O mně

Když jsem se narodila pojmenovali mě Klára. Moje babička zajistila v naší rodině křesťanskou výchovu, a tak na její doporučení mě rodiče nechali pokřtít. Dostala jsem druhé jméno, Gabriela. Nepoužívám ho, ale chovám ho v srdci, protože je to drobná vzpomínka na babičku. Výchova ve víře skončila někdy v desíti letech, kdy jsem dala jasně najevo, že mi vyhovovalo naše prostředí doma, kde nikdo víru neřešil. Nemohu o sobě tvrdit, že jsem ateista, protože věřím v něco vyššího. Nejblíže tomu je zákon o zachování energie. 

Dikh he na bister 2018 aneb pohleď a nezapomeň

Dětské žluté tenisky, které jsem si koupila. Protože žlutá!♥

V červnu jsem již avizovala, co vše mě čeká, ale ještě by bylo záhodno o tom napsat. Shrnu dohromady trávení července a také report  z jedné mezinárodní akce Dikh he na bister v Krakově. Předem upozorňuji, že některé odstavce budou pojednávat o holocaustu, proto pokud nemáte na takové čtení náladu, klidně je přeskočte. Fotek mám víc než obvykle, tudíž jsou některé v článku jen tak na volno, ne že je necháte utéct. Jsou focené novým mobilem, proto jich je tolik. Experiment a pokus porozumět novému aparátu. Pokud ještě máte vůbec chuť pít a nepřipadáte si jako vodní meloun, vezměte osvěžující nápoj a směle do čtení. Já u toho upíjím urologický čaj, jelikož není zbytí.

Odmaturováno jest aneb jak plynuly poslední čtyři měsíce na střední

Zatímco poslouchám Cream (a během dalších dvou večerů  například Jacka Staubera), snažím se vzpomenout, co vše bych měla zmínit v červnovém článku. Článku, který jsem chtěla psát možná někdy v březnu, ale pro naplněnost diáře a lenost se mi to nepovedlo. Na facebooku sleduji blogerské skupiny a vždycky se pousměji nad články s radami pro vysokou návštěvnost. Vypadá to, že od mých začátků se blogerství hodně proměnilo. Najednou jako kdyby se jednalo spíš o marketing než o zábavu. Mezi zásady úspěšného blogera patří pravidelné přispívání. Už v tomto bodu selhávám a nebýt několika lidí, asi bych se ještě dlouho rozhodovala, zda tento článek psát. Věnuji ho tudíž svým čtenářům a také všem spolužákům, kteří na můj blog narazili, a samozřejmě anonymním škarohlídům. Bude naplněn školou a možná i osobními krizemi a radostmi, jak to tak bývá. Doporučuji černý Assam Dhelakhat, výborný černý čaj, momentálně s kapkou mléka a akátového medu.

O smrti, dvacetinách a potetované zapomnětlivé maturantce

Pokud hodláte číst tento článek, nepatlejte si na obličej slupovací pleťovou masku. Jednak je to zákeřná věc, protože vždycky vám někde kousek zůstane, a ten kousek si slupujete třeba v práci při důležitém jednání, a jednak pozvolna tuhne tak, že vám nedovolí projevit jakékoliv emoce. V lepším případě. V horším začnete plakat, rozblemcáte to a budete si nadávat, že musíte zase čekat, než to uschne. Ať už budete článek znuděně projíždět a hledat pouze klíčová slova, jak jste se to naučili o svaťáku či zkouškovém, nebo pečlivě budete číst řádek po řádku, udělejte si k tomu váš oblíbený teplý nápoj.

S rudými rty ke konci roku a ještě dál

Pusťte si libovolnou klasiku a s chutí do článku plného netušených překvapení v životě Slečny v roláku. Dovolila jsem si připravit pro sebe ještě hrnek, můj krásný půllitrový, zlatého mléka. V mém podání je to mléko, voda, kurkuma, skořice, pepř, zázvor a med. Jsem totiž churavá, moje imunita byla oslabena přílišným ponocováním a nečekanými horkostmi zamilovaností. Možná mě oslabil i nekonečný vír společenských událostí.