála, ale snad tedy zase začnu přidávat, když už jsem i design změnila. :-) Mějte se krásně a užívejte prvních paprsků jara!

8 komentářů:

  1. Vítám tě zpátky Slečno v roláku! :)
    Jsem moc ráda, že zase píšeš, moc ráda tvé články čtu a čtu je celé, i když to tak mnohdy nevypadá, protože vždycky nevím, co dříve okomentovat, a tak to komentuju tak nějak obecně. :)

    Jinak nový vzhled blogu se mi moc líbí, strašně mi k tobě sedí. :)

    blog Days of Daysy

    Agregátor blogů - zviditelni svůj blog

    OdpovědětVymazat
  2. Taky jsem měla zubaře na houby a co jsem přesedlala na nového, soukromého, libuju si. Taky se mi na tu hubu vrhnul a hned mi začal všechno spravovat, a krásně, nabílo. U některých kazivých zubů mi ale taky řekl, že to zatím dělat nemusíme - určitě ale ne tak, že by čekal, že se to samo zahojí, spíš že to nespěchá, že se to nebude rapidně zhoršovat. Možná to tak rozděluje proto, aby se lidi hned zkraje nelekli, a aby měli čas se finančně zahojit :D Levnej teda neni. Ale podle mě to fakt stojí za to, navíc je hezkej a milej a všechno :) Hlavně ale naprostý profesionál, ví přesně, co dělá, a umí to neuvěřitelně vysvětlit. Kam se hrabe ten můj předchozí řezník. Ještě k tomu vypadal, jako by zdrhnul z kriminálu.

    Elektrický kartáček jsem dostala před pár lety taky a hned mě za něj zubař sjel :D Je to prý to nejhorší, co můžu pro svoje zuby dělat - je to hrozně agresivní na sklovinu a obrušuje ji to. Já jsem si tím navíc hned první týden dost rozdrásala dásně. Ale i tak to miluju a třeba vnitřky zubů si normálním kartáčkem pořádně nevyčistím. Používám ho ale jen tak jednou týdně, víc ne, abych těm zubům tolik neubližovala. Teda teď ho nepoužívám vůbec, nechala jsem ho doma v Čechách, ale uvažuju, že bych si ho nechala od mámy poslat.

    Mně se člověče jednou stalo, že jsem šla do krámu s tisícovkou. Neměla jsem peněženku, tu tisícovku jsem celou dobu žmoulala v ruce, drtila, co to šlo, abych jí neztratila. Došla jsem do krámu, pořád ji mám, samozřejmě. O pět minut později jsem na konci uličky, doprohlížela jsem si, co tam měli, znovu kontroluju, a už ji v ruce nemám. Vůbec nechápu, dyť jsem to drtila, to nemohlo vyklouznout! Celou tu uličku jsem pak xkrát prošla, jestli mi někam přece jenom nevypadla a nezaletěla, rozhlížela jsem se po lidech, ale nikdo v té uličce nebyl, no tak jsem s brekem musela zpátky domů, říct mámě o další prachy. Dodneška nechápu, co se stalo. Asi jsem to žmoulala tak silně, že se mi to vcuclo do dlaně, nebo rozpustilo. Jinak to nedává smysl.

    Jinak příspěvek na FB jsem viděla, hustý! :) Malej svět. Já někde najít tvou peněženku (nebo někoho, kdo takhle internetově znám), tak k tomu přistupuju krajně nedůvěřivě, protože to prostě nemůže být náhoda.

    Dárky zní skvěle, praktické já mám nejradši, a dostat od kamarádky sekáčovou kabelku, kterou ona nechce, ale já ji miluju? To je sen :) Něco podobného se mi stalo taky a byla jsem strašně šťastná, i když to byla taška už dost zespoda odrbaná. No dodrbala jsem ji ještě mnohem víc, než konečně šla :)

    Já se bojím, že Slečna v roláku je na nás moc obecný pseudonym. A nevím, jak ostatní, ale já mám problém, když někdo, koho znám blogově sto let pod nějakým jménem, to jméno najednou změní. Obávám se tedy, že pro mě a dost dalších lidí budeš pořád Taychi. Snad nám to promineš. Svému IT Ježíšovi taky pořád říkám Ježíš, i když se od té přezdívky distancoval. To máte holt blbý, starou kočku novejm jménům nenaučíte.







    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi záleží na kartáčku a taky na tom, jak s ním člověk zachází. Já se snažím ho fakt jen přikládat a je pro mě asi to nejlepší, co může být. Cítím to i, když si třeba čistím zuby normálním kartáčkem u Bena. :-)
      Uvidíme, co mi řekne v dubnu, až tam půjdu, třeba zváží a řekne, že ho taky nemám mít, ale chválila mě za něj posledně :D

      Slečna v roláku je samozřejmě pro nové čtenáře, pokud nějací kdy budou. Chápu, že mě mají lidé spojeni s Taychi a nemíním se od toho úplně distancovat. Je to pořád součást, na dětství a dospívání se přece nezapomíná :-) Takže mi říkej, jak chceš. :D

      Vymazat
  3. Ještě jsem chtěla říct - nevím, jestli to není jen u mě, ale spíš je to nastavením designu. Pokud se dívám na stránku v přiblížení na 90 procent, je to ok, ale při 100 procentech vidím text posunutý významně doleva vůči pozadí. Ale kvůli mně to řešit nemusíš, já si to kdyžtak zmenším :) To jen kdyby ti to třeba říkalo víc lidí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně to dělá blbosti na mobilu, na počítači právě ne, a pokud někdo další nadnese problém, zkusím na tom zapracovat. Pachtila jsem se s tím asi 2 dny, protože nastavování designu na bloggerovi je prostě peklo, pokud člověk není html profík, což já nejsem.

      Vymazat
  4. Máš zajímavý blog.. jdu tě sledovat!
    Taky se teď po hoodně dlouhé době vracím k blogování.. zase mě to nějak chytlo :D
    Můžeme se sledovat vzájemně :)

    http://neverforgetneverlookback.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  5. Zaplula jsem na tvůj blog poprvé. Momentálně mám taky takovou krizi ve vztahu, ale nějak se to zvládnout musí. Tak uvidíme, jak to dopadne!

    OdpovědětVymazat